sukulenty.estranky.cz

Už jsem si začínal myslet, že se tato kdysi vcelku hojně pěstovaná rostlina zcela vytratila nejenom ze sbírek, ale také z literatury. Poslední její fotografii (ještě černobílou) jsem spatřil v Jacobsenově Sukkulenten lexikonu, a poté až v monografii rodu Crassula (G. Rowley). V české sukulentářské literatuře jsem se obešel se zmínkou o ní pouze  při otevření knihy Oskara Smrže z roku 1929! Až loni se na mne konečně usmálo štěstí, a přivezl jsem domů rostliny Crassula ericoides.
Přírodní areál výskytu této drobnolisté tlustice se táhne při jihoafrickém pobřeží od jižního přes jihovýchodní Kapsko až po sever Natalu. Dříve byla Crassula ericoides také řazena do komplexu rostlin C. muscosa, jimž se vizuálně opravdu nápadně podobá. Jakmile se jí ale dotknete, okamžitě zjistíte že je to kytka z úplně jiného těsta. Rostlina s tuhými stonky a nelámavými větvemi je pravým opakem oněch poměrně křehkých a lámavých rostlin z okruhu C. muscosa, známých také pod dříve používaným názvem C. lycopoides.
Crassula ericoides má také tenké a hojně se větvící stonky, které ve starších partiích prosychají a postupně se vyholují. Keříky C. ericoides mohou dorůst výšky až 30cm, ale většinou zůstávají nižší. Droboučké listy narůstající ve čtyřech řadách rostlinu většinou zdobí pouze v horních partiích stonků, a zůstávají svěže zelené i na přímém slunci. Pouze jejich špičky se vlivem slunečních paprsků zbarvují do růžova až fialova, ale většinou se tak stává pouze zjara. Drobné bílé či jemně nažloutlé kvítky vyrůstají v blízkosti vrcholů stonků, a bývají napůl uschovány v hustě poskládaných listech. Období opravdu hojného kvetení přichází uprostřed našeho léta a někdy se protáhne až do podzimu (především u letněných rostlin).
Crassula ericoides je známa již od roku 1820, a také bývala dříve poměrně běžně zastoupena v sukulentářských sbírkách po celém světě. Jenomže pak tuto rostlinu potkal podobný osud jako spoustu jiných, které načas zmizely z povědomí pěstitelů díky přílivu nejrůznějších novinek a módních záležitostí. Dnes se Crassula ericoides začíná za naše okna velice zvolna vracet, a to především díky pěstitelům tzv. sukulentních bonsají, pro které je vítaným zpestřením. 
Jak již bylo řečeno, C. ericoides je rostlina na plné slunce, i když se klidně spokojí i s polostínem. Nesmíme to ale s nedostatkem světla přehnat, protože jinak se setkáme s řídkým nárůstem listů, díky čemuž rostlina ztrácí své přirozené kouzlo. Pěstitelské chyby se však v jejím případě dají velice snadno a rychle napravit radikálním řezem, který rostlina snáší velice dobře, a který je v jejím případě dokonce čas od času nutností.
Od jara do příchodu přízemních mrazíků může být venku, a v tomto období snáší také vcelku hojnou zálivku, i když zároveň v pohodě přečká i dlouhá období sucha. K pěstování postačí velice chudý substrát s větším podílem písku, protože v humózní zemině mají listy snahu narůstat mnohem mohutnější, což rostlině na kráse zrovna nepřidá. V zimě postačí teplota kolem 5°C, ale může být samozřejmě i vyšší. Dlouhá sucha v tomto období snáší velice dobře, i když za cenu výraznějšího prosychání spodních partií stonků. Radikální řez v předjaří však všechny zimní neduhy odstraní.
Vhodný čas k tvarování nastává v případě Crassula ericoides prakticky kdykoliv, i když ten úplně optimální asi ve zmíněném předjaří. Nárůst nových výhonů bývá poměrně rychlý, a podobně rychle zakořeňují odstraněné vrcholové řízky. Pak už pěstiteli nezbývá, než čas od času zkrátit nebo zcela odstranit některé nepotřebné větvičky, které se po radikálním řezu vydaly nesprávným směrem.
Na jihu Afriky vytváří Crassula ericoides nádherně husté keříky, takže věřím, že s trochou našeho přičinění budou jim podobné zanedlouho růst i v naší sbírce. Aklimatizace rostlin v našich pěstitelských podmínkách proběhla, zdá se, k oboustranné spokojenosti. Všechny rostliny na fotografiích nebyly zatím nijak tvarovány, ani jim nebyly dosud kráceny větve.
Úvodní snímek byl pořízen zjara, kdy bývají vrcholy rostlin krásně zbarveny. Následující dvojice fotografií je z poloviny srpna, kdy letněné rostliny Crassula ericoides začínaly kvést. Z posledního snímku je patrné, že mladé rostliny Crassula ericoides se mezi svými vrstevníky z okruhu C. muscosa dokonale ztratí.