sukulenty.estranky.cz

Tato drobná tlustice svým vzhledem nápadně připomíná některé zástupce čeledi Aizoaceae. Toto srovnání platí především v případě mladých rostlin, které mají přízemní růst. Až později mají sklon k mírné poléhavosti. Crassula nudicaulis je rostlina s širokým areálem přírodního výskytu, což jí předurčuje i značnou variabilitu, spočívající ve velikosti, zbarvení i tvaru listů. Centrem výskytu je Kapsko, od něhož se areál rosšiřuje severním směrem až k hranicím s Namibií, na východ pak až po Oranžsko a království Lesotho.
Subspecie herrei je drobnější a hojně větvící v úpatích listů, které u nás dosahují maximální délky 3 centimetrů. Zatímco v zimě jsou listy tmavě až sytě zelené, v létě se jejich zbarvení výrazně mění. Okraje listů jsou sytě červené a ostře kontrastují se zbytkem, jehož zeleň se začíná míchat se žlutou. Zelený povrch je uprostřed léta navíc poset množstvím droboučkých červených bodů. Letnění rostlině velice prospívá, protože nárůst listů je mnohem hustší, jejich povrch tuhý a stonky taktéž. Odnožování je při tomto způsobu ještě častější a hojnější, takže rostlina má kompaktní tvar a ztrácí sklon k poléhavosti. V zimě vyžaduje Crassula nudicaulis ssp. herrei maximum světla, a v tom případě i pravidelnou zálivku. Pokles teplot k 5°C toleruje s přehledem, a starší rostliny obvykle koncem zimy vykvétají drobnými kvítky na vysokých stvolech.
Ačkoliv tuto kytku pěstujeme poměrně krátce, rychle rozšířila řady našich oblíbenců. Pěstujeme ji jak samostatně, tak ve společné výsadbě s rostlinami stejné čeledi. Zájemce o její tvarování musím zklamat. Při trošce fantazie by ve starších rostlinách někdo stromky vidět mohl, ale jedná se jev krátkodobý.
Rostlina nám tento handicap vynahrazuje snadným množením, které nám v relativně krátké době umožnilo poskytnout ji i dalším zájemcům. Ti měli na tuto miniaturu zřejmě stejný názor jako my, a na poslední podzimní výstavě se po květináčcích s tímto druhem jen zaprášilo, ačkoliv jsme rostlinu nijak zvlášť nevychvalovali. Množíme ji vrcholovými řízky, kterých vzhledem k množství odnoží bývá dostatek. V teplejším počasí koření do týdne i ze docela dřevnatých stonků. Právě kvůli nim je vhodné pěstovat si neustále nové rostliny, protože starší kmínky po nějakém čase ztrácejí schopnost odnožovat. Mladé výhony zřejmě už tvrdý povrch dřevnatých stonků nejsou schopny prorazit.
Protože zpočátku jsme rostliny pěstovali i v bytě, můžeme tento způsob doporučit za předpokladu, že jim poskytnete místo přímo na parapetu. Na letním zbarvení listů poznáte, zda jste jim světla dopřáli opravdu dost. Suchý vzduch ústředně vytápěných místností snášejí dobře, a žloutnoucmi spodními listy se nenechte znepokojit. Je to přirozený průvodní jev při pěstování této zajímavé a pěstitelsky vděčné jihoafrické miniatury.
Letos nám ovšem vykvetly jiné rostliny z okruhu Crassula nudicaulis, které pěstujeme již několik let. Jsou robustnější než ta předchozí, zato příliš neodnožují. Také ony v něčem připomínají některé zástupce čeledi Aizoaceae (ale zase úplně jiné). Zůstávají i ve stáří přízemní, a povrch jejich listů je ozdoben bělavou krupičkou, ale zdaleka ne tak hustě jako tomu bývá například u rostlin z okruhu Crassula tecta.
Občas bývá tento typ Crassula nudicaulis uváděn nebo nabízen mezi pěstiteli jako Crassula hirta nebo Crassula nudicaulis „Hirta“. Tato rostlina také mnoho prostoru na okně nezabere, ale je o trochu choulostivější na hnilobu kořenových krčků, kterou způsobuje dlouhodobé převlhčení substrátu.
Pouze jednu nepříjemnou vlastnost mají obě společnou. Jakmile v zimě na delší dobu proschne substrát (v létě něco podobného přitom nehrozí), zasychají v teplém prostředí vlasové kořínky a rostlina na krátký čas nepřijímá vodu, takže následně může uhynout na hnilobu. Předejít se tomu dá občasným sledováním jejích listů, které se v podobné situaci nápadně svrašťují. V tom okamžiku je nutné zalévat opravdu mírně, ale pravidelně, protože je třeba obnovit síť tenkých kořínků, které především zásobují rostlinu vodou. Vhodné je přitom použít vlažnou vodu, protože právě ona výrazně podporuje tvorbu těchto orgánů životně důležitých pro každou rostlinu.
Přes některá pěstitelská úskalí se jedná o rostliny vhodné pro začátečníky. Právě na nich si může jejich majitel ověřit svůj pěstitelský cit, a rostliny mu zároveň poskytují názornou ukázku barevných i růstových změn. V létě na plném slunci nemají rostliny  z okruhu Crassula nudicaulis chybu.
Na prvních třech snímcích jsou rostliny Crassula nudicaulis ssp. herrei, na zbylých pak tzv. „Hirta“. Poupata a plně rozkvetlá květenství dělí takřka čtyři měsíce!