sukulenty

Rostlina z dnešního článku je známa již od roku 1926, kdy její popis zveřejnil anglický botanik a znalec sukulentů Nicholas Edward Brown (1847-1934). Doma je Conophytum tantillum v přírodě severního Kapska a Namaqualandu, kde roste v nadmořských výškách 1050-1150 metrů. Je známo celkem šest poddruhů, jejichž stanoviště jsou však vzájemně izolovaná. Variabilita druhu nespočívá pouze v drobnějších vzhledových odlišnostech jednotlivých poddruhů, ale také v barvě květů. Většina z nich kvete v různých odstínech růžové, ale můžeme se setkat i s květy žlutými (např. ssp. inexpectatum) nebo bílými (ssp. lindenianum). Jako u spousty jiných druhů konofyt se květy objevují na počátku jejich vegetační sezóny, což bývá nejčastěji v září nebo říjnu.

Conophytum tantillum v naší sbírce pochází od kamaráda Honzy Glosera, autora slavné knihy „Kvetoucí kameny“, která vyšla v nakladatelství Academia již v roce 1987 a od té doby je mým spolehlivým průvodcem světem mesemb. Psali jsme o ní v minulosti (26.3. 2012) v rubrice „Recenze“. Tehdy jsme se ještě s jejím autorem osobně neznali. Asi už jsem se dříve zmiňoval, že pěstování konofyt jsem se dlouhá léta všemožně vyhýbal. Vlastně až do jedné z návštěv tohoto věhlasného botanika a skvělého pěstitele u nás v Pávově. Tehdy mne nějak přesvědčil, že to bez problémů zvládnu. Teorii jsem už znal z jeho knihy a několika článků dalších autorů, a tak jsem to s lehkými pochybnostmi a obavami zkusil i v praxi. Až na jedinou výjimku jsou všechny tehdy Honzou darované rostliny s námi dodnes a drtivá většina z nich dokonce i opakovaně kvete.

Květy darovaného trsu Conophytum tantillum jsou růžové a k naší velké radosti denní. Existuje totiž spousta druhů s květy nočními, kterých si z pochopitelných důvodů tolik neužijeme a taky se dost mizerně fotí. Květy tohoto druhu nejsou nikterak obrovské (12-14mm), ale ve srovnání s droboučkými a hustě nahloučenými těly samotných rostlin působí docela nápadně. Těla dosahují velikosti 8-10mm a jejich listy jsou srostlé, kýlnaté (často mnohočetně) a na povrchu přizdobené tmavými body, slévajícími se na oblých hranách v krátké pásy. 

Jak asi většina milovníků sukulentů ví, rostliny rodu Conophytum mají obrácený životní rytmus. Ona by obrácený rytmus uvítala i spousta dalších sukulentů, včetně většiny tlustic rodu Crassula. Také ony by nejraději rostly v období naší zimy, kdy je však světla minimum a hlavní snahou pěstitele by mělo být, aby během ní nerostly (tak alespoň kvetou!). S konofyty je to jiné. Ty se přechytračit prostě nedají. Probouzejí se na konci českého léta, kdy začíná praskat suchá slupka, pokrývající celé léto jejich listy. Právě to je signálem v první opravdové zálivce, i když ještě mírnější, než ty následující během podzimu. Právě v té době se na většině druhů objevují poupata. Celý podzim pravidelně zaléváme, vždy raději častěji a v mírných dávkách. Pokud slunečné počasí dovolí, poléváme rostliny i přímo na listy. V chladnějších dnech se tomuto raději vyhneme. Během zimy (8-12°C) zaléváme jen sporadicky, obvykle teprve když se těla rostlin začínají svrašťovat. Chladnější zimování je určitě k dobru věci, z přírody je Conophytum tantillum zvyklé i na slabší mrazíky (-3°C). Pravidelnější zálivku obnovíme až s příchodem jara, kdy můžeme registrovat i nejintenzivnější nárůst rostlin. V našich podmínkách na Vysočině obvykle poslední zálivku konofyta dostávají v druhé polovině června. Krátce po vyschnutí substrátu je stěhujeme na spodní parapet skleníku, kde nepanují taková vedra a také zde není tolik světla. Jednou týdně odpočívající rostliny pokropíme. Jejich listy se během dvou či tří týdnů potáhnou tenkou slupkou, pod jejíž ochranou přečkají suché období českého léta. Zpátky na horní parapet je stěhujeme v závislosti na vývoji počasí nejčastěji na sklonku prázdnin, někdy ale až v polovině září. Mezi jednotlivými druhy neděláme rozdíly.

Za dodržení výše uvedených podmínek se dá říci, že je pěstování Conophytum tantillum (i ostatních) opravdu snadné. Jenom je třeba sledovat počasí a nezalévat v době, kdy by vysychání substrátu trvalo příliš dlouho, protože pak přicházejí občasné hniloby kořenů. A jak již bylo zmíněno, dávky vody vždy raději menší, protože těla rostlin jsou při přemíře vody schopny i popraskat, zvláště v době, kdy je jejich pokožka tenká. 

O množení Conophytum tantillum toho příliš napsat nemohu, protože jsem se o výsev semen nikdy nepokoušel a spokojil se s tím, že udržím při životě rostliny darované Honzou Gloserem. Měli jsme před několika lety možnost spatřit jeho nádhernou sbírku, jíž dominují právě rostliny rodů Conophytum a Lithops. Ta úhledná jihoafrická políčka pocházejí bez výjimky z jeho vlastních výsevů. Dnes je často množí i vegetativně. Bohužel jsme sbírku navštívili až v předvánočním čase, kdy většina rostlin už byla odkvetlá. I tak to byl nevšední zážitek. Pokaždé když se kochám květy malé kolonie konofyt v naší sbírce, okamžitě si vzpomenu na jejich dárce profesora Jana Glosera a jeho milou paní Zdeňku, příjemnou společnici a hostitelku, a také jeho souputnici na cestách po sukulentních nalezištích na jihu Afriky.

Když jsem jako kluk hltal příhody žáků Kopyta a Mňouka, netušil jsem, že je budu jednou sám vydávat a trávit mnoho nezapomenutelných chvil v příjemné společnosti Miloslava Švandrlíka v jeho domku na Chodově. Totéž mne potkalo i s Honzou Gloserem. Jeho kniha se pro mne stala posvátným grálem v mých sukulentářských začátcích, kdy jsem ani nesnil o tom, že si jednoho dne budeme my dva dokonce tykat a společně se procházet po svých sklenících. Sukulenty prostě člověku přinášejí radost v nejrůznějších podobách.

Na úvodním snímku pořízeném v půli září roku 2018 je úplně první květ Conophytum tantillum v naší sbírce. Na druhém je již o trochu bohatší úroda květů na stejné rostlině v roce následujícím, tentokrát ale na sklonku října. Třetí fotografie je z poloviny září letošního roku, kdy kvetení Conophytum tantillum v našem skleníku vrcholilo. Rostlina je zasazena v plastové misce o průměru 9cm a pozvolna se drobná kropenatá těla již přibližují k jejím okrajům. A na závěr jeden předvánoční pohled z roku 2017 do úhledných konofytových políček štědrého dárce rostliny z tohoto článku.