Jdi na obsah Jdi na menu
 


CISSUS TUBEROSA

28. 1. 2011

p1000390.jpgKdyby všichni pěstitelé sukulentů svezli na jediné místo své rostliny Cissus tuberosa, vzniklo by obrovské obludárium či panoptikum nevídaných bizarností. V souvislosti s touto révovitou (Vitaceae) rostlinou z dalekého Mexika si vzpomínám na jednu příhodu z dob svých sukulentářských začátků. Navštívil jsem tehdy skvělého pěstitele se zelenýma rukama, a později i dobrého kamaráda Standu Blažka v nedalekých Lukách nad Jihlavou. Právě u něj jsem poprvé spatřil kmeny zvláštních tvarů, z jejichž vrcholků vyrůstly popínavé výhony s členitými a hluboce vykrajovanými listy. Asi osm rostlin bylo na prodej, a tak jsem začal vybírat. Nejdříve ty, které mi připadaly nejzajímavější. Co si ale počít, když ty další byly zase úplně jiné? Té poslední, která tehdy na parapetu Standova skleníku nakonec po mém výběru zůstala, mi bylo líto a říkal jsem si, že ji raději vezmu také! Protože co kdyby se zrovna z ní nakonec vyvinulo něco naprosto výjimečného? Jak jsem časem pochopil, naprosto výjimečné jsou nakonec úplně všechny. Co jedinec, to ryzí originál! Když ne hned, za pár let docela určitě!
p1000879.jpgCissus tuberosa patří k nejodolnějším rostlinám, jaké jsem kdy pěstoval. Navíc k životu nutně nepotřebuje maximum slunečních paprsků jako většina jiných sukulentů, a spokojí se docela klidně s polostínem. Jenom od jara do podzimu je rostlina trochu citlivá na déle trvající nedostatek vody, díky němuž je schopna shodit během krátké doby veškeré listy, které se ještě předtím pro výstrahu postupně srolují. Nové zase po první vydatnější zálivce vcelku rychle narostou, takže se nic tak strašného neděje. Jen rostlina dává najevo, že přestože má vodozásobný kmen, zbytečně z něj zelenou část nahoře vyživovat nehodlá, protože zásoby jsou přece určeny na mnohem horší časy! Protože je popínavá část sukulentní jen nepatrně, na nedostatek vláhy reaguje dost rychle.
Na podzim vše zelené ale stejně zežloutne a opadá, a rostlina tak naznačuje, že se pozvolna ukládá k zimního spánku, trvajícímu často až do pozdního jara. Do spánku ji ovšem pěstitel může uvést kdykoliv. Stačí když přestane zalévat! Odpočinek rostlina prožívá nasucho (min. 5°C), a ani zjara se jí nepokouším budit vodou. Občas jí sice dám trochu vody i v zimě, ale jen pokud je na teplejším místě (alespoň 15°C). p1000195.jpgJinak raději vyčkávám až se zjara na jejím vrcholu objeví první sytě zelený zárodek budoucích plazivých výhonů, a teprvé poté začínám s pravidelnou, později i docela vydatnou zálivkou. V případě slunečného a teplého počasí může být klidně i dvakrát týdně. Zelené výhony rostou živelně, a je možné (a někdy i vhodné) je čas od času zkrátit. Sice se tím připravíme o možnost spatřit nenápadné kvítky zelené barvy, ale o nic převratného tím nepřicházíme! Nejstarší části popínavých stonků postupně dřevnatějí, a po podzimním zaschnutí všeho zeleného už na rostlině zůstávají (možnost částečného tvarování). Cissus tuberosa se nejenom snadno pěstuje, ale také množí zakořeňováním řízků, odebíraných z polodřevitých částí větví, které už pokrývá rozpraskaná a později loupající se borka. Díky popraskanému a loupajícímu se povrchu budí i kmeny poměrně mladých rostlin dojem značného stáří. Kmeny přirůstají vcelku rychle, takže se dá Cissus tuberosa považovat za rostlinu vhodnou pro nedočkavce. Průměr kmenů může u letitých jedinců dosáhnout až 30cm, a délka popínavých výhonů až pěti metrů za jedinou sezónu! Navíc kmeny tloustnou často v místech, kde bychom to vůbec nečekali, včetně postranních vzdušných kořenů, a vytvářejí i z do té doby obyčejných řízkovanců kuriózní propletence.
Cissus tuberosa velice dobře snáší letnění, ale za chladných a deštivých rán (především na podzim) může i tato mimořádně odolná rostlina  občas od kořenů uhnít! Každopádně je vhodné vyvarovat se při letnění nejrůznějších podmisek, v nichž se pak hromadí dešťová voda! Podobné nebezpečí ale hrozí i při letnění veškerých jiných sukulentů.
p1000198.jpgCissus tuberosa svými roztodivnými tvary přímo svádí k zasazení do nějaké pěkné keramické misky. V tom případě pamatujme na alespoň dvojnásobnou zálivku oproti rostlinám pěstovaným v plastu, protože keramika se rychle rozpaluje a substrát v ní vysychá  o mnoho dříve než v plastových nádobách. Pokud nezkracujeme příliš dlouhé výhony, vyplatí se  rostlině zbudovat nějakou oporu, protože jinak si ji najde sama, a často na místech, na nichž se vám to vůbec nehodí. Pak už většinou pomohou jenom nůžky!
Znám v říši sukulentů jen málo rostlin, které bych začínajícím pěstitelům doporučil s takovou chutí jako právě Cissus tuberosa. Na této rostlině si mohou osvojit cit pro zálivku, množství světla i pozorovací talent při buzení rostliny a včasném omezení zálivky při ukončení její vegetační sezóny. Kromě chladu v kombinaci s přemírou vody Cissus tuberosa svému pěstiteli vše ostatní bez problémů odpustí, aniž by to na vzhledu rostliny zanechalo jakékoliv známky.
Na úvodním snímku je Cissus tuberosa na startu do nové sezóny, na druhém stejná rostlina o pět týdnů později. Jiná rostlina při jarním startu je na třetí fotografii, a na čtvrté je pohled zblízka na její kmen s nádherně strukturovaným povrchem!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář