CRASSULA HIRTA ze SWELLENDAMU
Na údaje o přírodních lokalitách si u námi pěstovaných sukulentů příliš nepotrpím. Nepřipadá mi příliš důležité, u jaké vesnice ta která kytka roste, zvláště pak když vím, že se do těch končin s největší pravděpodobností nikdy nepodívám. Zvláště mne ale iritují údaje jako „8km severozápadně od ...“, které mi jsou slušně řečeno úplně k prdu. Ukazuje takový údaj na kopec nebo údolí, vyprahlý kousek kamenité země, křovinatý terén nebo řídký les s trochou blahodárného stínu?
Neberu ale posedlost lokalitami jiným pěstitelům, včetně těch, kteří se často ohánějí ušlechtilým cílem. Mnozí z nich totiž žijí v představě, že těmito údaji na jmenovkách nějakým záhadným (pro mne) způsobem napomáhají záchraně botanicky hodnotných kytek. Přitom mnohem důležitější je ochránit květy dotyčných rostlin přes divokým sprášením všudypřítomným hmyzem, který o ušlechtilém původu těch kytek z dalekých krajin nemá ponětí a řídí se úplně jinými prioritami. A to ani nemluvím o zkomolených názvech cizokrajně znějících míst, vzniklých jejich opakovaným přepisováním a šířenýcgh pak nadále mezi pěstiteli.
Není proto divu, že jakmile odstraním z květináče jmenovku, název lokality mi v krátkém čase vymizí i z paměti. Výjimkou potvrzující pravidlo je v tomto ohledu jedna zajímavá tlustice z okruhu Crassula nudicaulis, kterou už pěstujeme dobrých patnáct let a lokalitu jejího přírodního původu pořád ještě nosím v hlavě, ačkoliv jmenovku jsem vyhodil krátce po jejím pořízení. Nevím přitom proč právě ji, snad že mi zeměpisný údaj na jmenovce připomínal něco z mého oblíbeného cyklokrosu, kde se to podobnými názvy měst a vesnic jen hemží. Každopádně Swellendam nosím poctivě v hlavě celá ta léta. Pokaždé když kytka odtud údajně pocházející na konci české zimy vykvete, slibuji si že se konečně podívám jak to tam vlastně vypadá, než mi jednoho dne paměť přestane sloužit a Swellendam se mi z ní definitivně vytratí.
Letošní zima zatím byla k takovému počínání jako stvořená, a tak jsem jednoho mrazivého večera zadal jméno onoho místa do vyhledávače. Objevilo se městečko se sedmnácti tisícovkami obyvatel, nacházející se v provincii Western Cape a vzdálené něco před 200 kilometrů východně od Kapského Města. Na obrázcích jsem spatřil malebné místo plné starobylých budov, ze severu chráněné hradbou pohoří Langeberg a z jihu obklopené úrodnými rovinami a krajinou jako stvořenou k turistice. Však také již od konce 18. století byl Swellendam branou k poznávacím výpravám do jihoafrického vnitrozemí, a především
v průběhu století následujícího se tady vystřídala celá řada věhlasných cestovatelů té doby. Swellendam je totiž jedním z nejstarších měst v Jihoafrické republice (údajně dokonce třetím nejstarším!), což vysvětluje i to množství historických staveb, kterými se pyšní. Zní to skoro až neuvěřitelně, ale Swellendam svého času býval dokonce i samostatným státem! Ten byl vyhlášen 17.6. 1795 jako vyvrcholení občanských nepokojů. Presidentem republiky Swellendam se tehdy stal pan Hermanus Steyn.
Okolí Swellendamu je krajem vinic a oblast je odedávna proslulá také produkcí kvalitních pomerančů.
Turisty láká k výletům Marlothova přírodní rezervace v horském terénu na sever od městěčka. Šest kilometrů jižně od Swellendamu je zase Národní park Bontebok, nejmenší ze všech národních parků Jihoafrické republiky, z jihu ohraničený tokem řeky Breede. Navzdory malé rozloze park v minulosti sehrál důležitou roli při záchraně vzácné antilopy, jejíž jméno nese (oficiálně Damaliscus pygardus). Park byl založen v roce 1931, kdy v přírodě žilo už jen posledních 17 zástupců tohoto kdysi vcelku hojného druhu. Dnes jsou populace bonteboka již uspokojivé a žijí na mnoha dalších místech. V samotném národním parku jich běhají asi dvě stovky, což je pro tento prostor optimální množství.
V okolí Swellendamu podle všeho panuje příjemné středomořské klima. Zimy jsou zde mírné, ale na vrcholcích okolních hor bývá sníh. Léto tady připadá na středoevropskou zimu a opravdové jaro začíná někdy v září. Crassula nudicaulis subsp. hirta (podle některých botaniků jen Crassula hirta) ze Swellendamu si tvrdošíjně dodržuje životní rytmus ze své pravlasti i u nás v Pávově. O jejím pěstování, stejně jako i jiných typů rostlin ze stejného okruhu, jsme na našem webu již v minulosti také psali (Pěstitelská praxe/30.3. 2009). Příliš jí nesvědčí letní vedra a ráda by rostla v zimě, kdy u nás zase není příliš světla a proto se ji snažíme udržovat v umělém spánku při omezené zálivce a nízkých teplotách (5-10°C). Přesto na konci zimy s železnou pravidelností vykvétá.
Samotné kvítky jsou malé, nenápadné, jak jsme u většiny tlustic se zimním (u nás) květením zvyklí. Jejich barva je špinavě bílá a bývají neskutečně trvanlivé. Zvláštní je však jejich uspořádání v květenstvích, díky nimž si rostliny okamžitě všimne každý milovník zajímavých detailů. Květenství vyrůstá na tenkém stonku v několika poschodích, kterých může být podle výšky stonku třeba i pět, nejčastěji však rostliny zůstávají na třech. Zatímco u jiných typů Crassula hirta, které také pěstujeme, s
e květní stvoly větví, u rostlin ze Swellendamu tomu tak není. Výsledek je vskutku zvláštní podívaná, která se pozvolna chystá už někdy od vánoc, kdy se v růstových středech rostlin objevují první náznaky budoucích květenství. Jejich vývoj je zprvu pomalý a rychlejší tempo nabírá teprve s příchodem opravdového jara. Květenství vydrží na rostlinách svěží třeba i dva měsíce! Neviděl jsem fotografie z přírody, takže těžko říci, v kolika letových hladiných se nektar místnímu hmyzu nabízí v okolí onoho malebného městečka.
Listy krasulek ze Swellendamu zůstávají po většinu roku sytě zelené, na povrchu poseté droboučnými šupinkami, které po část roku částečně nebo zcela mizí. Výrazněji se listy zbarvují na sklonku jara (ve Swellendamu podzimu). Zvlášťě sytý červený tón na většině jejich plochy ale zdaleka nebývá pravidlem, a nepodařilo se nám zjistit, proč je tomu každý rok úplně jinak. Zajímavé ještě je, že intenzivněji vždy červenají pouze rostliny, které toho roku nevy
kvetly! Na podzim se do červena vybarvují obvykle jenom špičky listů, a červeň na nich mnohdy vydrží i po velkou část zimy.
Prakticky jediný problém, s nímž se při pěstování rostliny ze Swellendamu pravidelně setkáváme, je rezivění listů. Podrobněji jsme se tomuto problému věnovali v rubrice „Životní projevy rostlin“ (Brod je daleko/19.2. 2010), a to především proto, abychom potencionální zájemce o její pěstování uklidnili, že pro rostlinu to nebývá poškození trvalé a patrně k jejímu životu prostě patří. Právě toto její opticky dost nepříjemné období nás kdysi donutilo zabývat se jejím urychleným množením z listů, abychom ji zachránili v naší sbírce. Díky tomu jsme zjistili, že vegetativní množení z listů je za dodržení určitých podmínek velmi snadné a efektivní. Za jedinou sezónu lze tímto způsobem z opatrně odděleného listu vypěstovat i květuschopnou rostlinu! 
Crassula nudicaulis subsp. hirta alias Crassula hirta, nebo také Crassula nudicaulis 'Hirta' z lokality Swellendam je kytka hodně zajímavá a v určitých obdobích roku i velmi krásná, stejně jako jihoafrické městečko pod horami, odkud pochází. Od té doby, co jsem poprvé zapátral na internetu po informacích o něm, rád se do toho místa virtuálně vracím. Swellendam a jeho okolí je lákavé, a docela určitě se jedná o místo, které by se vyplatilo navštívit. Jeho okolí je podle fotografií nejen sukulentním rájem, ale především velice výživnou potravou pro duši milovníka přírodních krás i africké historie.
Obr.č.1 – krasulka ze Swellendamu s únorovým zárodkem květního stvolu, č.2 a 3 – březnové pokračování jeho vývoje, č.4 a 5 – třípatrové májové květenství, č.6 – červené špičky listů na počátku české zimy, č.7 – nádherně zbarvená rostlina na konci května, č.8 – mladá rostlinka, namnožená z listu asi pět měsíců po jeho odlomení z mateční rostliny!
