sukulenty.estranky.cz

Rostlinu z dnešního článku jsme si pořídili před dvěma lety v jednom zahradnickém velkoobchodě. Překvapil nás tehdy její nevšední vzhled, ačkoliv se jednalo jen o malé rostlinky v květináčcích o průměru pět a půl centimetru, z nichž holandská kokosová směs přetékala jako kaše z divotvorného hrnku. Naštěstí se zdálo, že rostliny nemají velkoobchodníci ve spárech příliš dlouho, protože vypadaly dost vitálně a nebyly vytažené za světlem, jak jsme tomu v podobných zařízeních u sukulentů zvyklí.
Hned od počátku bylo jasné, že se nejedná o botanický druh, protože rostliny rodu Crassula se už léta hřejí na výsluní našeho zájmu a tato by bezpochyby nemohla tak dlouho unikat naší pozornosti. Její listy nám ale připomínaly jeden notoricky známý druh se zapeklitým jménem Crassula mesembryathoides, o němž jsme v minulosti na našem webu už také psali (Pěstitelská praxe/13.9. 2008). Jenže listy těchto rostlin byly o poznání mohutnější, a navíc takřka bílé nejenom díky hustému porostu sklovitých chloupků na svém povrchu, ale i zbarvením pokožky. Patrné to bylo především u nejmladších listů.
Nezbylo než vyčkat, jak se rostliny projeví v našich podmínkách, což znamenalo okamžitě po návratu domů je přesadit do normálních sukulentářského substrátu, dopřát jim o něco větší květináče a vystavit je naplno slunečním paprskům. Vzhledem k povrchu listů jsme se snažili vyvarovat se při zálivce jejich polévání vodou, protože ne vždy máme k dispozici dešťovku. Už tak měly od hnojiv a vody na spodních listech nepěkné rezavé skvrny, kterých už jsme je samozřejmě nebyli schopni zbavit a nezbývalo nám než čekat až odrostou. 
Protože rostliny na různých přestupních stanicích po cestě Evropou odvykly plné sluneční palbě, na několika místech se nám jejich listy podařilo trochu připálit. Rostly u nás ale doslova jako z vody, a tak velice záhy stopy po spáleninách odrostly a zmizely v záplavě nových listů, narůstajících již o poznání hustěji. Rostliny jsou to žíznivé, a tak jsme je v letním makroloňáku zalévali klidně i dvakrát týdně. Za jediné léto se jejich velikost snad ztrojnásobila!
Svoji spokojenost (nebo naopak nouzi či ohrožení?) začaly dávat najevo někdy na přelomu července a srpna, kdy se na jejich vrcholech objevily zárodky budoucích květenství. Nic moc jsme si od nich neslibovali, zvláště když jsme si byli téměř jisti jedním z rodičů. Crassula mesembraynthoides má květy droboučké, bělavé, nenápadné a podobné drtivé většině zástupců tohoto rozmanitého a druhově bohatého rodu. Jenomže jak šel čas, poupata na vrcholech tenkých stvolů se začala zbarvovat nejprve lehce do růžova, později ale už do sytých červených tónů. V tu chvíli jsme věděli, že hledání identity té rostliny nebude zbytečným plýtváním časem. Opět se osvědčil oblíbený a precizně vedený web www.crassulaceae.ch. Křížence jsme brali podle abecedy, a vynechávali pouze ty, které známe nebo s nimi máme osobní pěstitelskou zkušenost. Že kříženců rodu Crassula je nepočítaně, o tom ví každý, kdo se o tento rod jen trochu zajímá. Možná už je jich dokonce více než původních botanických druhů. Téměř na konci abecedy jsme narazili na obrázky přesně se shodující s tím, čeho jsme byli na sklonku října svědky v našem letním makroloňáku. A především jsme se dozvěděli jméno druhého z rodičů té kytky, která se s šedivé jarní myšky proměnila v královnu našeho sukulentního podzimu. Crassula perfoliata ssp. coccinea má šarlatovou červeň ve svém poddruhovém pojmenování a je nejbližší příbuznou známé „falkáty“ (Crassula perfoliata ssp. falcata). Při pohledu na délku listů 'Surprise Party' je jasné, že se jedná buď o dědictví červenokvětého poddruhu Crassula perfoliata, nebo na tom může mít svůj podíl i Crassula mesembryanhoides ssp. hispida, která mívá listy minimálně dvojnásobně delší než druhá subspecie (ssp. mesembryathoides). O dědičnosti ve zbarvení zářivě červených květů není pochyb.
Jsou to navíc květy mimořádně trvanlivé, protože od konce října zdobily vrcholy rostlin až do vánočních svátků!
Kříženec tedy naplnil vše, co od něho šlechtitelé očekávali. Zářivé květy, atraktivní listy a tudíž mnoho radosti pro amatérského pěstitele, jemuž je rostlina určena především. Její množení bude patrně stejně jednoduché jako pěstování.Soudíme tak alespoň podle toho, že několik při přesazování opatrně oddělených listů, zapomenutých vzadu na parapetu asi tři měsíce, nás odměnilo maličkými rostlinkami na jejich koncích a hustou splení čekacích kořínků pod nimi. Množit lze 'Surprise Party' i z květních stvolů, nastříhaných s dvěma páry listenů, a samozřejmě i z vrcholových řízků. Po odkvětu a odstranění vadnoucích květních stvolů vytvořily naše rostliny hned několik nových vrcholů namísto jediného stávajícího. Množit tedy v budoucnu bude z čeho.
Také zimování této rostliny se jeví jako jednoduché, pokud jí dopřejeme maximum světla a nepřeženeme to s vodou. V chladné skleníku (5-10°C) jsme ty naše zalévali přibližně jednou za měsíc, aniž by jim zaschnul jediný lístek, což je u většiny ostatních krasulek i jejich kříženců něco naprosto nevídaného. Kdo si křížence 'Surprise Party' pořídí, může na podzim počítat s opravdu s překvapivou sukulentní párty. Tahle kytka má docela určitě šanci, že za českými okny za nějaký čas zdomácní.
Na úvodním snímku jsou rostliny, chystající se na samém konci prázdnin ke kvetení. Na druhém obrázku je detail jejich listů, a na třetím jedna z rostlin již kvetoucí na konci října. Následují tři fotografie poupat a květů, které pro nás byly opravdu příjemným překvapením.