sukulenty.estranky.cz

Možná je zbytečné psát o rostlině, kterou zná snad úplně každý. Ačkoliv tlustic (Crassula) existuje množství druhů, pod českým názvem si každý vybaví právě tuto. Dříve se tahle stromovitě rostoucí kytka jmenovala Crassula portulacea a starší rostliny s tlustými kmeny se dědívaly po babičkách, podobně jako vánoční kaktusy (Zygocactus). Jenomže jednoho rána jsem se probudil a byla z ní Crassula ovata. Jen tak, z ničehož nic. Už si na tu změnu po těch letech pomalu zvykám, ale to jméno používám pouze při psaní do časopisů či knížky, a nyní taky na naše stránky.
Tradiční C. ovata je rostlina obrovská, pokud jí dopřejete prostor a dostatek vody. Proto zahradníci postupně vyselektovali a následně vyšlechtili několik zajímavých kultivarů a růstových forem, které dorůstají podstatně menších rozměrů, a přitom jsou mnohem barevnější či tvarově zajímavější.
Kultivar „Hummel's Sunset“ září všemi barvami, pokud mu poskytneme dostatek světla, nikoliv však přímé slunce (to samozřejmě snáší pod sklem nebo za okny bytu). Protože jeho listy trpí částečnou ztrátou chlorofylu, jsou citlivější na popálení. Letnění tohoto kultivaru je sice možné, ale pouze na přistíněném stanovišti nebo místě s rozptýleným světlem (např. pod korunou stromu). Listy jsou v podstatě stejné velikosti jako ty zelené, ale jejich nárůst je pomalejší a výsledná velikost rostliny bývá menší. Plochy lesklých listů jsou pestrou kombinací zelených a žlutých ploch, jejichž rozdělení je prakticky na každém listu jiné. Okraje listů se s příchodem jara zbarvují do červena, a často tato barva prostupuje i do ploch listů. Rostlina větví častěji než tradiční zelené rostliny a brzy vytváří krásné stromky s tlustým kmenem. Jejich další tvarování spočívá pouze v občasném krácení přerostlých vrcholů větví, které je možno využít k následnému množení.
Ještě háklivější vůči přímému působení slunečních paprsků je kultivar „Variegata“, jehož listy jsou zbarveny ve svislých pruzích kombinací zelené a bílé. Zelená tvoří většinu, vedenou středem mírně prohnutých listů, okrajové pruhy jsou bílé. Slunce dozdobí tuto kombinaci o růžovou, lemující okraje listů takřka po celém jejich obvodu. Tento kultivar je ještě menšího vzrůstu než předchozí, a protože jeho kmen nebývá nikdy příliš silný, je nutné koruně občas ulehčovat řezem bočních větví. U tohoto kultivaru dochází občas k jevu, provázejícímu jedince s částečnou  ztrátou chlorofylu také u jiných druhů sukulentů. Jedná se takřka úplnou ztrátu chlorofylu na listech některé větve. Jakmile je list docela bílý nebo nažloutlý, a již nejsou patrné zelené plochy, je nejlépe tento výhon odstranit a vyhodit, protože se při nejbližší příležitosti stane obětí slunečních paprsků a uhyne. Beztak tyto bílé listy nevypadají kdoví jak vzhledně.
Třetí rostlina je někdy nazývána kultivarem, jindy růstovou formou. Když je aktuální první označení, pak je uváděna jako Crassula ovata cv. Gollum (tento název používají především obchodníci na západ od nás), v případě druhém zase jako C. ovata f. monstrosa. Monstrózní růstová forma znamená něco jako bizarní, neobvyklá nebo také zrůdná, a známe ji například u známého kaktusu Cereus peruvianus. Podle mého soudu tato rostlina má pouze jiný tvar listů a je spíše kultivarem, vyselektovaným a postupně vegetativně množeným. Listy jsou zvláštního tvaru a nám připomínají prsty. Pokud se s Ivanou domlouváme na rostlinách, místo monstróz či kultivarů se v naší domácí hantýrce ujal název „prsťák“. I tyto zvláštní rostliny jsou mnohdy docela odlišné v již tak zvláštním tvaru, a také v nabídkách zahraničních firem se můžeme setkat s nejrůznějšími typy listů. Monstroza roste také pomaleji než nominální rostlina, ale zato vytváří ve stejném stáří mnohem tlustší kmeny a hustší koruny. Lesklé listy svěže zelené barvy získávají při letnění nádherný červenofialový prstenec po obvodu mělké prohlubně na jejich konci. Na rozdíl od předchozích kultivarů miluje slunce v jakémkoliv množství, letnění a večerní či ranní polévání vodou přímo na listy. K tvarování je to rostlina jako stvořená, a při trošce fantazie se s ní v tomto ohledu dají dělat úžasné tvary stromků. Ta naše sbírková už prošla za ta léta několika radikálními řezy, a přesně tolikrát úplně nebo částečně změnila tvar a vzhled své koruny.
Bývaly doby, kdy sukulentáři „obyčejnými“ tlusticemi skoro opovrhovali, ale jakmile byla rostlina nazvána v nějakém televizním pořadu jako „Strom života“, je o ní najednou zájem ve všech jejích podobách. Každé léto se dozvídám od návštěvníků naší miniprodejny v Zoo nové a nové blahodárné vlastnosti této rostliny. Až se člověk nestačí divit, jaký poklad má doma. Pokud je ovšem Crassula portulacea pěstována na plném slunku a čerstvém vzduchu, nešetří se na ní v teplých měsících roku vodou  a může si v zimě na chladnějším místě odpočinout třeba úplně nasucho, je to kytka k pohledání. Navíc ji lidé znají, je pro ně jakýmsi symbolem sukulentu a nebojí se jí pěstovat. Troufnu si tvrdit, že žádná jiná tučnolistá rostlina u nás nezdomácněla tak dokonale jako právě ona. Snad proto si s jejím pěstováním poradí takřka každý. Pro ty ostatní pak už zbývají jen rostliny umělé.
Na úvodní fotografii je naše stará rostlina Crassula ovata, na dvou následujících pak její tříbarevný kultivar „Hummel's Sunset“. Následujje kultivar „Variegata“, a na závěr můžete vidět již hojně pěstovanou monstrózní růstovou formu (nebo kultivar?) Crassula ovata. Tento jedinec je u nás již více než patnáct let!