sukulenty.estranky.cz

Tato drobná keříčkovitě rostoucí tlustice pochází z pomezí Jihoafrické republiky (Kapsko) a Namibie. Roste zde na exponovaných místech ve skalních rozsedlinách, často v minimálním množství substrátu a vystavena dlouhým obdobím sucha. Crassula garibina zde dorůstá většinou výšky kolem 10cm, výjimečně však až 25 centimetrů! Rostliny pěstované v kultuře se ale drží spíše té spodní hranice. Díky občasnému odnožování rostliny časem vytvářejí vcelku husté keříky na záhy dřevnatějících kmíncích. Občasný řez vrcholů sice výrazně povzbuzuje tvorbu dalších větví, ale na nějaké systematické tvarování jsou mezi tlusticemi určitě poddajnější a vhodnější typy (např. C. sarcocaulis, C. tetragona atd). Zato šedozelené listy C. garibina jsou mimořádné. Díky papilóznímu povrchu a jemným chloupkům jsou neuvěřitelně hladké a velmi příjemné na omak. Vzhledově pak rostlina připomíná spíše některé keříčkovité rostliny čeledi Aizoaceae!
Crassula garibina patří k početné skupině tlustic s drobnými zimními kvítky, které jsou sice samy o sobě nenápadné, ale v kombinaci s šedavými listy tvoří velice zajímavý celek. Další výhodou této tlustice jsou její menší rozměry i v dospělosti a velice snadné množení. Vrcholové řízky koření koření v teplém prostředí většinou do týdne! Materiálu k množení však nebývá nikdy příliš mnoho vzhledem k řídkému větvení a pomalejšímu nárůstu.Za pokus by určitě stálo i množení z jednotlivých listů, které se však u této rostliny velice těžko oddělují od stonků, aniž by zůstaly nepoškozeny. Je to dáno jejich vcelku širokým spojením se stonkem i značnou trvanlivostí. Spodní listy Crassula garibina totiž zasychají jen zcela výjimečně u starších rostlin, a i ty úplně suché lze od stonku oddělit jen docela obtížně!
Crassula garibina miluje slunce v jakémkoliv množsví, ale vzhledem k povrchu listů jsme ji zatím neletnili bez ochrany proti dešti. Nepěstujeme ji příliš dlouho (asi čtyři roky), takže podobné pokusy začnou teprve ve chvíli, kdy budeme mít namnožen dostatek mladých rostlinek. 
S vodou je v jejím případě vhodná opatrnost celoročně. Zaléváme v mírných dávkách každý týden, ale za podmračeného počasí zálivku klidně vynecháme. V zimě pak dostávají naše rostliny vodu většinou jednou za měsíc, a v tomto období se snažíme nepolévat je zbytečně na listy. Substrát používáme s větším podílem říčního písku, stejně jako u dalších druhů drobných tlustic s podobným způsobem růstu (C. tecta, C. plegmatoides atd), u nichž není příliš žádoucí dlouhodobější přemokření substrátu. Chladnější zimování (5°C) snáší velice dobře a bez vody by patrně bez problémů vydržela i celou zimu!
Crassula garibina je dekorativní, příliš prostoru nezabere a kvetou již mladé, nedávno zakořeněné řízky. Nabízí se nám v ní tedy další zajímavý tip pro okenní pěstitele. 
Na úvodním obrázku z počátku zimy roku 2009 je jedna z našich rostlin, zasazená do květináčku o průměru 5,5 centimetru. Následuje další rostlina, nakvétající na sklonku letošního jara. Poslední dva snímky jsou pohledy zblízka na drobné kvítky a sametové listy Crassula garibina.