sukulenty

K našim velkým oblíbencům patří často malé rostliny. Jednou z nich je už dlouhá léta Crassula exilis ssp. picturata. Mezi pěstiteli je ta přízemní barevná kytička známa jako „pikturáta“, ale v posledních letech bývá docela obtížně sehnatelná, protože kdysi upadla (nevím proč) do sukulentářského zapomnění. Psali jsme o ní a jejím příbuzenstvu v této rubrice už dříve (28.7. 2008), a již bychom se k ní těžko vraceli, kdyby se v naší sbírce loni nebo předloni neobjevila její zcela nová podoba!
Na první pohled se od té námi původně pěstované (viz článek) liší především celoplošným červeným (resp. červenohnědým, červenofialovým) zbarvením listů, jejichž ostatní znaky zůstávají v podstatě stejné (tečkované a zubaté okraje, tmavé body na horní straně listů). Také velikost obou typů rostlin je takřka shodná, stejně tak i doba kvetení, v níž má původní klon letos nepatrný náskok jednoho či dvou týdnů, který se však už v současnosti vytrácí!
Letní (a především jarní) slunce nám ale pozorování rozdílů dokázalo výrazně usnadnit. Oba typy rostlin jsme totiž prozřetelně zasadili do společné misky, což výrazně zjednodušilo sledování nejrůznějších rozdílů ve vzhledu i chování rostlin.
Letošní způsob léta těmto drobným rostlinkám z jihu Afriky náramně vyhovoval. Časté deštíky, ranní rosa téměř denně a sluníčka tak přiměřeně. To vše dohromady vykouzlilo na drobných listech nádherné zbarvení již koncem jara. Díky stabilním teplotám však, na rozdíl od předchozích let, červeň z listů nevymizela ani uprostřed léta.
„Pikturáty“ slunce milují, a potřebují jej maximum, aby vypadaly alespoň trochu k světu. Ideálním způsobem pěstování obou typů je letnění pod širákem. Výrazné rozdíly denních a nočních teplot dělají s tou africkou drobotí hotové divy! Stejné rostliny ve skleníku vypadají jako jejich chudé příbuzné, a připadá mi, že to budou mít co chvíli za sebo! Zato česká zima je svízelným obdobím, během něhož je jedinou naší snahou zabránit přílišnému prosychání rostlin a zároveň je zbytečně neuvést do růstu, protože zimní přírůstky bývají neduživé a za nic nestojí. Chce to trochu citu s vodou, ale dá se to! Chladnější zimování (5-10°C) je samozřejmě v případě těchto a jim podobných rostlin výraznou výhodou!
Crassula exilis ssp. picturata v obou svých podobách je vhodným podrostem pod stromkovité rodové příbuzné, pokud jsou tyto samozřejmě pěstovány také na plném slunci. Červenofialové zbarvení vytváří s většinou zelenými stromovitými tlusticemi nádherný barevný kontrast.
Opravdovými ekordmany v délce kvetení jsou drobné bílé kvítky „pikturát“. Pokud jsou rostliny letněny, květy zdobí jejich vrcholy třeba dva měsíce i déle! Jakmile jsou ale stejné rostliny pěstovány na méně slunečném stanovišti, mnohem intenzivněji reagují na vodu právě jejich květní stvoly, které záhy pozbývají kompaktního tvaru, vytahují se za světlem a kazí celkový dojem rostliny. V takovém případě také odkvétají nesrovnatelně rychleji!
Crassula exilis ssp. picturata příliš místa nezabere, ale svému pěstiteli  nabízí na tom kousíčku země opravdu mnoho, zvláště když má slunce přímo nad hlavou!
Na úvodním snímku je nový typ Crassula exilis ssp. picturata na konci letošního května. Na obr.č. 2 jsou oba typy této drobné jihoafrické krasulky pohromadě ve společné misce. Nová rostlina je ta vpravo! Stejná dvojice rostlin je i na třetí fotografii z počátku srpna, na níž je nový typ „pikturáty“ naopak vlevo! Na závěr ještě jeden detail na vrcholky nakvétající rostliny.