COTYLEDON UNDULATA a zboření jednoho mýtu
Cotyledon undulata je z jihoafrického Kapska je rostlinou, která se pyšní hned několika přednostmi, díky nimž si ji oblíbí skoro každý milovník sukulentů. Je keříčkovitého růstu a hodí se částečně i k tvarování. Má listy takřka bílé a jejich okraje jsou nádherně zvlněné. Jakmile na ně zasvítí české slunce, zbarví se do višňově červené. Když k tomu vykvete nádhernými zvonkovitými květy na půl metru vysokém květním stvolu, je hned o důvod více, proč si pořídit na jižní okno právě tuto rostlinu.
Základem pěstitelského úspěchu je maximum světla po celý rok. V zimě to ale v našich podmínkách stejně nestačí, takže nové listy většinou nebývají tak nádherně vybarvené. Proto v zimě zaléváme pouze v době nejvyšší nouze, tedy tak, aby rostlina zbytečně takřka celá neopadala. Teploty mohou v tomto období poklesnout k 5°C. Opadu spodních listů se neubráníme, protože se jedná o jev naprosto přirozený. Od jara do podzimu můžeme zalévat více, ale nic se nemá přehánět. Dlouhotrvající přemokření substrátu způsobuje občasné hniloby kořenů.
Rostlině velice prospívá letnění. Právě díky němu bývá zbarvení listů nejintenzivnější. V sukulentářské encyklopedii (Z.Ježek, L.Kunte) jsem se dočetl, že letnit se Cotyledon undulata nesmí, protože by se spláchl voskovitý povlak na povrchu listů, a to doknce i při pouhém polévání vodou na listy. Kdyby autoři tohoto výroku někdy zkusili tuto kytku letnit, zjistili by pravý opak. Kapky deště ojínění nesmažou, protože po voskovité vrstvě odtančí mimo rostlinu dříve než se do jejích listů znovu opře sluníčko, proti jehož paprskům je touto vrstvou opatřena. Smazat se dá, ale pouze neopatrnou manipulací s rostlinou nebo rukama nenechavých „chmatáků“, o nichž jsem psal v článku o pachyfytech. A také přičinliví plži dovedou smazat ojínění na listech, bohužel zcela nenávratně, protože skončí v jejich útrobách i s kusy dužnatých listů. Nové listy však stačí přirůstat venku rychleji než ty mizící pod kusadly těchto nepříjemných odpůrců letnění.
Rostlina se dá udržet v přijatelném tvaru a velikosti občasným řezem pevných stonků, jejichž povrch je také ojíněný. Při manipulaci s rostlinou máte suchého bílého prášku plné ruce. Zmíněný řez je ryze praktický, protože opad listů způsobuje dlouhé a takřka holé stonky, na jejichž vrcholu zůstává pouze několik listů. Radikální řez u této rostliny provádět nelze, protože velice brzy dřevnatí a ze starých stonků již zpravidla neobráží. Problémy s prosycháním spodních částí rostlin zcela odpadají při zmíněném letnění, při němž rostlina mnohdy od jara do podzimu nepustí ani list a zůstává přízemní.
Množí se snadno z vrcholových řízků s dvěma či třemi páry listů. Ze samotných listů je výsledek množení značně nejistý. Protože je Cotyledon undulata druhem značně variabilním, vyskytují se ve sbírkách robustnější i drobnější typy rostlin, stejně jako čistě bílé, okraje jejichž listů se výrazně nezbarví ani uprostřed léta. Podobně je to také se zvlněnými okraji bílých listů, kdy můžeme pozorovat silně zvlněné klony, a občas i listy s okraji takřka rovnými.
Často je u nás pěstována také kristátní forma tohoto druhu, ale obvykle po nějakém čase hřebenité útvary mizí na úkor recidivy normálních listových růžic. Těch potom na takových rostlinách bývá mnohem více než u normálních, a také snadněji koření.
Cotyledon undulata je rostlinou tak výraznou, že se neztratí ani v pestrobarevné spleti našich sukulentních zahrádek, které rok co rok vysazujeme. Ani v přehlídce mexických či afrických barev, připomínající lampionový průvod, se zářivě bílé listy s tmavým lemem na zvlněném zakončení rozhodně neztratí. České léto dělá této africké kytce pomyšlení, a výsledek tohoto souznění je úžasnou podívanou. Květy jsou už jenom třešničkou na dortíku její sukulentní dokonalosti.
Na snímcích můžete vidět letněné rostliny, nepostrádající již výrazné zbarvení. Na třetím snímku vyrůstá zárodek budoucího květního stvolu v samém závěru května. Půlmetrové výše dosáhl na počátku července, kdy se také otevřely první zvonečky, a spousta dalších se k tomu teprve chystá. Na závěrečné fotografii se můžete přesvědčit o nesmyslnosti jednoho mýtu. Všimněte si, jak je Cotyledon undulata na snímku suchý, přitom silný déšť ustal teprve docela nedávno. Ostatní rostliny široko daleko jsou ještě stále mokré, jak se můžete přesvědčit. Nastrojit se taková situace nedá. A povrch listů je nejenom suchý, ale také hustě pokrytý voskovitou vrstvou, která ani průtrží mračen nezaznamenala sebemenší poškození. Proto se této rostlině, a s ní i všem ostatním letněným, občas snažím večer s konví v ruce udělat dobře. A hezky shora, přímo na listy!