sukulenty.estranky.cz

Tato rostlina z čeledi křížatkovitých (Commelinaceae) pochází z východní Afriky, a na první pohled to není žádná extra krasavice. Dá se dokonce říci, že spousta pěstitelů jí opovrhuje jako podřadným plevelem, ale když se jich zeptáte na květy, jenom zakroutí hlavou, protože mnozí z nich je nikdy neviděli. Kvůli těm květům budu Cyanotis somaliensis pěstovat co budu živ, protože nic podobného se v říši sukulentů hned tak nevidí.
Cyanotis somaliensis tvoří vysoce dužnaté, poléhavé stonky, rozdělené výraznými kolénky, narůstajícími v pravidelných intervalech. Tvar i zbarvení chlupatých listů závisí na množství světla v tom kterém období, a také na množství vody, které rostlina od pěstitele dostane. Cyanotis somaliensis je rostlina vhodná pro začínajícího pěstitele, na níž si může dokonale osvojit cit pro zálivku, a také ideální množství světla. Na obojí totiž rostlina reaguje vcelku spontánně, ale zároveň je ochotna veškeré pěstitelské přehmaty tolerovat a rychle se z nich dokáže vzpamatovat.
Listy jsou při ideálních světelných podmínkách shora tmavě zelené s mírným nádechem do červena, na spodní straně fialové, a mírně prohnuté. Jejich povrch je poset jemnými chloupky. V případě nedostatku světla bývají listy světle zelené, řídce ochlupené a narůstají daleko od sebe. Totéž může způsobit i přemíra vody. Navíc za takových podmínek mizí průhyb listů, které jsou takřka rovné. Rostliny při nedostatku světla obvykle nekvetou, a když, tak velice omezeně.
Nadbytek slunečních paprsků způsobuje fialovění celého povrchu listů, stočených takřka do ruličky. Rostlina nevypadá v tomto případě příliš zdravě, ale samozřejmě to přežije, i když občas i zastavuje růst a odpočívá. V takových chvílích je na místě opatrnost s vodou, protože i Cyanotis somaliensis může uhnít! Od konce jara do podzimu snáší vody vcelku hojnost, takže ho zaléváme každý týden.
Pro naše rostliny jsme našli zdravý kompromis, takže od jara do podzimu sdílejí stejné polostinné stanoviště s rostlinami rodů Aloe, Haworthia a Gasteria. V zimě jim naopak dopřejeme světla maximum, a protože snášejí spolehlivě poklesy teplot k 5°C, zaléváme je spíše sporadicky. Spodní listy tak jako tak postupně prosychají, takže je nutné čas od času přistoupit k zmlazování rostlin. Řízky rychle a ochotně koření během krátké chvíle, a tudíž se o dostatek mladých rostlin Cyanotis somaliensis obávat nemusíte.
Nejkrásnějším obdobím s touto jinak docela nenápadnou rostlinou je přelom jara a léta, kdy se obvykle chystá kvést. Přípravy na kvetení probíhají zprvu vcelku nenápadným protahováním stonků. Když jsem se s tímto jevem setkal poprvé, domníval jsem se mylně, že rostlina trpí nedostatkem světla. Na koncích těchto stolonů jsou do poslední chvíle ukryta nenápadná poupata, takže při troše nepozornosti přijde pěstitel až k hotovému. Květy jsou opravdu nádherné, nevšední svým tvarem i zbarvením. Kombinace fialové, modré a žluté je v případě Cyanotis somaliensis přírodou dovedena k absolutní dokonalosti. Květy jsou nejenom bizarního vzhledu, ale skýtají další zajímavé, a mezi sukulenty zcela ojedinělé výjimky. Rozkvétají vždy brzy ráno nebo během dopoledne, a když přijdete po obědě, většinou po nich už není ani památky. Modré chmýří, chvějící se snad i v absolutním bezvětří, je už pěčlivě zabaleno do fialových okvětních lístků a zanedlouho vše zcela zmizí tak rychle, jako se na rostlině objevilo. A druhý den zrána se už otevírají další a další květy. Pár hodin dopolední radosti, které se snad nikdy dostatečně nenabažím. Protipól převážné většiny sukulentních rostlin, které s otevřením svých květů čekají na maximum slunečních paprsků. Přitom právě slunce vznik květů výrazně stimuluje, což mám vyzkoušeno v případě Cyanotis somaliensis dlouholetou praxí. Jakmile si koncem jara vzpomenu, přestěhuji naše rostliny  na pár dnů na slunečné stanoviště. Sotva stačí povrch listů trochu ztmavnout, už se začínají formovat protáhlé stonky s poupaty na koncích. Tento stimul funguje naprosto spolehlivě.
Přestože rostlin rodu Cyanotis existuje mnoho druhů, u nás se už léta běžněji pěstuje pouze rostlina z dnešního článku (zřídka ještě C. silamontana), z blízkého příbuzenstva pak některé druhy voděnek rodu Tradescantia (např. Tradescantia navicularis).
Úvodní a závěrečný snímek patří nádherným květům Cyanotis somaliensis, jejichž chmýří svou jemností a zbarvením trochu připomíná prachové peří mladých  papoušků. Na druhé fotografii je typická rostlina i s právě narůstajícími stolony, na jejichž vrcholcích se zanedlouho otevřou květy. Třetí snímek je pohledem zblízka na jeden z výhonů Cyanotis somaliensis.