sukulenty.estranky.cz

Crassula arborescens patří mezi stromovitě rostoucí tlustice a má to dokonce ve svém názvu. Kdybych měl tuto nádhernou rostlinu nějak stručně popsat, mohlo by být „tlustý kmen + tlusté větve + tlusté listy = těžká kytka“. Přestože se jedná o naprosto běžný druh, pěstuje se u nás docela zřídka, což je škoda. Snad právě kvůli zmíněné robustnosti, která někoho může hned na počátku odradit. Tak zlé to s ní ale zase není.
V jihoafrické přírodě sice dorůstá výšky takřka čtyř metrů, ale v kultuře roste zvolna (třeba oproti Crassula ovata). Starší listy postupně opadávají a na kmenech po nich díky zůstávají pořádné stopy. Zato listy jsou opravdovou pastvou pro oči, pokud ovšem rostlina dostane maximum slunce. Jejich povrch je šedozelený, uprostřed léta takřka bílý a posetý drobnými tečkami. Nechybí ani tenký voskovitý povlak, způsobující to specifické zbarvení. Okraje listů se s příchodem léta zbarvují do červenofialové, což tvoří se zbytkem jejich plochy nádhernou kompozici. Kdyby to vymyslel člověk, pak je to kýč jako hrom. Ale příroda může.
Kromě sluníčka vyžaduje tahle nádherná tlustice také dostatek vody v sezóně a chladnější odpočinek v zimě. Teploty by neměly klesnout pod 5°Celsia a zálivka postačí pouze udržovací 1x za měsíc, u starších rostlin zimujeme zcela nasucho. Výhodou suchého zimování je, že rostlina nepřirůstá a její nové listy tudíž nejsou sytě zelené. Tomu se při zimování v bytě nelze vyhnout, ale jarní slunce vše napraví, i když to chvilku trvá.
Protože se větve vyholují, je nutné čas od času přistoupit k jejich řezu. Je to ryze praktická záležitost, kterou zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Rostlina získá pěkný tvar, podobný tomu v přírodě, a zároveň na čas odlehčíme koruně, která má opravdu pořádnou váhu. Kmínek zůstává poměrně nízký, přesto má s těžkou korunou co dělat.
Bíle (mohou být i narůžovělé) květy se objevují zpravidla uprostřed zimy, jsou stejně drobné jako u většiny stromovitých druhů tlustic a podmínkou pro jejich tvorbu je již zmíněný zimní odpočinek (byť krátký). Letnění je velice vhodné, ale rostlinu je nutné zajistit proti pádu (vzhledem z její váze a křehkosti). Množení je snadné z vrcholových řízků i jednotlivých listů.
Ačkoliv je to rostlina stromovitého růstu, k tvarování na pokojové bonsaje znám lepší a vhodnější druhy. Kvůli stabilitě je jí mnohem lépe v hlubokém květináči odpovídající velikosti.
Vhodnější k tvarování je Crassula „Blue Bird“, která je s největší pravděpodobností výsledkem selektivní práce zahradníků, kteří provedli pečlivý výběr mezi rostlinami Crassula arborescens ssp. undulatifolia. Listy tohoto kultivaru jsou menší, poměrně tenké (oproti nominálnímu druhu) a modrozelené s červenofialovým okrajem. U nás je pěstována poměrně často, a také brzy a vcelku pravidelně kvete.
Crassula arborescens je rostlina nesmírně krásná, pokud je správně pěstována. Při bližším pohledu na její listy to potvrdí každý, kdo ji už doma má. Třeba si časem nalezne svou cestičku k pěstitelům, protože si jejich pozornost bezesporu zaslouží.