sukulenty

Crassula cv. Fernwood je opravdová sukulentní miniaturka, jejíž nepatrné rozměry ještě umocňuje trvale přízemní růst. Celý trs (bochánek) květuschopných těl se pohodlně vejde do květináčku o průměru necelých šesti centimetrů! Rostlina vznikla mezidruhovým křížením žlutokvěté Crassula namaquensis ssp. copmtonii a Crassula susannae, a pěstitelé se s ní mohli poprvé seznámit někdy na počátku osmdesátých let minulého století. Za její vznik vděčíme Rogersi Weldovi ze slunné Kalifornie, milovníku sukulentů i jiných rostlin, a jak vidno také zdatnému šlechtiteli.
Kompaktní přízemní růst je dědictvím po obou rodičích. Povrch listů, porostlý jemnými šupinkami, je genetickým příspěvkem především ze strany C. namaquensis ssp. comptonii. Totéž platí o žlutavých droboučkých kvítcích, které jsou ve fázi poupat dokonce čistě žluté, což je u tlustic rodu Crassula něco spíše výjimečného!  My pěstujeme pouze bělokvětou Crassula namaquensis ssp. namaquensis, o jejímž pěstování naleznete článek v příslušné rubrice, stejně jako o pěstování druhého z rodičů tohoto velice zdařilého křížence (Crassula susannae/Pěstitelská praxe/9.6. 2013).
'Fernwood' je v naší sbírce pouhé dva roky, ale i za tak krátkou dobu lze zmapovat životní pochody a zvyklosti této kouzelné miniaturky vcelku dokonale. Vzhledem k oběma rodičům se jedná o krasulku s typickým zimním růstem. Přesněji řečeno, která by nejraději rostla během české zimy, ale k plnohodnotnému růstu jí tady chybí modré africké nebe. A tak musíme improvizovat, jak to ostatně činíme i s mnoha dalšími kříženci i botanickými druhy rodu Crassula už celé léta.
Období intenzivního růstu se díky určitým pěstitelským opatřením posouvá do předjaří, a končí s příchodem tropických dnů opravdového léta. V předjaří rostliny dokvétají, a protože už začíná být více slunečných dnů, můžeme je tou dobou i pravidelněji zalévat. Crassula 'Fernwood' na vodu reaguje citlivě a nezvykle rychle. Jakmile se netrefíme se zálivkou do slunečných dnů, nebo to s množstvím vody prostě jen přeženeme, okamžitě nás trestá roztažením drobných (1-2cm) listových růžic. Trvá potom hodně dlouho, než se rostlina znovu vrátí do původního kompaktního tvaru. Pokud nechceme semena, můžeme květní stvoly ostříhat okamžitě, jakmile květy na nich uvadají. Rostlině se zřetelně uleví a znovu nabere sílu k dalšímu růstu. Během jara a počátku léta se objevují po obvodu starých listových růžic nové, které po nějaké době zcela zarostou růžice původní. Vznikají tak nádherně husté bochánky. Růžice po jejich okrajích lze bez problémů oddělovat a následně využít k snadnému vegetativnímu  množení.
 Koncem června zpravidla ustane nárůst nových listů a rostliny upadají do letního klidu. Projevuje se to nejprve semknutím listových růžic a následným zahuštěním bochánků. Mění se také barva listů, které tmavnou a získávají na povrchu červenohnědý až bronzový nádech. V tomto období rostliny zaléváme jen velmi málo, v době veder je raději jen po večerech kropíme. Plné slunce však i téměř nasucho snášejí velmi dobře.
Růstové středy Crassula 'Fernwood' se znovu otevírají většinou na konci prázdnin. Jakmile obnovíme pravidelné dávky vody, jen už o poznání menší než v jarním růstovém období, rostliny pozvolna ztrácejí letní zbarvení a do jejich pokožky se vrací tmavá zeleň. Dávky vody postupně zmenšujeme a zároveň prodlužujeme intervaly mezi zálivkami, protože slunečních paprsků ubývá a dny se krátí. Na podzim mají 'Fernwood' své osobité kouzlo, protože ve středech takřka všech růžic se objevují zárodky budoucích květetnství. Rostliny v té době ještě zůstávají kompaktní a husté, a z celého roku jsou asi nejfotogeničtější. Pak už je to jenom horší.
Během zimy se vyvíjejí květenství, a rostliny by chtěly růst, což jim vzhledem k nedostatku slunce nesmíme dovolit. Vodu ale dostávat musejí, aby jejich starší listy příliš neprosychaly. Vody ale jen tolik, abychom doplňovali její nezbytné zásoby v listech, a samotné rostliny přitom nepřirůstaly. Je to každoroční zkouška pěstitelského citu. Za chyby v tomto období se platí. V lepším případě jen ztrátou tvaru rostlin. Tady je možná náprava, i když vzhledem ke klimatickým podmínkám trvá mnohem déle než třeba zjara. V horším případě se může objevit i hniloba, zvláště když voda přijde v chladném prostředí skleníku v nevhodnou dobu. Zvykl jsem si tyto rostliny, a podobně i mnoho jiných tlustic se zimním růstem, zalévat během zimy jen když je obloha jasná a předpověď hlásí podobné počasí alespoň na dva až tři další dny. Venku tou dobou většinou sice zrovna bývají největší mrazy, ale jinakchladný skleník se díky slunečním paprskům přece jenom na tu krátkou dobu trochu prohřeje.Zdravým rostlinám by měly 2-3 dny i v chladu bohatě stačit na zpracování veškeré vody ze zálivky.
Vývoj květních stvolů trvá v podstatě celou zimu. Začíná někdy v říjnu a končí až v březnu otevřením prvních slabě žlutých kvítků. Přestože jsou droboučké, bývá jich hodně, a podoně jako u většiny tlustic se z nich do okolí šíří nepříjemný zápach. Nelze jej nějak přesněji specifikovat, ale kdo se pohybuje v zimě mezi rozkvetlými tlusticemi, ví přesně o čem je řeč. Pokud tedy nečekáme na semena, stvoly co možná nejdříve odstraníme. Nejsou stejně příliš dekorativní, a maličko tím alespoň urychlíme nárůst nových výhonků (a zbavíme se toho smradu!). Tím se dostáváme do bodu, z něhož  jsme popis toho každoročního koloběhu na začátku článku odstartovali. Stejný koloběh platí i pro většinu drobných tlustic se zimními nebo jarními kvítky, mezi které patří třeba Crassula tecta, C. namaquensis, C. nudicaulis, C. mesembryantemopsis, C. socialis, C. alegans a mnoho dalších.
Všechny  ty rostliny jsou ochotné částečně se přizpůsobit našim podmínkám. Pěstitel zase musí trochu přizpůsobit  pěstování jejich potřebám. Když se vše podaří, je to oběma stranám prospěšné. Crassula 'Fernwood' je rostlinou dostatečně odolnou na to, aby se i mírně pokročilý pěstitel naučil zmíněný koloběh bez úhony zvládnout třeba právě s její pomocí.
Obr.č.1 - mladá rostlina C. 'Fernwood' se zárodky květenství v říjnu 2012, zasazená v květináčku o průměru 5,5cm, č.2 - žlutá poupata v únoru 2013, č.3 - rozkvetlé rostliny, které zrovna dostaly více vody než by bylo zdrávo, č.4 - a jejich drobné kvítky, č.5 - 'Fernwood' v době červencového letního odpočinku, č.6 - rostlina z úvodního snímku o rok později, už zasazena v květináčku o průměru 7cm, a již okleštěná o několik bočních růžic, č.7 - a jedna z nich, zakořeněná a také se již chystající kvést!