sukulenty.estranky.cz

O pěstování této miniaturní čtyřboké tlustice mnoha podob jsme psali v této rubrice v úplných prapočátcích našeho webu (22.2. 2008). Jsou to tedy již čtyři roky, během nichž jsme docela obstojně odpozorovali životní projevy Crassula pyramidalis v různých obdobích jejího poněkud zvláštního životního koloběhu.
JARO je v případě této pomalu rostoucí africké droboti obdobím květů. Pro nás pěstitele by se tedy mělo jednat o období radostné. Všechno je ale v případě C. pyramidalis trochu jinak. Pro samotnou rostlinou je zvláště konec jara obdobím dosti svízelným. Do kvetení totiž rostliny dávají opravdu veškeré své síly, takže to zanedlouho po odkvětu vypadá, že se příchodu léta snad ani nedožijí. Květenství postrádá tradiční stvoly, na něž jsme u většiny tlustic zvyklí, takže je v podstatě nemožné jej bez poškození rostliny předčasně odstranit, pokud bychom se jí rozhodli ulevit. Zjara rostliny zaléváme v mírných dávkách, a ještě ani zdaleka ne pravidelně. Vše závisí na množství světla a teplotách.   Zatímco kvetoucí rostliny postupně ztrácejí své typické sytě zelené zbarvení, pro ty ostatní začíná období nejintenzivnějšího růstu. Konec jara je také ideální dobou k snadnému vegetativnímu množení. V případě Crassula pyramidalis jde vše nezvykle rychle, a boční odnože už mnohdy dokonce mívají vlastní kořínky!
LÉTO v srdci Evropy africkým drobečkům náramně vyhovuje. Jakmile přestanou ranní teploty definitivně klesat k bodu mrazu, stěhujeme část našich rostlin ven. Teprve tam poznáváme jejich opravdovou krásu. Letněné Crassula pyramidalis se nádherně zbarvují (jen některé typy), jsou vitálnější a díky trvalému přísunu vody z nebe i konvičky podstatně rychleji přirůstají. Opravdoví rychlíci z nich v tomto ohledu ale beztak nikdy nebudou! Zatímco si tyto rostliny užívají dosyta slunečních paprsků, jejich zjara odkvetlé kolegyně, postrádají částečně nebo zcela zelené zbarvení a setrvávají již od konce jara v polostínu, kde se zotavují z absolutního vysílení.  Než jsme pochopili, že nakonec téměř vždycky zvítězí, pár jsme jich zbytečně předem odepsali! Regenerace při mírné zálivce jim však zpravidla trvá celé léto!
Jakmile přijdou opravdová letní vedra, provázená obvykle i vysokými nočními teplotami (20°C a více), krasulky si začnou vybírat krátký oddychový čas. V té době nerostou, a je třeba zvýšené opatrnosti s vodou. Vláhu jim v tomto složitém období, nazývaném mezi kaktusáři „letní stagnace“, je vhodnější podávat raději jen formou večerního kropení. Druhou možností je rostliny přechodně uklidit alespoň někam do polostínu a nechat klidně i nasucho, dokud vedra nepominou. Zastavení růstu se ovšem netýká letněných rostlin, které bývají svěží, vedra snášejí mnohem lépe a zaléváme (nebo jen kropíme) je bez přestávky! Letněné rostliny jsou oproti těm ze skleníku mnohem krásnější, barevnější a vitálnější.
PODZIM přináší na svém začátku nejvýraznější zbarvení rostlin za celý rok. Nové větve vyzrávají, sílí, a dokud je venku ještě teplo, stále rostliny pravidelně zaléváme. Oproti létu už raději spíše po ránu. Když se začne ochlazovat, zálivku postupně omezujeme, a jakmile předpovědi hlásí trvaleji vlhké počasí, letněné rostliny stěhujeme pod střechu. Od konce září už zaléváme jen nárazově, jen když nás čeká více slunečných dnů. Voda a nedostatek světla totiž dokáží v krátké době na kompaktním tvaru rostlin napáchat značné škody! Zjara odkvetlé rostliny na podzim většinou překvapivě ožívají, jejich boky se na mnoha místech otevírají a vyrůstají z nich malé odnože. Ty svou zelení ostře kontrastují s nevzhlednou původní rostlinou, která své zbarvení už dávno ztratila, sesychá se, a její pobyt na tomto světě se zvolna chýlí ke svému konci. Ještě než se tak stane, stihne předat mladým rostlinkám i poslední zbytky živin a vody za svého zbídačeného těla.
ZIMA je nejhorším obdobím jak pro miniaturní tlustici, tak pro pěstitele. Ona trpí chronickým nedostatkem světla, pěstitel má zase dilema, zda ji zalít či ne. Pokud má možnost chladnějšího zimování (5-10°C), je to vcelku snadné. Vody mají rostlinky v tělech dostatek, aby přečkaly nasucho třeba i celou zimu, zvláště pak letněné rostliny, stěhované pod střechu napité k prasknutí! Zaléváme je tedy asi jednou za měsíc, opět v závisloti na vývoji počasí.
V bytě je to horší. Vysoké teploty a suchý vzduch odčerpávají z nitra rostlin vodu, která se mnohem rychleji odpařuje do okolí. Rostliny tudíž potřebují více vody než v chladu. Dávkujeme ji raději v malých množstvích a častěji. Rostliny nám někdy dají tvorbou vzdušných kořínků samy najevo, že už je k tomu nejvyšší čas. Pokud se po zálivce jejich listy roztáhnou, každopádně je vhodné s další vodou počkat do chvíle, než se vše vrátí do původního stavu!
Crassula pyramidalis je rostlina značně variabilní. Zatímco některé její typy jsou robustnější, odnožují jen málo, a většinou teprve ve značném stáří nebo když se chystají kvést, jiné jsou zase droboučké, a po celém obvodu doslova obsypané odnožemi. Pro milovníky sukulentních tvarů je asi nejatraktivnější typ s úzkými, hojně se větvícími těly. U těchto rostlin, pocházejících z nějaké italské velkopěstírny, lze v poměrně krátké době i bez tvarování dosáhnout docela hezkých stromečků. Občasným krácením větví, nebo jen odstraňováním těch nepotřebných,  samozřejmě výsledků dosáhneme mnohem dříve, a především rostliny budou tvarově i mnohem blíže našim představám!
Crassula pyramidalis je opravdu dokonalým výtvorem africké přírody. I  příroda má občas nárok na omyl. Díky tomu se v našem skleníku objevily mezi desítkami či stovkami drobných čtyřbokých tělíček této tlustice i dva (zatím) výhonky šestiboké. Vypadají docela zajímavě a nezvykle, a brzy je také spatříte na našem webu.
Na úvodním snímku je drobnější forma Crassula pyramidalis (již dospělá, květuschopná rostlina) v květináčku o průměru pěti centimetrů! Následují různé fáze kvetení C. pyramidalis. Obr.č.2 - nakvétející rostlina na počátku března, obr.č.3 - již kvetoucí na konci téhož měsíce, obr.č.4 - odkvétající rostlina, ztrácející již charakteristické zbarvení listů, obr.č.5 - podzimní obrůstání torza zjara odkvetlé rostliny.
Na šesté fotografii jsou vidět rozdíly mezi letněnými rostlinami (uprostřed) a jejich vrstevníky, pěstovanými ve skleníku! Předposlední obrázek patří stromečkovitému typu C. pyramidalis z italské pěstírny. Rostlina na fotografii dosud nebyla tvarována, ale jak je patrné ze zbarvení mladých listů, celé léto pobývala pod širým nebem! A na závěr ještě předvánoční pohled na trs drobnějších C. pyramidalis (z lokality Biesiespoort), jejichž starší stonky se již na vrcholech také nenápadně připravují ke kvetení!