sukulenty.estranky.cz

Rostlina z dnešního článku patří mezi sukulentářskou klasiku, která byla kdysi samozřejmostí takřka v každé sbírce. Jenomže spoustě pěstitelů začala v záplavě novinek připadat příliš obyčejná a okoukaná, a tak na nějaký čas ze sbírek takřka vymizela. Dokonce tak důkladně, že jsem měl obrovský problém s jejím sháněním.
Crassula perfoliata ssp. falcata je největším z pěti poddruhů, jejichž areál přírodního výskytu dohromady zahrnuje téměř polovinu území Jihoafrické republiky a táhne se až k hraničním oblastem s Mozambikem, Zimbabwe a Botswanou. Ostatní poddruhy jsou výrazně drobnější, a nejvíce je z nich v poslední době ve sbírkách vidět C. perfoliata ssp. minor. Bělokvěté jsou ssp. perfoliata a ssp. heterotricha, ostatní pak červenokvěté v různých odstínech (kromě výše jmenovaných i C. perfoliata ssp. coccinea).
Stačí mezi pěstiteli vyslovit slůvko „falkáta“, a okamžitě vědí o jaké rostlině je řeč. Také v latině mezi nimi zdomácněla spíše zkrácená verze Crassula falcata. Na mne se štěstí usmálo předloni u pana Vojáčka v Polepech. Při vyslovení výše uvedeného slůvka z uvozovek se tento zkušený pěstitel odebral do útrob svého skleníku a přinesl něco, co silně připomínalo importní rostlinu C. perfoliata ssp. falcata, vykopanou docela nedávno někde v africké přírodě. Konce mohutných listů šedé barvy měla rostlina zaschlé přesně jak vídám na fotografiích z její domoviny, listy mohutně semknuté a při pohledu shora tvořící propletenec ve tvaru písmene „X“. Výsledek tvrdého pěstování pana vojáčka se mi velice zamlouval.
„Pravou falkátu“ jsem doma zařadil k jejím menším kolegyním, které pěstujeme v několika různých provedeních, a těšil se na nádherné zářivé květenství, které jsem v našem skleníku viděl naposledy někdy před patnácti či více lety. Jak se sluší na šedou kytku, dostala plné slunce na největší výhni, jaká v našem skleníku panuje. Nastalo čekání na květy, jenomže rostlina se nějak zapřela a dala si celý rok pauzu. Při mírné zálivce v intervalech 1-2 týdny (podle počasí) narůstala stejně zvolna jako v podobných podmínkách, na něž byla zvyklá u předchozího majitele.
Až letos si konečně dala říct, a na počátku léta začala vytvářet mohutné květenství. Květy zářivého zbarvení jsou mimořádně trvanlivé, což částečně zdědilo společně s tvarem květenství i množství kříženců, vzniklých za přispění falkáty. Ani samotná rostlina není až takový drobeček, protože její stříbřitě šedé listy dorůstají délky kolem až deseti centimetrů a z tlustého stonku vyrůstají spravedlivě na obě strany.
Zimování snáší rostlina chladné (5-10°C), ale za celé období ji zaléváme snad dvakrát, aniž by tuhé listy změnily sebeméně svůj vzhled. Dávky vody zjara zvyšujeme opatrně a pozvolna, protože trvalejší přemokření substrátu může znamenat rychle postupující hnilobu kořenů. Opatrnost v zalévání je na místě po celý rok, a vždy se vyplatí sledovat, jak rychle po zálivce stihne rostlina  vodu ze substrátu zužitkovat.
Letnění u rostlin s podobným povrchem listů jako má C. perfoliata ssp. falcata neprovozujeme, protože pak za chladnějších dnů trpí nejrůznějšími houbovými onemocněními, projevujícími se navenek například skvrnitostí listů. Totéž se někdy objevuje i uprostřed zimy, kdy je ve skleníku přece jenom vlhčeji, přestože se méně zalévá. Hlavní příčinou je ale slabý přísun čerstvého vzduchu v tomto období.
Letošní květenství „falkáty“ je pro mne jedním z největších zážitků, přestože se nejedná o rostlinu nikterak vzácnou nebo obzvlášť krásnou. Dokud nekvete, řekněme že je to rostlina svým vzhledem zajímavá a bizarní, jakmile ji však ozdobí zářivé květenství, pak se jedná o sukulentářskou extraligu.
Po úvodním detailním pohledu do květenství Crassula perfoliata ssp. falcata můžete na druhém snímku vidět rostlinu připomínající africký import, přivezenou před časem od pana Vojáčka. Třetí fotografie byla pořízena asi o rok a půl později, kdy se na vrcholu rostliny konečně objevilo květenství. Na čtvrtém snímku je totéž květenství už v plné parádě o další tři týdny později, a následuje detailní pohled na tu zářivou krásu. Poslední fotografie je srovnávací, a kromě klasické „falkáty“ je na ní i naše nejmenší příbuzná, jejíž výška dosahuje osmi centimetrů, přičemž lístky má dlouhé 3cm a pouhý centimetr široké. Hojně odnožuje, ale ještě nám nikdy nekvetla. Je podstatně menší než všechny v literatuře popisované poddruhy C. perfoliata! Kdysi jsme u ní mívali i cedulku s nějakou jihoafrickou lokalitou, ale ta už kamsi nenávratně zmizela. Ještě že si na písmenka, číslice a exotické názvy kopců či údolí zas tak moc nepotrpím. Důležitější je, že se kytičce u nás už dlouhá  léta daří, a vzhledem k hojnosti potomstva jí můžeme podarovat nejednoho pěstitele.