Jdi na obsah Jdi na menu
 


CRASSULA PERFORATA v letních barvách

16. 5. 2008

ObrazekCrassula perforata je rostlina poměrně známá a u nás běžně pěstovaná. České slunce z ní však dokáže vykouzlit naprosto exkluzivní sukulentářskou záležitost. Samotné slunce samozřejmě nic nesvede, pokud se zároveň svým skromným dílem nepřičiní také její pěstitel. Výsledek pak může být náramným vizuálním zážitkem.
Rostlina se v přírodě vyskytuje na vcelku rozlehlém areálu, sahajícím od východního Kapska až po Natal. Ve své jihoafrické domovině dorůstají její stonky délky až šedesáti centimetrů a bývají poléhavé. V kultuře zdaleka tak nenarůstá, takže stonky zůstávají obvykle vzpřímené. Jsou pevné, záhy dřevnatějící, ale zároveň neuvěřitelně křehké.
Podobně na tom jsou i listy s hrubým povrchem, zakončené ostrou špicí. Narůstají vždy v protistojných dvojicích, jsou prakticky srostlé a tenký stonek je pouze protíná, takže působí dojmem, jakoby na něm byly listy navlečeny. ObrazekProtože je Crassula perforata druhem vcelku variabilním, mohou být listy jak zcela rovné, tak mírně prohnuté různými směry. Jejich délka nepřesahuje 2,5cm a matně zelený povrch je poset množstvím droboučkých bodů, které se výrazně zbarvují účinkem slunečních paprsků, podobně  jako okraje listů.
Sousloví „křehká krása“ není v případě této zajímavé rostliny pouhou otřepanou frází, nýbrž velice výstižným popisem skutečnosti, která pěstiteli může při neopatrné manipulaci zmařit jeho předchozí úsilí. Rostlina velice citlivě reaguje na neopatrný dotek  nejenom lámáním listů, ale i stonků. Je to otázka okamžiku, kdy se z nádherně olistěného stonku s barevnými listy stane nevzhledný pahýl. Část ze své křehkosti Crassula perforata ztrácí při letnění, které je pro ni doslova blahodárné. Teprve na přímém slunci, dešti a větru můžeme poznat její opravdovou krásu.
ObrazekCrassula perforata je samozřejmě nádherně zbarvená i za oknem bytu nebo na prosklené verandě, ale k dokonalosti vybarvení pomůže jen a jen přímé slunce. Při nedostatku světla se naopak jedná o docela všední kytku, která zaujme jen málo.
Od jara do podzimu snáší hojnou zálivku, a to i dvakrát týdně, na podzim to ale venku není dobré s vodou přehánět, zvláště když ranní teploty začínají klesat k 5°Celsia. V zimě vydrží dlouhá období sucha, aniž by se její tvrdé listy svraštily. Opadávají odspodu přirozeně, ale oproti jiným druhům podstatně méně. Zálivka je tedy v tomto období mírná a nárazová, teploty mohou klesat až k zmíněným 5°Celsia.
Vysoká a řídká květenství vyrůstají z vrcholů jednotlivých stonků většinou na konci léta, někdy ale také až na počátku zimy. Drobné žlutavé kvítky nejsou příliš dekorativní, a tak stvoly většinou odstraňuji již v zárodku, protože výrazně kazí vzhled rostliny. Ta odnožuje nepříliš hojně, ale o to snadněji se množí z vrcholových i stonkových řízků s 2-3 páry listů.Obrazek
Kromě nominálního druhu Crassula perforata je také často pěstována forma s částečnou ztrátou chlorofylu v listech, nazývaná „Variegata“. Na rozdíl od jiných druhů s podobnou anomálií snáší tato rostlina plné slunce, aniž bychom riskovali její popálení. Žluté plochy na listech ještě umocňují barevnou výraznost listů, které u tohoto kultivaru bývají takřka rovné a tenké. Rovné jsou i dřevnaté stonky, které díky své pevnosti udrží rostliny dlouhou dobu ve vzpřímené poloze. Problémem je v případě této krásné kytky časté prosychání spodních částí stonků, které dělá rostlinu částečně nevzhlednou. Rychle dřevnatějící stonky jsou takřka holé, a zde je nutné čas od času přistoupit k zmlazování rostliny. Zatímco vrcholových řízků je možné využít k množení, zbytek rostliny ještě po nějaký čas poslouží jako matečnice. Jakmile stonky zdřevnatějí úplně, přestanou se na nich tvořit nové výhony a její účelný pobyt  na tomto světě je u konce.
ObrazekTo jiná forma C. perforata, zvaná „Giant“, má stonky různě zprohýbané a listy o poznání silnější než nominální druh i předchozí kultivar. Tato rostlina je dokonce velice vhodná k tvarování, což umožňuje pokroucený a mnohem pružnější stonek. Navíc spodní listy takřka neopadávají ani při dlouhých obdobích veder a sucha. Velikost koruny vyžaduje pěstitelskou rozvahu, protože vzhledem k tloušťce listů může dosáhnout značné váhy, kterou tenký stonek nemusí  vždy unést. Stromek pak má sklon k poléhavosti a bývá  značně nestabilní.
Všechny tři rostliny jsou uprostřed českého léta opravdovou pastvou pro oči, a pozornému pěstiteli nabízejí množství nádherných detailů, které by mu bez působení slunečních paprsků nikdy nebylo souzeno spatřit.Obrazek Letní vzhled rostlin je až kýčovitě výrazný, ale protože ho vytvořila příroda, nemá daleko k dokonalosti. Crassula perforata je typem rostliny, kvůli nimž se sukulenty pěstují a získávají si postupem času stále větší oblibu. Její krása je v jednoduchosti a nádherné skladbě barev, jakou by člověk snad ani nevymyslel. Je to stálice sukulentářské scény, která mne nikdy  neomrzí. Zřejmě nejsem sám, protože v Evropě už je Crassula perforata pěstována od roku 1785!
Na úvodní dvojici fotografií je nominální forma  Crassula perforata, následují dva snímky cv. Variegata a na závěr můžete spatřit pohled do růstových středů kultivaru „Giant“. Všudypřítomná krupička na listech je způsobena enormním náletem pylu z okolních ovocných stromů, který nebylo možno během focení odstranit ani na pouhých pět minut.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář