sukulenty.estranky.cz

Crassula lanuginosa z jihoafrického Kapska má dva poddruhy. O tom robustnějším (var. pachystemon) jsme v této rubrice psali hned v počátcích existence našeho webu (Pěstitelská praxe/21.2. 2009). Ačkoliv byl popsán mnohem později než rostlina z dnešního článku (1975), v našich sbírkách zdomácněl podstatně dříve a dodnes se i pěstuje hojněji. Označení „robustnější“ však v tomto případě dost pokulhává, protože obě rostliny jsou drobného vzrůstu, zvláště v porovnání s některými stromkovými rodovými příbuznými jako jsou třeba Crassula tetragona, Crassula ovata nebo dokonce  Crassula arborescens. Jak už to u poddruhů bývá, jsou si obě rostliny v mnohém podobné. Ta z dnešního článku je ale jemnější, dá se říci že snad i elegantnější. Nepěstujeme ji příliš dlouho, takže teprve čas ukáže, co všechno se s ní vlastně dá dělat a jak smysluplně lze zužitkovat její křehkou krásu.

Crassula lanuginosa je známa již velmi dlouho. Její popis pod tímto jménem se datuje do roku 1862, ale ještě předtím byla známa jako Crassula strigosa (1843). Domovem obou poddruhů je jihoafrická provincie Východní Kapsko a především okolí Graaff-Reinet, údajně čtvrtého nejstaršího města v JAR. Populace Crassula lanuginosa var. pachystemon rostou jižněji. Oba poddruhy se většinou objevují pod skalními převisy nebo mezi balvany. Zatímco listy var. pachystemon jsou porostlé kratšími chloupky, ne tak patrnými na první pohled, drobnější poddruh je chlupatější výrazněji. Rozměry jeho listů se však udávají pouze v milimetrech (délka 2-7, šířka 1-3). Na tenkých stoncích narůstají hustě, což samozřejmě platí pouze za předpokladu, že rostlinám dopřejeme maximum slunce a ve středoevropských podmínkách přizpůsobíme množství světla i zálivku. V přírodě prý existuje řada různých typů rostlin, z nichž některé jsou jakýmsi přechodem mezi oběma poddruhy. 

V odborné literatuře bývá u obou poddruhů uváděno období kvetení spadající na leden až březen, ale mnoho našich rostlin var. lanuginosa letos vykvetlo překvapivě uprostřed českého léta. Zárodky budoucích květenství se začaly nenápadně objevovat na vrcholech rostlin už počátkem června. Od šedozelených listů se ještě docela nepatrná květenství v té době lišila růžovým zbarvením. Samotné květy ale ničím nepřekvapily. Droboučké bělavé kvítky na nepatrných stopkách se nápadně podobaly těm, na něž jsme zvyklí u většiny tlustic se zimními květy. Počet kvítků v jednoduchých květenstvích se pohybuje mezi 3-5, zatímco u robustnějšího poddruhu var. pachystemon jich bývá nejčastěji 7-12, ale často i více.

Protože premiérové květy zdobily naše rostliny během července a srpna, působila květenství kompaktním dojmem a s rostlinami samotnými tvořila oku lahodící celek. Jinak by tomu patrně bylo, kdyby rostliny vykvetly podle údajů v odborné literatuře, protože nedostatek světla v období kvetení obvykle dovede  květní stvoly náležitě protáhnout. Ty pak poléhají a rostliny jako celek působí nevzhledně, jak to ostatně už spoustu let známe u var. pachystemon v naší sbírce. Květní stvoly se každopádně vyplatí co nejdříve odstranit, aby rostliny zbytečně nevysilovaly a nezdržovaly od tvorby nových výhonů. Zároveň je to i prevence proti vlnatce, která se právě na zasychajících květenstvích s oblibou usazuje. 

Za krátkou dobu pěstování menšího poddruhu (var. lanuginosa) samozřejmě nelze odhalit veškerá jeho úskalí. Přesto je jasné, že kromě maxima světla rostlině prospívá nárazová zálivka, střídaná dokonalým vyschnutím substrátu. Příjemné a velice prospěšné se pro rostlinu jeví letní kropení na listy, které jsou část vláhy schopny udržet i delší dobu díky hustému porostu sklovitých chloupků. Ty zároveň plní ochrannou funkci proti silným slunečním paprskům. Bezprostředně po kropení listy zezelenají, ale jejich šedivé zbarvení se jim záhy vrátí. Od jara do podzimu jsme zalévali naše rostliny jednou či dvakrát týdně v závislosti na počasí, a mezitím ještě občas po večerech kropili. V zimě (5-10°C) dostávají vodu jen sporadicky a zdá se, že bez ní vydrží neuvěřitelně dlouho, aniž by spodní listy prosychaly. 

Letnit pod širým nebem jsme tuto rostlinu zatím nezkoušeli, ale lze předpokládat, že pobyt na čerstvém povětří jí půjde k duhu stejně jako její robustnější příbuzné (var. pachystemon). Tu naopak letníme pravidelně už řadu let. Pobyt venku u ní podporuje hustý nárůst listů a hojnější větvení. Stonky letněných rostlin zůstávají pod příkrovem listů v podstatě neviditelné a trsy rostlin bývají od jara do podzimu naprosto kompaktní. Jejich celistvý tvar vezme za své teprve ve chvíli, kdy rostliny začnou kvést.

Velice snadné je množení, což platí u obou poddruhů. Rostliny často v období sucha vytvářejí vzdušné kořínky, pomáhající jim sbírat vláhu. Při kořenění v perlitu nebo liaporu se za teplého počasí první kořeny objevují už třetí den a nejpozději po týdnu. Pokud ovšem necháme řízky na sucho delší dobu (třeba týden), můžeme je rovnou sázet do běžného písčitého substrátu, který během prvních dvou týdnů pravidelně kropíme. Po této době už kořeny prorostou většinu substrátu a rostliny nasazují první čerstvé výhonky. Vzhledem k nepatrným rozměrům řízků je vhodné sázet jich i do malého květináčku více najednou a blízko sebe. 

Ač se jedná o rostlinu droboučkou, její růst je vcelku rychlý. V literatuře je sice uváděno, že stonky mohou dorůst délky až 15cm, ale v praxi za výše uvedených podmínek zůstávají naše rostliny po celý rok přízemní (samozřejmě s výjimkou kvetení). Jejich výška se pohybuje od dvou do čtyř centimetrů a pokud jsou drženy více nasucho, pak bývají jejich koberce ještě nižší. Samozřejmě že se v budoucnu nabízí možnost jejich pěstování v závěsných nádobách a četnějším zaléváním pak dosáhnout i větší délky výhonů. Pokud bychom zároveň udrželi hustý nárůst, závěsy obalené šedozelenou hradbou drobných chlupatých lístků by mohly působit velice efektně. Až čas ukáže, jak reálné naše představy o využití této nádherné a jemné rostliny vlastně jsou. V jejím případě jsme teprve na samém začátku. Už teď se ale těšíme, až se na jejích listech zatřpytí červnová rosa a co s jejich barvou udělá pobyt pod širým nebem.

Na úvodním jarním snímku je trs Crassula lanuginosa var. lanuginosa, čerstvě probuzený ze zimního spánku. Na druhém z počátku června jsou již patrné zárodky budoucích květenství. Na třetí fotografii je stejný trs již rozkvetlý v misce od Zatloukalů na konci července. A na závěr ještě jeden srpnový pohled na naši rozrůstající se kolonii těchto rostlin, z nichž některé se teprve chystaly kvést.