sukulenty.estranky.cz

Cotyledon orbiculata je rostlina neskutečně variabilní. Nabízí spoustu poddruhů (záleží na úhlu pohledu toho kterého botanika), a k tomu ještě pár zajímavých kultivarů. Jeden z nich byl ještě relativně nedávno také poddruhem, jehož jméno znělo Cotyledon orbiculata var. oophylla (Dinter, 1932). V roce 2003 jej botanik a pilný publicista Ernst J. Van Jaarsveld překvalifikoval mezi kultivary jako Cotyledon orbiculata 'Boegoeberg' (někdy bývá uváděno Cotyledon sp. Boegoeberg). Na skvělém, přehledném a hodně věrohodném webu www.crassulaceae.ch je rostlina uvedena jako Cotyledon orbiculata 'Oophylla' i s příslušnými synonymy, a tak jsem toto pojmenování použil i do titulku tohoto článku.
Pěstujeme ji už hezkých pár let, a od loňského roku dokonce hned v několika jejích podobách, lišících se velikostí i tvarem nádherných listů. Ty jsou pokryty silnou vrstvou vosku, společně se zeleným podkladem tvořící navenek šedavé zbarvení, doplněné ještě vínovým lemováním na jejich okrajích. Listy jsou tlusté, takže rostlina má kam ukládat vodu na horší časy a nestrádá ani při déle trvajícím suchu nebo během letních veder.
Zbarvení listů se během sezóny mění v závislosti na množství a intenzitě slunečních paprsků, ale především na rozdílech mezi denními a nočními teplotami. Pokud je rozdíl velký, zbarvení listů se zvýrazňuje, jak tomu ostatně bývá i u mnohých dalších tlusticovitých (Crassulaceae) sukulentů.Poprvé nám tato rostlina kvetla někdy před dvěma lety. Tehdy to byla její robustnější forma, dorůstající v hustých keříčcích výšky okolo 15 cm, a vytvářející uprostřed českého léta vysoké květní stvoly. Známe v případě rostlin rodu Cotyledon určitě i vyšší, ale ve srovnání se samotnou kvetoucí rostlinou byly v případě našich předloňských 'Oophyll' opravdu impozantní záležitostí, a květy na jejich vrcholu doslova prozářily letní makroloňák na řadu týdnů.
Barva listů C. orbiculata 'Oophylla' napovídá, že kytka je to rozhodně na plné slunce, před jehož účinky je dokonale chráněna zmíněným voskovým povlakem na jejich povrchu. S vodou se vyplatí i v létě větší opatrnost než u ostatních tlusticovitých příbuzných, protože kořenové krčky této rostliny při dlouhodobějším přemokření rády zahnívají. Volíme proto raději častější zálivku v menších dávkách.V zimě 'Oophylla' spolehlivě snáší poklesy teplot k 5°C a snažíme se jí poskytnout stanoviště co nejblíže skla, aby si její listy po celou zimu udržely nádherné zbarvení. Vodu naše rostliny dostávají opravdu jen sporadicky, tak aby odspodu zbytečně neprosychaly a zároveň nezačaly během krátkých dnů růst

Zimní přírůstky podobných rostlin bývají neduživé, obvykle postrádající voskový povlak a celkově nevzhledné. Známe to z minulých let u Cotyledon undulata, rostliny notoricky známé a dnes podle soudu některých botaniků již také patřící do velké rodiny Cotyledon orbiculata! V malém množství dostávají naše rostliny vodu během zimy obvykle jednou za měsíc, a dávky zvyšujeme teprve v předjaří, kdy už bývá více slunečných dnů a vývoj čerstvých výhonů je přirozenější.Letos na počátku srpna nám poprvé vykvetly drobnější rostlinyCotyledon orbiculata 'Oophylla', které jsme získali relativně nedávno a jsou dokonalými zmenšeninami těch, které v letním makroloňáku kvetly již před dvěma lety. Květuschopné rostlinky se i s rezervou pohodlně vejdou do květináčků o průměru 5,5cm a jejich rozkvétající políčko je dokonalou reklamou na letní sukulentní krásu. Květenství drobné rostliny značně vysilují, takže musejí dočasně obětovat svůj ještě nedávno kompaktní tvar a zpravidla i několik nejstarších listů. Souběžně s ozdobou na vrcholu květního stvolu, vysokého v jejich případě asi 8-10cm, se začínají v úpatí rostlin objevovat boční odnože, které patrně po nějaké době (a odkvětu) zcela zarostou původní rostlinu. Právě ony v budoucnu poslouží jako materiál k dalšímu množení, protože z jednotlivých listů v případě rostlin rodu Cotyledon obvykle k ničemu nevede. Mnohem vhodnější jsou vrcholové i stonkové řízky, ale i u nich trvá zakořenění podstatně déle než jsme zvyklí například u příbuzných tlustic (Crassula) nebo rostlin rodu Kalanchoe či Sedum.Cotyledon orbiculasta 'Oophylla' je rostlina vhodná i k letnění pod širákem, kde snáší docela obstojně i dlouhodobější přemokření substrátu při déle trvajících deštích. Neustálý přísun čerstvého vzduchu ke krčkům rostlin je v tomto případě zárukou, že hniloby se objeví jen zcela výjimečně. Vosková vrstva na povrchu listů spolehlivě odráží nápor dešťových kapek a listy bývají již několik minut po dešti naprosto suché. Drobná rostlinka je i vítaným doplňkem našich letních výsadeb sukulentů do společných nádob, kterým říkáme sukulentní zahrádky. Pokud zrovna kvete, je naprosto nepřehlédnutelná i v hodně pestré směsici, jakou čeleď tlusticovitých (Crassulaceae) milovníků sukulentních barev nabízí.
Jako naleziště kultivaru 'Oophylla' bývá uváděn jihoafrický Richtersvald, což je přírodní park v severním Kapsku, ležící při hranicích s Namibií. Se zvonkovitými květy na vrcholcích nízkých stvolů rostlina uprostřed českého léta vypadá jako zdařilý výrobek z umělé hmoty!
Na úvodním snímku je robustnější rostlina Cotyledon orbiculata 'Oophylla', kvetoucí v našem letním makroloňáku uprostřed června. Druhá fotografie patří jejímu květenství zblízka. Na obr.č. 3 je drobnější typ 'Oophylla' a nádherně vínovými okraji listů. Další dvojice snímků ukazuje dvě fáze kvetení této miniaturní krasavice na konci července a počátku srpna letošního roku. A na závěr ještě naše malé políčko rozkvétajících Cotyledon orbiculata 'Oophylla'.