CRASSULA DECEPTOR
Tlustice bílá jako sníh, jejíž drobná těla jsou poseta spoustou bodů a listy připomínají zvedající se přídě potápějících se lodí. Přesně taková je Crassula deceptor, jejíž přírodní naleziště sahají od jihozápadní Namibie až do severozápadní části Jihoafrické Republiky (Little Namaqualand). Není to žádný obr, protože její tlusté stonky dorůstají do výšky pouhých 6-8 centimetrů. Stonek u dobře pěstovaných rostlin nikdy nespatříme, protože husté listy jsou na něm dokonale poskládány jako zdařilá stavebnice.
Aby rostliny odpovídaly tomuto popisu, musí dostat maximum slunečních paprsků od jara do podzimu, a v zimě stát v těsné blízkosti okna. Pak se jedná o rostliny, jakých v čeledi Crassulaceae není mnoho. Protože jsou trochu choulostivější než většina jiných tlustic, je třeba zalévat i v sezóně opatrně a v závislosti na množství slunečních paprsků. Pokud jsou slunečné dny, zaléváme pravidelně každý týden, ale jen mírně, protože rostliny mají dostatečnou zásobu vody ve svých tuhých listech. 
Tento typ tlustice nikdy nezaléváme na tělo, protože jeho zvláštní povrch má obrovskou schopnost vázat na sebe soli obsažené ve vodě, a vznikají tak často nehezké skvrny, které vzhledem k povaze rostliny odrůstají velice dlouho.
V zimě se jedná spíše o zálivku nárazovou a udržovací. Rostliny vodu v této době obvykle celkem rychle vysají ze substrátu, ale přitom nijak zvlášť nepřirůstají. Zpočátku jsme je zimovali v teplejší verandě, ale v posledních letech už zimy přežívají s ostatními tlusticemi ve skleníku, kde se teploty pohybují v rozmezí 5-15°Celsia. V bytě by jim bylo také dobře, ale parapety nejsou nafukovací, a místo na nich okupují nejteplomilnější jedinci z říše sukulentů.
Jako všechny tlustice tohoto typu mají drobné, nenápadné kvítky, vyrůstající na tenkém a málo větveném květním stvolu obvykle na sklonku léta nebo na podzim. Nejkrásnější bývají tyto jihoafrické miniatury než vykvetou. Jejich těla jsou soliterní (neodnožující) a vzpřímeně rostoucí. Jakmile se však objeví náznak květenství (snímek č. 2), a často ještě o něco dříve, začnou se husté listy na některých místech rozestupovat a objevují se náznaky bočních odnoží. Je to tedy podobné jako u ostatních sloupovitých tlustic, včetně jejich kříženců.
Při své jarní návštěvě u pana Josefa Zemana v Ondřejově jsem spatřil snad nejkrásnější exemplář Crassula deceptor (na poslední dvojici snímků), jaký je vůbec možno v kultuře vypěstovat. 
Ačkoliv právě končila zima a světla stále ještě nebyl dostatek, těla rostlin byla takřka totožná s těmi, které jsem vídal na fotografiích z přírodních nalezišť. Dokonalost přírodní identity ještě zvýrazňovaly zaschlé květní stvoly z minulého (a možná i předminulého) léta. Povrch listů těchto rostlin byl nejenom bílý jako sníh, ale navíc hustě posetý výraznými body, které působí i na fotografii velice plasticky. Prostě kus jihoafrické přírody nedaleko proslulé hvězdárny, způsobený úžasným citem pro kytky, kterého má majitel tohoto mnohohlavého trsu Crassula deceptor na rozdávání.
