sukulenty

Na druhy neuvěřitelně bohatý a pestrý rod Crassula nabízí pěstitelům také několik rostlin, které je možné pěstovat v závěsných nádobách jako převislé. Jednou z méně známých  tlustic, vhodných pro takové pěstování, je drobná Crassula volkensii, jejíž poměrně rozsáhlý areál přírodního výskytu zasahuje do Keni a sousední Tanzánie. Své druhové pojmenování rostlina získala po německém botanikovi G.L.A. Volkensovi a popsána byla již v roce 1895.
Rostlinku jsem kdysi přivezl vlastně omylem, protože byla přirostlá u kmínku nějakého stromkovitého zástupce stejného rodu. Byl to tehdy nevzhledný plazivý výhonek světle zelené barvy, takže jsem se chvíli rozhodoval, zda její místo není v odpadkovém koši. Nakonec mi to nedalo, a zkusil jsem rostlinku odsadit a postupně ji přivykal na plné oslunění.
Výsledek se dostavil nečekaně rychle. Nové lístky narůstaly hustěji, začaly tmavnout a stonky získávaly hnědofialové zbarvení. Když přišlo léto, na 1cm dlouhých a 5-6mm širokých lístcích se začaly objevovat tmavé body, hustě rozseté po celém povrchu jejich horní strany. Spodní strana je zbarvena do fialova v odstínu podobném jako stonky. 
Drobné bílé kvítky se objevují především v zimě, ale dá se říci, že s krátkými přestávkami kvete Crassula volkensii takřka po celý rok. Kvítky vyrůstají na krátkých stopkách nedaleko růstových vrcholů téměř všech výhonů, kterých bývá vzhledem k hojnému odnožování značné množství. V kontrastu s tmavými lístky  je výsledný efekt docela výrazný.
Crassula volkensii roste poměrně rychle, a od jara do podzimu ji zaléváme pravidelně každý týden (někdy i dvakrát). Pěstujeme ji v závěsné nádobě na plném slunci, ale snáší v pohodě i polostín. Tam sice nejsou listy tak výrazně tečkované, ale na množství květů nemá její umístění vliv. V zimě snáší bez problémů poklesy teplot k 5°C, ale stejně dobře prosperuje také v bytě. Spodní lístky průběžně zasychají, a je vhodné je průběžně ze stonků odstraňovat, což lze v praxi provést jemným zatřepáním závěsnou nádobou. Prosychání spodních partií rostliny takřka odpadá při letnění. Crassula volkensii je zavěšena v korunách stromů spokojená, krásně zbarvená a listy jí přirůstají hustě za sebou. Pouze musíme v tomto případě závěsnou nádobu pořádně stabilizovat, a zamezit tak při častých větrech jejímu kontaktu s větvemi. Protože se jedná o rostlinu poměrně křehkou, její pád nebo náraz do tvrdého kmene může způsobit její výrazné poškození.
Drobnou východoafrickou tlustici množíme vrcholovými nebo stonkovými řízky 3-4cm dlouhými, které ochotně koření v perlitu, vodě nebo zcela nasucho. Protože tenké stonky se časem vyholují, je vhodné jejich občasné krácení, po němž rostlina nádherně zhoustne. Při nedostatku světla roste dost intenzivně s listy daleko od sebe, ale to se napraví, jakmile se zlepší světelné podmínky.
Když osazujeme závěsnou nádobu, používáme obvykle větší množství zakořeněných řízků, kterými zaplníme celou plochu najednou. Během jediné sezóny takto osázená nádoba zcela zmizí pod příkrovem převislých výhonů.
V zimě vydrží v chladném prostředí skleníku bez vody klidně měsíc i více, aniž by to zanechalo jakékoliv stopy na jejím vzhledu. Protože Crassula volkensii silně trpí napadením vlnatkou, snažíme se invazi tohoto škůdce předcházet celoročním zaléváním přímo na listy. Toto můžeme provádět i na plném slunci, stejně jako uprostřed zimy. Rostlina totiž patří k tomu vůbec nejodolnějšímu, co jsme za ta léta pěstovali.
Pokud ji máte možnost pěstovat přes léto zavěšenu v korunách stromů, uděláte jí pomyšlení, za což se vám odmění nádherným zbarvením a záplavou bílých kvítků. Zatím je Crassula volkensii trochu opomíjeným druhem, který si ale určitě brzy nalezne cestu k pěstitelům, protože k tomu má všechny předpoklady. Z jediného malého kousku zeleně u nás za nějaký čas vznikla výrazná kolonie těchto drobnolistých rostlin, takže není divu, že se zanedlouho objeví i v naší nabídce.