sukulenty.estranky.cz

Tato drobná a mimořádně krásná tlustice z jihoafrického Kapska se v posledních letech stala sukulentářským hitem. Masově pěstovanou kytkou se ale s největší pravděpodobností nikdy nestane, protože její pěstování má jistá úskalí. Proto se do jejího množení zatím nepouštějí ani západoevropské velkopěstírky, přestože by se jednalo zcela nepochybně o rostlinu atraktivní a velice dobře prodejnou.
Rostlina zůstává dlouhou dobu přízemní, a stonek nebývá pod dužnatými listy oválného tvaru takřka vidět. Teprve starší jedinci narůstají mírně do výšky, a je tudíž vhodně jejich občasné zmlazování. Povrch listů je hustě poset drobnými, bílými bradavičkami, jejichž hustota bývá obvykle úměrná množství slunečních paprsků, které rostlině poskytneme. Není to ale vždy pravidlem, protože Crassula tecta je rostlinou velice variabilní, takže ve sbírkách můžeme vidět nejrůznější jedince. Správně pěstovaná rostlina při mírnější zálivce a na dostatečně světlém stanovišti bývá  po celou dobu kompaktní, a její listy jsou výrazněji bílé. 
Je to tedy rostlina na plné slunce, jehož abrsenci trestá nejenom zelenými listy s minimem bílých bodů na povrchu, ale také řídkým nárůstem listů na vysokém stvolu. Výsledkem je nevzhledná rostlina, v níž by sukulentářský hit hledal jen málokdo. Oproti jiným tlusticím je u Crassula tecta nutná opatrnost se zálivkou. Vodu raději dáváme v menších množstvích, od jara do podzimu jednou za týden až dva, v zimě pouze ve formě održovacích dávek, aby rostlina příliš neprosychala.
Tuto tlustici zásadně nepoléváme přímo na listy, protože jinak na nich vznikají nehezké rezavé skvrny. Ty se objevují i při největší opatrnosti čas od času beztak, a shodli jsme se s jinými pěstiteli, že se s největší pravděpodobností jedná o nějaké houbové onemocnění. Listy jsou rezavé pouze na povrchu, ale jejich dužnina uvnitř je naprosto zdravá. Podobné problémy bývají také například s Crassula ausensis ssp. titanopsis nebo C. cv. Springtime. Zaléváním do substrátu (nebo podmokem) tedy pouze výrazněji omezíme zbytečná rizika.
Důležitý je při pěstování této a jí podobných tlustic také propustný substrát s velkým podílem říčního písku, pemzy nebo jiného materiálu podobných vlastností. Ve spojení s opatrnou zálivkou se tak může Crassula tecta stát po nějakém čase rutinní pěstitelskou záležitostí, jako tomu bylo v minulosti s množstvím jiných, zdánlivě choulostivých druhů.
Zimní odpočinek může být jak chladný (5-10°C), tak i teplejší za oknem bytu. Rostlina vytváří po nějakém čase přízemní odnože, které je možno použít k množení. Jestliže mají už vlastní kořeny, pak je vše bez problémů. Pokud ne, musíme být trpěliví a dočkáme se výsledků za nějaký čas. Z listů jsem zatím tuto miniaturu množit nezkoušel, ale domnívám se, že to půjde docela snadno.
Protože má Crassula tecta shodný počet chromozomů jako známá „matka“ takřka všech krásnějších mezidruhových kříženců Crassula perfoliata ssp. falcata, je v ní skryt obrovský hybridizační potenciál. První výsledky už je možné vidět v našich sbírkách v podobě velice zdařilých kultivarů s nejrůznějšími názvy, nebo i bez nich. Pěstitelé většinou poznají, že kříženci mají s C. tecta mnoho společného. Na rozdíl od ní bývají mnohem odolnější a netrpí tolik tou pověstnou rezivostí listů (ani při polévání na listy).
Pokud máte k dispozici místo na jižním okně svého bytu, pak je pro vás Crassula tecta zajímavou výzvou. Je drobná, roste pomalu, a při troše štěstí se každoročně s příchodem podzimu dočkáte nepříliš výrazných květenství (jak už tomu většinou u atraktivních druhů drobných tlustic bývá). Zato sama rostlina je nádherná, a navzdory drobnému vzrůstu naprosto nepřehlédnutelná. Ta z fotografie se vejde do květičku o průměru 5,5 centimetru!