sukulenty.estranky.cz

Vždycky když spatřím v druhovém názvu nějakého sukulentu kouzelné slůvko „tomentosa“(tomentosus znamená plstnatý), zbystřím a začnu se o dotyčnou rostlinu zajímat. Obvykle nebývám svým zjištěním zklamán.Přesně tak tomu bylo před několika lety, když přede mnou vyslovil název Crassula tomentosa znalec jihoafrické sukulentní flóry Petr Pavelka (tehdy ještě P.Pavelka junior). Zavětřil jsem dobrou stopu a společně jsme se vydali jeho prostorným skleníkem k inkriminovanému stolu. Pokladů tam bylo jako na starém hradě, takže jsem honem nevěděl, co obdivovat dříve. Ale Crassula tomentosa dostála svou krásou rostlinám tohoto příjmení (např. Kalanchoe tomentosa nebo Cotyledon tomentosa). Několik mladých rostlin jsem si koupil a společně s bedničkou dalších sukulentů odvezl domů.
Zprvu jsem se obával, že se jedná o rostlinu choulostivou, a podle toho jsem se k ní také choval. S vodou jsem byl opatrný (jsem dodnes) a přemýšlel jaké stanoviště pro jejich pěstování zvolit. Vyzkoušel jsem nejrůznější možnosti, ale nakonec zvítězila nejsvětlejší část skleníku, kde se slunko do těchto miniaturních jihoafrických tlustic opírá opravdu vehementně. Na sluneční paprsky a občasná období sucha rostlina reaguje podobně jako například známá Crassula barbata, které se v mnohém podobá také vizuálně. Při suchém období v letních vedrech reaguje zatažením listových růžic, čímž si chrání zdravý růstový střed proti spálení čerstvých lístků. Zároveň tímto manévrem rostlina zamezuje zbytečnému odpařování drahocenné vody ze svého těla. V té době má také nejhustší kožich na okrajích listů a zčásti i po jejich povrchu. Na vodu reaguje spontánně rozevřením růžic a jejich výrazným zvětšením. Pokud je světla dostatek, snáší zálivku vcelku hojnou (1x týdně).
Nejhorší období pro pěstitele nastává na podzim. Dny se krátí, světla je zoufale málo a krasulky se chystají k násadě květních stvolů. Na krátkou dobu ztratí svůj tvar i krásu, a je nutno zálivku omezit opravdu na minimum. Koncem ledna už jsou v plném květu, a protože zároveň přibývá světla, rostliny zase začínají získávat přijatelný tvar. Zvláštní poschoďové květenství na fialovém stvolu je velice trvanlivé, a rostlinu zdobí obvykle několik týdnů (narůstá několik měsíců). Po odkvětu rostlina neuhyne, jak tomu bývá u pěstitelsky vrtošivé Crassula barbata. Jenom trochu pozbude tvaru, ale zato vytváří množství bočních odnoží, takže vznikají hezké a husté trsy těl. Odnože se dají po nějakém čase kroutivým pohybem odlamovat. Snadno koření ve vlhkém perlitu, a někdy už mají dokonce vlastní kořínky při oddělení od mateční rostliny. Vzimě rostliny snášejí poklesy teplot k 5°Celsia, a pokud jsou v suchém substrátu, tak i slabší mrazíky. V nejteplejších letních večerech nepohrdnou kromě zálivky také občasným porosením chlupatých lístků.
Tato subspecie je zřejmě nejmenší v rámci druhu, a vzhledem k její občasné dostupnosti je zřejmě také nejodolnější. Protože má Crassula tomentosa poměrně rozsáhlý areál přírodního výskytu (od jihozápadního Kapska až po Namibii), je také náležitě variabilní. Na internetu je možno spatřit množství nejrůznějších forem této nádherné rostliny, ale jen málokdy narazíte na dvě zcela identické. Mým snem je časem získat co možná nejvíce různých typů, a udělat z nich miniaturní plstnatou sbírku. Většina těch, které jsem měl možnost na obrazovce vidět, je totiž ještě mnohem krásnějších než ssp. glabrifolia. Zvláště nádherné exempláře zřejmě rostou na namibijské straně hranice. Do Namibie je to poměrně daleko, a tak se raději vypravím za Petrem Pavelkou do Letňan. Tedy jestli zrovna nebude v Namibii.