sukulenty

Crassula ‚Frosty‘ má zimu už ve svém pojmenování. „Frosty“ znamená mrazivá, a odpovídá tomu i vzhled tuhých lístků, jejichž povrch jakoby byl pokryt jinovatkou. Listy jsou tuhé, dužnaté, na horní straně ploché, zatímco na spodní vyduté. Jejich délka se pochybuje v rozmezí 10-15mm a zbarvení bývá nejčastěji tmavě zelené. Tečky na jejich povrchu se po obvodu slévají v bílý lem a na některých místech jsou patrné i jakési zoubky stejné barvy. Při dobrých podmínkách listy narůstají velmi hustě a vytvářejí kompaktní růžice. Ty následně zase husté trsy.

Veřejnosti byl tento kříženec představen v roce 1993. Jeho duchovním otcem je známý australský propagátor a pěstitel sukulentů Rudolf Schulz, též autor několika knih o sukulentech (mj. Vynikající monografie rodu Aeonium). Ten ke křížení použil dvě známé tlustice Crassula deceptor a Crassula tecta, tedy kompaktní druhy s více či méně bílým povrchem těl. O obou jsme již v minulosti v této rubrice psali. Nutno říci, že výsledek křížení je pozoruhodný a právem si získal oblibu u spousty pěstitelů po celém světě. My jsme získali první rostliny teprve loni a byla z toho láska na první pohled.

‚Frosty‘ je sice rostlina tvrdá (doslova), ale také snadno zranitelná. Má ráda slunce a čím více jí ho dopřejeme, tím tmavší bývají její listy. Někdy na nich slunce vykouzlí i nádech do fialova. Když to nepřeháníme s vodou, bývají listy hustě narostlé a dohromady tvoří nádherně kompaktní trsy. Zaléváme raději častěji a v menších dávkách, aby rostliny trávily většinu času v suchém substrátu. Ten používáme propustný, s velkým podílem říčního písku (klidně i polovinou). Dlouhodobější přemokření často způsobuje hnilobu krčků, a to i v nejteplejších měsících roku. Právě proto je naší snahou, aby substrát po zálivce co nejrychleji vyschnul. Na rozdíl od většiny ostatních sukulentů čeledi Crassulaceae nezaléváme na listy, což ostatně praktikujeme také u všech ostatních tlustic s podobným povrchem listů (např. C. tecta, C. justi-corderoyi). Voda ulpělá mezi hustou splení listů způsobuje na jejich povrchu nehezké rezavé skvrny. Ty sice čase odrostou, ale do té doby rostliny působí nezdravým dojmem a rezavá místa navíc často bývají vstupní branou pro nejrůznější houbová onemocnění. 

Kříženec ‚Frosty‘ hojně odnožuje a tak se pěstitel celkem brzy dočká hustých trsů. I ty si však vystačí s malým květináčkem, protože jednotlivá těla jsou vcelku drobná. Přirozené odnožování ještě můžeme urychlit odstraňováním květních stvolů. ‚Frosty kvete od pozdního léta až skoro do vánoc. Drobných bílých květů je v hustých květenstvích opravdu požehnaně. Nejsou nijak výrazné, zato výrazně zapáchají, jako ostatně většina květů tlustic rodu Crassula. Jsou ale pěstitelé, kterým je naopak ten smrad příjemný, a není jich zrovna málo. Každopádně je dobré rostlinu v tomto ohledu trochu krotit, protože jakmile se do toho jednou dá, kvetla by pořád. Krácení květních stvolů podporuje tvorbu bočních odnoží, ale musíme být důslední, protože často vedle odstraněného květenství okamžitě začne vyrůstat další. 

Množství bočních odnoží znamená zároveň i dostatek materiálu pro množení. Z trsů je ale musíme vylamovat opatrně a s citem. Také je důležité ponechat je na mateční rostlině co nejdéle a po oddělení dostatečně dlouho zaschnout. V opačném případě jich v množárně spousta uhyne černou hnilobou ještě dříve, než stihnou pustit čekací kořínky. Ani tak nekoření stejně ochotně, jako většina jejich rodového příbuzenstva. Při troše trpělivosti se ale nakonec výsledky dostaví. Asi by šlo množit ‚Frosty‘ i z jednotlivých listů, a určitě se o to v budoucnu pokusíme. Opět bude namístě oddělovat listy od stonků velmi opatrně a neporušit jejich lůžko, kterým jsou se stonkem spojeny.

Kvůli jejich značné citlivosti naše rostliny v zimě takřka nezaléváme. Nasucho by patrně přežily i celou zimu, ale když se naskytne příležitost (delší řada slunečných dnů), trochu vody na doplnění zásob v listech jim dopřejeme. Na rozdíl od většiny ostatních tlustic je v zimě ani nepřesazujeme a vyčkáme raději na pozdní jaro, kdy už bývá záruka teplejších počasí. To je zároveň i doba vhodná k jejich množení.

Protože ‚Frosty‘ nemáme dlouho, zatím jsme je ani nezkoušeli letnit pod širým nebem. Vzhledem k výše uvedeným faktům to ale stejně asi nebude dobrá cesta, ovšem vyzkoušet se ji přesto chystáme. Člověk nikdy neví. Čerstvé povětří kolikrát se sukulenty dělá hotové divy a co jim ve skleníku nebo za oknem vyloženě nesvědčí, venku naopak snášení úplně v pohodě.

Crassula ‚Frosty‘ je každopádně rostlina velice atraktivní a věřím, že se ji časem naučíme pěstovat stejně rutinně jako většinu jejích příbuzných. Je jisté, že trocha opatrnosti ale v jejím případě nikdy neuškodí. 

Na úvodním květnovém snímku je Crassula ‚Frosty‘, probuzená již dokonale z umělého zimního spánku. Na druhém z července je čtveřice rostlin v květináčích 6x6cm, z nichž jedna už začíná nakvétat. Na třetí fotografii z poloviny září je mladá již kvetoucí rostlina v květináčku o průměru 5,5 centimetru. Předposlední snímek ze září je pohledem na větší trs ‚Frosty‘, právě začínající kvést. Ze stejného období je i poslední fotografie již naplno kvetoucího trsu.