sukulenty.estranky.cz

Po této miniaturce jsem toužil celá léta, ale u nás pořád nějak nebyla k sehnání. Nebo jsem možná jenom nevěděl kde ji hledat, což ve výsledku vyjde úplně nastejno. Nakonec jsme ji získali vcelku kuriózním způsobem a její trvalejší zabydlení v naší sbírce navíc provázely peripetie a trocha smůly k tomu. Vše začalo žádostí o určení rostliny ze strany jedné z našich zákaznic. Rostlina na fotografii byla právě  Crassula 'Dorothy', po které jsem tolik toužil. Protože jsem ji na fotografiích v monografii rodu Crassula (G. Rowley) i na internetu viděl snad tisíckrát, nebyl s jejím určením problém. Zároveň jsem paní Řehořkové rostlinu na snímku pochválil, protože to byl nádherně hustý trs drobných růžic přesně takového vzhledu, jaký má dobře pěstovaná 'Dorothy' mít. Zmínil jsem se, že jsem ji vlastně naživo ještě nikdy neviděl. Zanedlouho k nám dorazil balíček a v něm bohatý trs Crassula 'Dorothy'.

Radost byla veliká, ale sezóna v plném proudu a času zoufale málo. Zasadil jsem darovanou vzácnost do našeho substrátu, v němž pěstujeme i všechny ostatní sukulenty, a rostlinu umístil dočasně pod parapet letního makroloňáku, aby se po přesazení snáze aklimatizovala.V tom shonu jsem si nevšiml, že se naklonila a velkou částí ležela na substrátu, který jsem pravidelně zaléval. Hniloba přišla příliš rychle a z ještě nedávno krásné a zdravé kytky jsem zachránil jen pár vrcholků. Nejraději bych se v tu chvíli neviděl. Připadal jsem si jako naprostý začátečník a diletant. Dárkyni jsem se o tom samozřejmě nezmiňoval a doufal, že ze zachráněných vrcholů po nějakém čase znovu napěstuji hezké rostliny.

A pak přišel podzim. Záchrana se sice částečně podařila, ale i tak jsem zpytoval svědomí a připadal si jako kazisvět, zvláště když se ozvala štědrá dárkyně, že se přijede podívat na akci „Babí léto se sukulenty“. Mezitím jsem se jí revanšoval v rámci možností, ale i tak jsem měl černé svědomí kvůli své neschopnosti udržet kytku, po níž jsem tak dlouho toužil. Paní Řehořkovou jsem se chystal se svým pěstitelským nezdarem seznámit až během její návštěvy. Když se objevila a já si chystal řeč, vybalila z papíru další nádherný trs ‚Dorothy‘. Připadal jsem si jako na setkání s jasnovidkou. A samozřejmě jsem byl neskonale šťastný. Second servis se povedl, řečeno tenisovou terminologií. Dvojchybu už bych asi nevydýchal. 

Crassula ‚Dorothy‘ spatřila světlo světa v USA, konkrétně v dnes již neexistující zahradnické firmě Cooper Cactus, sídlící kdysi v San Diegu. Podle všeho se jednalo o nahodilé zkřížení Crassula deceptor a Crassula susannae, nikoliv o cílenou hybridizaci. Rostlina z toho ale vznikla opravdu nádherná a mezi pěstiteli po celém světě vyhledávaná. Své pojmenování dostala na počest paní Dorothy Dunnové, zahradnice ze zmíněné firmy.

Kříženec podědil určité znaky po obou rodičích, ale mnohem více má z Crassula deceptor, především bílé zbarvení na povrchu listů. Není to čistá bílá jako u zmíněného z rodičů, ale ve formě nádherného vločkování, dodávajícího křížencům tak trochu umělý vzhled. Jejich listy jsou mírně zprohýbané, ale ani zdaleka ne tak bizarně jako v případě Crassula susannae. Při dostatku světla a přiměřených dávkách vody narůstají hustě a vzájemně se velkou částí ploch překrývají, což rostlinám výrazně napomáhá zabránit zbytečnému odpařování vody z jejich nitra. Jednotlivá těla dosahují obvykle průměru 2-3 cm, při výšce jen o malinko větší. Nějaký čas zůstávají soliterní, ale jakmile poprvé vykvetou, začnou se jejich dosud kompaktní těla na mnoha místech otevírat a dělat místo bočním odnožím. Ty jsou zprvu takřka neviditelné v příkrovu listů původní rostliny. Spodní listy postupně prosychají a rostliny vytvářejí holé stonky, takže je vhodné jejich občasné zmlazování. Tím se dostáváme k množení. Ideálním způsobem je odebírání vrcholových řízků, protože množení z jednotlivých listů je zdlouhavé a méně efektivní než u většiny jiných rostlin rodu Crassula, včetně jejich kříženců. Podařilo se nám z listů sice několik rostlin namnožit, ale je nutné je oddělit od stonku velice opatrně, aby se nepoškodily, což se bohužel často stává. Jakmile z listu chybí sebemenší kousek, propuká v množárně většinou velmi záhy hniloba způsobená nejrůznějšími houbovými onemocněními. 

Na ty ostatně trpí i dospělé rostliny, především v důsledku přemokření. Zkušenější pěstitelé mohou krčky rostlin obsypat tenkou vrstvou nějaké drti, která po zálivce rychle vysychá a snižuje tak přirozenou zranitelnost rostlin právě v jejich přízemních partiích. Kdo si ještě s vodou, jejím množstvím a načasováním tak jistý není, neměl by drť na povrchu substrátu používat u žádných rostlin, protože znemožňuje kontrolu vysychání substrátu. V případě Crassula ‚Dorothy‘ to platí dvojnásob a estetické hledisko by mělo ustoupit praktickým potřebám. Ušetří to začínajícím pěstitelům nejedno zklamání. 

‚Dorothy‘ je každopádně rostlina na plné slunce. Jen díky němu si zachová přirozený vzhled a kompaktní tvar. Substrát se vyplatí s větším podílem říčního písku nebo nějaké drti, podobně jako třeba při pěstování živých kamínků rodu Lithops a většiny jejich příbuzenstva z čeledi Aizoaceae. Za těchto podmínek postačí vydatnější zálivka jednou týdně, ale když nějaký týden vodu vynecháme, bude to jen ku prospěchu rostlin samotných. Polévání na těla v jejím případě příliš vhodné není, zvláště když nemáme k dispozici dešťovku. Vločkovaný povrch listů se snadno zbarví   působením solí, obsažených ve vodě z kohoutku nebo studny, a voda také často příliš dlouho ulpívá v zákrytech listů a může způsobit hnilobu, zvláště v chladnějším počasí. Z tohoto důvodu naše ‚Dorothy‘ ani neletníme pod širým nebem.

Chladnější zimování (5-10°C) snáší v pohodě při velmi sporadické zálivce. Ani při dlouho trvajícím suchu rostliny v chladu odspodu neprosychají. Zima je také obdobím kvetení, podobně jako u většiny botanických druhů rodu Crassula, i když zrovna ‚Dorothy‘ nemá ustálené časy kvetení a někdy se do něj pustí už na počátku podzimu, jindy zase až zjara. Kvítky jsou drobné, na krátkých stvolech a lehce zapáchají, čímž se opět neliší od většiny příbuzenstva. Nejsou rozhodně ozdobou rostlin, a proto je většinou likvidujeme hned v zárodku a ponecháváme tak rostlinám více sil k následnému odnožování. Často se ale stává, že čerstvé mladé výhony velice záhy kvetou také. V zimě pozor na vlnatku, která se s chutí usazuje v nejrůznějších zákoutích a úkrytech, kterých jí tato rostlina  skýtá velmi mnoho.

‚Dorothy je rostlina překrásná a nezabere mnoho místa ani po mnoha letech pěstování. Je malinko choulostivější než oba její rodiče, ale to je nutno brát jako daň za její krásu, která nás nepřestává fascinovat. Na úplný závěr ještě jednou díky štědré dárkyni paní Řehořkové alespoň takhle na dálku, než se zase někdy uvidíme nad rostlinami, které se staly součástí našich životů.

Na úvodním snímku je v misce od Zatloukalů dvojice mladých rostlin, namnožených z původního trsu. Následuje trs druhý, díky němuž a štědrosti paní Řehořkové jsem dostal druhou šanci i já. Na třetí fotografii je nakvétající trs ‚Dorothy‘ v misce od Jardy Pospíchala. Na čtvrtém snímku je rozkvetlá rostlina a na posledním detailní pohled na dvojici mladých rostlin s již odstraněnými květními stvoly.