sukulenty.estranky.cz

Teprve v roce 1962 byla popsána tato tlustice drobného vzrůstu a nevšedního vzhledu. Svojí vizáží přízemní rostlina připomíná všechno možné, jen ne klasické tlustice. Její listy zvláštního tvaru tvoří v dospělosti růžice o průměru až 4cm, ale v kultuře zůstávají spíše poloviční. Zakončení listů je trochu podobné jako jej známe třeba u mnohem robustnějších listů rostliny Haworthia truncata. Listy totiž mají stejně useknutou horní hranu a průsvitné okénko na ní ( truncatus = uťatý, uříznutý). Listy zelené či šedozelené barvy (podle ročního období a množství světla) jsou bizarně zprohýbané a v období sucha na sobě hustě nahloučené, takže růžice bývají velice kompaktní. Starší listy sice žloutnou a zasychají, ale většinou nejsou opadavé. Zůstávají na vnějšku růžice a v nejhorších obdobích sucha chrání mladší listy před slunečním žárem. Crassula susannae obývá malou přírodní lokalitu na severozápadě Kapska (při hranici s Namibií), a vzhledem k její velikosti a trvale přízemnímu růstu není divu, že tak dlouho úspěšně unikala pozornosti terénních botaniků.Její pěstování není obtížné, ovšem pouze za dodržení určitých zásad, platících ostatně pro většinu drobnějších tlustic rodu Crassula. Pokud chceme mít rostliny kompaktní a alespoň trochu se podobající těm z jihoafrické přírody, musíme jim dopřát celoročně maximum světla. Také se zálivkou je třeba být opatrnější, a nepřipustit po celý rok trvalejší přemokření substrátu. Zatímco od jara do podzimu přebytek vody rostlina avizuje pouze roztažením listů a dočasnou ztrátou kompaktního tvaru, v zimě podobný prohřešek trestá častými hnilobami kořenového krčku a houbovými onemocněními, které bývají předzvěstí jejího brzkého úhynu.
Proto lze doporučit velký podíl říčního písku v substrátu, čímž zvýšíme rychlost jeho vysychání. Zároveň je vhodné nepolévat rostliny zbytečně na listy, protože i v létě bývají občas chladné noci a rána, a voda ulpívá v prohlubních mezi jejich listy i dosti dlouho. Zatímco od jara do podzimu naše rostliny zaléváme mírně každý týden, v zimě pouze jednou za 3-4 týdny a vždy jen tolik, aby zbytečně neprosychaly. Zima je v našich podmínkách také obdobím květů. Jsou bílé, drobné a narůstají na tenkých stvolech. Zárodky stvolů se obvykle objevují hned na počátku zimy, a květy se otevírají na počátku nového roku, ale mnohdy teprve v předjaří. Přes zimu rostliny vlivem mírné zálivky a vysílení z kvetení často ztrácejí i polovinu svého letního objemu, ale stačí aby se zachovala alespoň část nejmladších listů uprostřed růžice, a rostliny zjara vše rychle doženou.Množení je sice možné výsevem drobných semen, kterých však nebývá velké množství, a navíc se jedná o proces značně zdlouhavý. Mnohem rychlejší je zakořeňování bočních odnoží, kterých Crassula susannae vytváří velké množství (i když jí to trvá dlouhou dobu!). Nic se ale nemá přehánět, a tak je vhodné do nádherných trsů co možná nejméně zasahovat, protože právě ony se po nějakém čase stávají opravdovou chloubou každého pěstitele.
Pořádná kolonie těl se vejde do květináčku o průměru 6-8cm, a pokud rostlinky obsypeme u krčku drobnými oblázky, dosáhneme nejenom působivého, ale také ryze praktického účinku. Rostliny vypadají spolu se světlými kameny hezky, a navíc je částečně eliminována možnost hnilob, protože právě u krčků bývají nejzranitelnější.
Ještě několik praktických pěstitelských postřehů. Crassula susannae velice citlivě reaguje na vodu, což pro pěstitele může být výhodou. Po každé zálivce se její listové růžice roztáhnou, a podle množství světla v tom kterém období pak nějaký čas trvá, než se zase vrátí do původní polohy. Do té doby by rostliny v žádném případě neměly dostat další vodu! V zimě trvá návrat k normálu samozřejmě déle než za slunečných letních dnů. Nejbídněji rostliny vypadají uprostřed letních veder. Jejich listy jsou až nezdravě nahnědlé, a rostliny si v tuto dobu zjevně vybírají krátký odpočinek. Měli bychom tudíž zalévat opatrněji než kdy jindy, a pokud si s nimi nevíme rady, raději je přesuňme někam na lehce přistíněné stanoviště, kde krizové období snadněji přečkají. 
K životu se Crassula susannae probouzí obvykle na počátku září, kde se její růstové středy otevírají a začnou v nich narůstat čerstvé listy. Podzim je zároveň ideální dobou k odstranění všech suchých listů po jejich obvodu, ale jen těch, které lze odstranit bez násilí. V zimě by totiž sloužily jako ideální úkryty pro všudypřítomnou vlnatku.
Zimní násada květů v žádném případě neznamená povel k častějšímu zalévání. Malé dávky v delších intervalech by měly udržet rostlinu v konstantním tvaru po celou zimu. Pokud je rostlina zimována v chladu (5-15°C), nemusí mít pěstitel obavu, že by uschla, a vůbec už se nemusí strachovat o zaschnutí chudých květenství. Po odkvětu se opět vyplatí neponechávat schnoucí stvoly na rostlině zbytečně dlouho. Berou jí sílu, kterou rostlina v předjaří potřebuje k nárůstu bočních listových růžic!Crassula susannae je rostlina nevšedního vzhledu a nepatrných rozměrů, které všechno v jejím životě dost dlouho trvá. Málokterá sukulentní rostlina ale svému pěstiteli tak ochotně napovídá, kdy má vzít do ruku konvičku, a kdy ještě zůstat v klidu. Její droboučké kvítky sice nejsou nikterak ohromující záležitostí, ale společně s přízemními koberci bizarních těl tvoří nádherný celek, do kterého se pěstiteli zákonitě nechce příliš zasahovat. Právě to bude patrně důvodem, proč v jejím případě poptávka z řad pěstitelů už celé léta značně převyšuje nabídku!
Na fotografiích je chronologicky znázorněn pomalý a zdlouhavý vývoj květenství Crassula susannae. Obr.č.1 je ze září, kdy se rostliny probouzejí z letního spánku, obr.č.2 z října, kdy se už v jejich růstových středech objevují první zárodky budoucích květenství, obr.č.3 z prosince, kdy už nakvétají téměř všechny listové růžice a obr.č.4-6 byly pořízeny v březnu, kdy rostliny konečně naplno rozkvetly!