sukulenty.estranky.cz

U sukulentních rostlin si nemůžete být jisti takřka ničím. Já ale mezi nimi přece jenom jednu jistotu mám, a jmenuje se Crassula socialis. Jedná se o neuvěřitelně skromnou rostlinu z jihovýchodu Kapska, snášející od pěstitele všelijaké přemety. Na první pohled není nijak výrazná  svým tvarem, zbarvením nebo velikostí a barvou květů. Dohromady ale tvoří tyto nevýraznosti docela hezký celek, a právě proto je Crassula socialis už léta pevnou součástí naší sbírky. Snad právě pro tu jistotu, že jakmile začne nový rok, spatříme pokaždé její drobné kvítky, jejichž stvoly vytvářejí nad bochánkem těl hustý les.
Crassula socialis tvoří husté, takřka neprostupné trsy drobných těl, složených ze svěže zelených lístků (které s přibývajícími slunečnými dny tmavnou). Ty narůstají velice těsně vždy v protistojných dvojicích, takže z „leteckého“ pohledu tvoří takřka pravidelný čtverec. Nové výhony hledají své místo na slunci velice vehementně, a z původně kobercovitého růstu se stává kopcovitý. Bochánky se rozrůstají všemi směry takřka rovnoměrně, a v zimě se uprostřed takřka každého těla objeví tenký květní stvol. Trochu mi rostlina připomíná některé lomikameny, které vídám v kamenném korytě na naší zahradě.
Zajímavé je, že i na plném slunci zůstávají listy stejně vybarvené, jenom narůstají ještě hustěji a bývají po letnění mnohem tvrdší (doslova) než u rostlin, které byly celoročně ve skleníku. Květy jsou bílé, drobné a bývá jich neuvěřitelné množství. Rostlin tohoto druhu pěstujeme hned několik a na různých místech skleníku nebo zimní zahrady. Podzimní řízky jsou v množárně pod parapetem, kam v zimě slunce nezabloudí svými paprsky ani omylem. A všechny do jedné kvetou, včetně zmíněných řízků. Kvetou rostliny, které ve svých nádobách rostou bez přesazení takřka rok, stejně tak ale kvetou další, z nichž jsme na podzim odebírali při přesazování řízky (které ostatně kvetou také). Jakmile desítky květenství se stovkami droboučkých kvítků splní svoji misi na tomto světě, ostříháme je, aniž bychom na rostlinách pozorovali sebemenší náznak vyčerpanosti.
Rostliny zaléváme málo, protože suchá období snášejí mimořádně dobře. Pokud by dostávaly vody příliš, mají sklon k protahování stonků, které se při dostatku světla drží při zemi i v době násady květenství (což u mnohých podobných krasulek nebývá zvykem). Snášejí plné slunce i polostín, nasucho mohou být i v naprostém stínu. Pokud bych řízek odebral i s květním stvolem, v pohodě v perlitu dokončí kvetení a ještě při tom stačí zakořenit.
Nádherně vypadají husté bochánky těl v kulatých nádobách, jejichž povrch záhy zcela zarostou až k okrajům.
V létě je používáme k sesazování do společných nádob s jinými příslušníky čeledi Crassulaceae, nebo jako podrost k některým tvarovaným tlusticím stromovitého vzrůstu (Crassula ovata atp.). Rostlinu lze doporučit i začátečníkům, kteří si s jejím pěstováním snadno poradí. Zároveň je to rostlina vhodná pro všechny, kteří nedisponují příliš velkými prostory pro pěstování.
Crassula socialis nepohrdne ani západním oknem bytu, kde bude stejně krásná jako na straně jižní, pokud bude dostávat přiměřeně menší množství vody. A vykvete naporosto spolehlivě i bez předchozího zimního odpočinku. Zasazena do hezké misky je jako celek nádhernou rostlinou, která  svého majitele nikdy nezklame.
Na fotografiích můžete vidět dlouhý vývoj květenství Crassula socialis v několika etapách. Začíná  poupaty z 26.11.2007, přes nárůst stvolu z 31.1. a 15.2. až po otevření drobných kvítků 28.2. 2008, které je na fotografii úvodní.