sukulenty.estranky.cz

Chcete-li pestrobarevný sukulentní stromeček, který jakoby zrovna vypadl z nějakého animovaného filmu, pak je tu pro vás Crassula ovata 'Hummel's Sunset'. Částečná ztráta chlorofylu se u tohoto kultivaru nejznámější tlustice projevuje skoro až kýčovitou kombinací zelené, žluté a červené barvy na každém listu. Vše namícháno v sytých odstínech a nejrůznějších vzorech, takže stromek opravdu hraje všemi barvami.
Kultivar vznikl v Kalifornii už v roce 1961, a od té doby se prostřednictvím velkopěstíren dostal do sbírek i domácností po celém světě. Ochráncům botanické čistoty naskakují při pohledu na to pestrobarevné nadělení pupínky, ale nám laickým pěstitelům přináší tříbarevná tlustice stejnou radost jako její normálně zelená a o poznání robustnější příbuzná. Dlužno připomenout, že v případě 'Hummel's Sunset ' i dalších podobných kultivarů se nejedná o žádný umělý chemický výrobek, ale jen a jen o výtvor matky přírody, která se prostě zase jednou pěkně vyřádila (nebo zmýlila) a zahradníci toho náležitě využili. Méně často je také pěstován trochu podobný kultivar 'Hummel's Red' s větším podílem červeného zbarvení.
Co se v jedné zdařilé písničce zpívá, to často platí u spousty barevných kultivarů sukulentních rostlin. Nic není nastálo ani u 'Hummel's Sunset'. Barvy listů se pochopitelně mění podle intenzity a množství slunečních paprsků v nejrůznějších obdobích roku, ale navíc také  i zcela samovolně. Tento jev lze pozorovat u mnohých variegálních (s částečnou ztrátou chlorofylu) jedinců nejrůznějších sukulentů, ale většinou se tyto změny ubírají opačným směrem než u této. Zatímco třeba u Aeonium lindleyi „Variegalis“ po nějakém čase začnou převládat  v kdysi pestrobarevné koruně listy čistě zelené, v případě  'Hummel's Sunset' u spousty jedinců naopak postupně mizí zelené plochy z listů a jsou nahrazovány čistě žlutými.
Rostlina tím nejenom ztrácí svoji dosavadní pestrost, ale zároveň se stává pěstitelsky mnohem problematičtější. Listové plochy bez chlorofylu jsou totiž snadno zranitelné přímými slunečními paprsky. Popáleniny bývají nápadné, a dochází k nim často už velice záhy  po přenesení rostlin na přímé slunce. V nezastíněném skleníku přitom dochází k popálení jen zcela výjimečně. Venku však žluté plochy náhle černají a listy zanedlouho opadávají. V krátké době z kdysi nádherných stromků zůstanou pouze holé kmeny s několika větvemi. Ty sice po nějakém čase obrazí, ale pokud na nich vyrostou listy stejně zbarvené jako ty předchozí, čeká je podobný osud. Proto když se rozhodneme tyto rostliny letnit, pak jenom ve stínu stromů nebo na jiném před sluncem chráněném místě.
S jedním pěstitelem sukulentů jsme vedli diskusi na téma zabránění úbytku zelených ploch z listů tohoto kultivaru, a dospěli jsme k názoru, že by mohlo pomoci dočasné umístění rostlin do polostínu pod parapetem skleníku. A světe div se, ono to opravdu funguje, a navíc docela spolehlivě a rychle (i když samozřejmě nikoliv na věčné časy)!
Kultivar „Hummel's Sunset“ jinak pěstujeme ve skleníku na plném slunci, kde se vybarvují nejenom listy, ale také stonky. Jejich nejstarší části sice dřevnatějí a jsou pokryty borkou jako u normálních rostlin, ale mladší větve bývají sytě červené a výrazné. Pěstování je v podstatě shodné s normálními tlusticemi, podobně jako množení z vrcholových řízků. Za pokus by možná stálo zkusit také množení z jednotlivých listů a vybrat k tomuto účelu ty nejpestřeji zbarvené. Vzhledem ke zkušenostem z pokusů s podobným množením Sedum rubrotinctum jsem ale v tomto ohledu dost skeptický, protože takto množené rostliny si obvykle stálé zbarvení také dlouho neudrží.
K tvarování je tento barevný kultivar jako stvořený, protože jeho kmeny záhy sílí a často samy větví i bez krácení vrcholů. Pokud jim navíc pomůžeme radikálním řezem, bývají  jejich koruny husté a takřka neprostupné. Vlivem těchto redukcí korun a přesazením do mělkých misek se začnou listy postupně zmenšovat, tak jak tomu bývá také u normálně zbarvených tlustic. Pokud začne v některých větvích příliš převládat žluté zbarvení listů, nekompromisně přistupujeme k jejich řezu. U některých rostlin se stavá, že nové výhony jsou pak mnohem více zelené, jindy narůstají opět větve s výraznou převahou žluté.
„Hummel's Sunset“ pěstujeme již několik let, ale zatím nám žádná rostlina nekvetla. Možná jsou ještě příliš mladé, nebo se u nich projevuje určitý mechanismus blokující či omezující kvetení, jak jsme tomu svědky při pěstování variegálních forem jiných druhů rostlin z čeledi Crassulaceae (např. Sedum rubrotinctum 'Aurora').
A ještě drobný postřeh z loňských pokusů o letnění. Pokud dostává 'Hummel's Sunset' jednostranné osvětlení, je třeba stromkem čas od času pootočit. Jinak vás čeká stejná podívaná jako mne. Na dvě třetiny pestrobarevné koruny připadala zbylá, složená vesměs z takřka čistě zelených listů. Jakmile jsem rostlinou pootočil a do zelených míst začalo proudit větší množství slunečních paprsků, vše se srovnalo a koruna byla opět celá pestrobarevná. Nezapomeňme ale, že i v tomto případě všeho moc škodí a je třeba hledat nějaký zdravý kompromis. V zimě rostliny ztrácejí takřka všechno letní vybarvení, a často bývají od normálních k nerozeznání až do příchodu slunečných jarních dnů.
Crassula ovata 'Hummel's Sunset' neroste ani zdaleka tak živelně jako klasická tlustice se zelenými listy. Je proto snadněji urdžitelná v mezích přijatelných i pro bytové pěstitele. Stačí jen, aby pro rostlinu nalezli to správné světelné optimum, díky němuž mohou vlastnit stromek vskutku pestrý a nepřehlédnutelný. Tvar samotného stromku už je pouze dílem jejich šikovnosti a fantazie.
Rostlina na úvodním snímku už je částečně tvarovaná, stejně jako ta z druhé fotografie, která prošla radikálním řezem a zasazena v keramické misce začala postupně zmenšovat listy. Na třetím snímku je pohled zblízka na pestře zbarvené listy „Hummel's Sunset' na konci léta, a následuje podobný na listy již ztrácející letní barvy s blížícími se vánočními svátky. Na posledním snímku jsou koruny našich rostlin v makrolonovém průchoďáku, zalité zapadajícím letním sluncem.