sukulenty

Crassula exilis ssp. schmidtii je rostlina mezi pěstiteli notoricky známá, i když v posledních letech hodně opomíjená. Už jsme o ní na našich stránkách jednou psali v souvislosti s kompexem rostlin C. exilis ( 28.7.2008). Pokud tuto rostlinu chcete sehnat, ptejte se mezi pěstiteli raději na zkrácenou verzi jejího názvu (C. schmidtii), která byla kdysi i názvem oficiálním. Všichni budou vědět o co je žádáte.
Crassula exilis ssp. schmidtii je rostlina po většinu roku vcelku nenápadná, a tak trochu stojící ve stínu svých nejbližších a mnohem barevnějších příbuzných, zvláště pak ssp. picturata. Vše se ovšem změní uprostřed našeho léta, kdy rostlina vykvete. Růžových květů bývá velké množství, a z dosud nenápadné kytky se najednou stává objekt zájmu mnohých milovníků sukulentů i naprostých laiků. 
Listy C. exilis ssp. schmidtii bývají 2,5-4,5cm dlouhé a pouze 4-5mm široké. Na rozdíl od ostatních rostlin z okruhu C. exilis se listy této ani na plném slunci nijak výrazněji nezbarvují, a jsou zdobeny pouze méně nápadnými body. Plné slunce je však důležitou podmínkou k tomu, aby rostlina tvořila husté a kompaktní trsy z množství tenkých stonků s chlupatým povrchem. Pokud rostlina nedostane světla maximum, a k tomu je zárověň pěstována ve výživnějším substrátu nebo přehnaně často zalévána, pak z ní vyroste příšernost, jakou můžeme čas od času vidět v našich květinářstvích. Tam jsou tyto obludně přerostlé rostliny dováženy z holandských pěstíren, a než se dostanou na oči potencionálních zájemců, už tradiční C. exilis ssp. schmidtii nepřipomínají ani náznakem, protože jejich těžké výhony plné květů visí dolů přes okraje květináčů.
Tato drobná tlustice se velice snadno množí jak dělením trsů, tak vrcholovými řízky i z jednotlivých listů. Po odkvětu je vhodné zbytky květenství okamžitě odstranit, protože tím usnadníme možnost nárůstu nových bočních výhonů. Rostlina během dlouhého letního kvetení tak trochu ztrácí svůj kompaktní tvar, což nárůst nových výhonů rychle změní k lepšímu a rostlina se opět rozkošatí.
V minulém roce se k nám dostaly rostliny velice podobné, avšak zároveň v mnohém odlišné. Zprvu jsme se domnívali, že jiný tvar listů, a později i velké množství poupat je způsobeno odlišným způsobem pěstování nebo přihnojováním u jejich původního pěstitele. Jenomže když nové rostliny vykvetly, bylo jasné že se jedná o něco úplně nového. Začali jsme si tedy více všímat dosud skrytých odlišností a porovnávat nové rostliny s klasickými a léta u nás pěstovanými C. exilis ssp. schmidtii.
Ačkoliv se bezesporu v obou případech jedná o C. exilis ssp. schmidtii, rozdílů mezi oběma typy rostlin nacházíme hned několik. Nové rostliny (na porovnávacích fotografiích vždy vlevo) mají dvakrát silnější stonky, které jsou také hustěji porostlé jemnými chloupky, což je opticky výrazně zesvětluje. Listy nového typu jsou téměř o polovinu kratší, ale zároveň o trochu silnější. Podstatně výraznější jsou u nových rostlin také květenství, která jsou mohutnější a hustší, což je způsobeno jejich hojnějším větvením na vrcholcích. Asi dvojnásobně velké (i když stále drobné) jsou i samotné květy přibližně stejného zbarvení.
Rostliny na snímcích jsou pěstovány v naprosto identických podmínkách. Od jara do podzimu jsou na plném slunci, dostávají vodu každý týden přímo na listy, a později i květy. Zimu prožívají při teplotách v rozmezí 5-12°C a mírné, udržovací zálivce. Přesto během zimy ztratí často více než polovinu ze starších listů. Deficit nahradí brzy zjara nárůstem nových výhonů, čímž keříky záhy zhoustnou do tradiční letní podoby.
Fajnšmekři si na tuto obyčejnou kytku příliš nepotrpí, ale u nás je zastoupena snad po celou dobu našeho pěstování tučnolistých rostlin. Její zářivé květy patří k tradicím našeho léta se sukulenty, a nyní už tedy dokonce v dvojím provedení. Obě rostliny můžete vidět na dvojici srovnávacích fotografií (nový typ C. exilis ssp. schmidtii je vždy vlevo), z nichž první s poupaty byla pořízena na sklonku července a druhá v polovině srpna, kdy se začínaly otevírat první drobné kvítky. Na třetím snímku je ještě jednou nový typ se silnějšími stonky a většími květy, na čtvrtém je pak detail květenství stejné rostliny.