CRASSULA RUPESTRIS (Nebo taky BREVIFOLIA, ale možná i cv.TOM THUMB)
Tuto rostlinu pěstujeme pod různými názvy přesně tak dlouho jako samotné sukulenty. Nejdříve jsme ji získali pod názvem Crassula rupestris, ale jinde ji viděli opatřenu jmenovkou Crassula brevifolia. Nastal čas převahy druhého názvu, pod kterým ji pěstovali takřka všichni. Stejný rozpor nevyřešila ani tuzemská literatura, v níž byly totožné rostliny střídavě uváděny pod oběma názvy.
Domníval jsem se, že konečné rozřešení mi poskytne skvělá monografie o krasulách, kterou napsal známý odborník Gordon Rowley. Ten má v problematice sice poměrně jasno, ale na druhou stranu připouští také více možností klasifikace této rostliny, včetně vzájemného prokřížení dvou jejích subspecií (ssp. rupestris a ssp. marnieriana). Právě v této knize jsem objevil pro takového křížence název „Tom Thumb“, užívaný také hojně obchodními firmami po celém světě. Vizuálně je „Tom Thumb“ asi nejblíže rostlinám, které pětujeme už zmíněné čtvrtstoletí!
Křížení nahrává i skutečnost, že areály přírodního výskytu v západním Kapsku a jihozápadní Namibii se v mnohých místech překrývají. Ať už je to jak chce, rostlina se stala pevnou součástí takřka každé sbírky běžných sukulentů, a vzhledem k své odolnosti a snadnému množení nelze předpokládat, že hned tak zmizí.
Rostlinu pěstujeme od jara do podzimu venku na plném slunci a dešti, kde můžeme vidět její opravdové zbarvení v nádherné kombinaci světle zelené a červené barvy. Pěstovat se dá samozřejmě také v bytě, protože snáší suchý vzduch i mírné přistínění. V tom případě se ale nevybarví zdaleka tak intenzivně jako venku. V teplých měsících zaléváme klidně dvakrát týdně, i když dva až tři týdny bez vody snese také.
V zimě zálivku omezujeme na minimum v případě chladnějšího zimování. V suchém bytě je potřeba alespoň dvakrát za měsíc zalít, aby rostlině nepřeschly její drátovité a tuhé kořeny. Jakmile ty přestanou fungovat jak mají, projeví se to po nějakém čase náhlým vadnutím některých částí koruny, které bije do očí. Proces to bývá rychlý, a vadnoucí větev nezbývá než odstranit.
Rostlina kvete obvykle koncem léta nebo na podzim, ale někteří jedinci vykvetou klidně až v závěru zimy nebo uprostřed letních veder. Asi záleží, z jakého genetického tanečku nebo přírodní lokality ten který klon zrovna pochází. Kvítky jsou drobné, ale zato jich bývá velké množství (jak říkají Rusové o stavu blech v Putinově impériu „málenkije, ale mnóga“). U některých rostlin bývají kvítky jemně narůžovělé, a to z výše uvedených důvodů.
Rostlina má přirozeně keříčkovitý růst, a je tudíž snadno tvarovatelná. Je tedy možno tvořit z ní podle vlastní fantazie malé stromečky, ale opravdu pouze menší. Jakmile doroste do určité velikosti, její stále tenký kmínek je sice pevný a dřevnatý, ale těžkou korunu prostě neunese. Rostlina se potom naklání a bývá značně nestabilní. Nepomůže obvykle ani populární zmlazování, protože po řezu do staršího dřeva rostlina obvykle již neobráží.
Jinak odnožuje bohatě, a proto je snadné i množení z vrcholových nebo stonkových řízků (polodřevitých) s několika páry drobných lístků. My to řešíme tak, že jakmile začínají ztrácet tvar a kompaktnost starší rostliny, máme již zpravidla připraveny jejich nástupce. Místo zmlazováni tedy nastává rovnou obměna. Starou rostlinu poté rozřežeme a použijeme k následnému množení.
Rostliny využíváme nejenom k tvarování, ale také jako doplněk ke společné výsadbě například s mexickými rozchodníky r. Sedum a jinými zástupci čeledi Crassulaceae. Crassula rupestris je sice podstatně vyššího vzrůstu (do 15cm), ale v těsném prostoru společné misky se přizpůsobí ztísněným podmínkám a na plném slunci a čerstvém vzduchu svoji energii investuje do ještě hojnějšího odnožování. Rostliny pěstované venku poznáme od těch ze skleníku ještě na konci zimy. Nejenom podle barvy listů, ale především podle tvrdosti rostlin, které živelně nepřirůstají ani v krátkých dnech s nedostatkem světla.
U Crassula rupestris existuje ještě ssp. marnieriana, jejíž listy jsou na stonku mnohem hustěji nahloučeny, takže připomínají korálky nebo knoflíky navlečené na zelené niti. Protože tyto rostliny mají časem sklon k poléhavosti, využíváme je pro pěstování v závěsných nádobách. Zde rostou po dlouhou dobu vzpřímeně, a převislý růst nastává až po velice dlouhé době. Výhodou této subspécie je, že spodní listy ze stonku takřka neopadávají. Přesto občas starší výhony zkrátíme, a tím dosáhneme jejich bohatého větvení ve velice krátkém čase. Jen málo převisle rostoucích sukulentů tak krásně zaroste každý centimetr plochy závěsné nádoby a navíc snáší letní sluneční lázeň s naprostou samozřejmostí.
Tuto rostlinu doporučuji každému, kdo ji ještě nepěstuje. Je odolná, krásná a nezabere příliš místa. Ani na parapetu suchého, ústředně vytápěného interiéru vás nezklame.
Na úvodním snímku je rostlina chytající barvičky na přelomu jara a léta, následuje další pěstovaná venku, chystající se kvést v polovině září a na třetí fotografii jiná, pěstovaná celoročně ve skleníku a kvetoucí pro změnu v polovině listopadu. Následuje její fotografie z „leteckého“ pohledu a dále Crassula rupestris ssp. marnieriana, kterou pěstujeme jako převislou rostlinu v závěsné nádobě. Na závěr Crassula rupestris (?) dokonale zamaskovaná při společném letnění mezi ostatními zástupci čeledi Crassulaceae (autorem prvního a posledního snímku je Michal Černý, který před lety fotil většinu rostlin do naší knihy SUKULENTY aneb Botanická zahrada na jednom okně).
Komentáře
Přehled komentářů
Máte moc krásné stránky. Moc mi pomohli vyhledat informace o sukulentech. Dnes jsem si právě dva koupila. Moc děkuji, s pozdravem Karolína Fajcová
Re: výborné rady
(Jarka, 5. 10. 2011 8:11)Jako začátečníku se mi tyto obsáhlé,srozumitelné informace velice hodí,málo kde tyto tak rozsáhlé a hezky napsané rady seženete.Je vidět,že je psal odborník,ale hlavně člověk který má rád květiny a vše co k nim patří. Děkuji Jarka z Chomutova
děkuji
(Karolína Fajcová, 3. 8. 2009 19:24)