sukulenty.estranky.cz

Bavili jsme se loni v našem stánku v jihlavské ZOO o kráse květů s Pepou Čurdou, dobrou duší zahrady a milovníkem rostlin všeho druhu, sukulenty nevyjímaje. Řeč přišla také na kytky v podstatě skoro ošklivé, i když ve skutečnosti snad ani žádné takové neexistují, a nepsané pravidlo, že právě ony často mívají květy naprosto úžasné. Jakoby příroda v jejich případě dohlížela na rovnováhu, a kde trošičku ubrala na kráse samotné rostlině, přidala o to více na jejích květech. A tak jsme se dostali až k nejrůznějším voděnkám, a zákonitě i k rodu Cyanotis, z jehož třiceti druhů jsou oficiálně považovány za sukulentní snad jenom tři! Cyanotis somaliensis je rostlina mezi sukulentáři notoricky známá, pěstitelsky mimořádně odolná a o kráse jejích modrých květů jsem na našich stránkách pěl ódy již v minulosti (29.5.2009). Zbývají ještě Cyanotis kewensis, který jsem naživo dosud neviděl a takřka (nebo vůbec) se u nás nepěstuje, a Cyanotis speciosa, o němž bude řeč v následujících řádcích.
Druhý den po zmíněné diskusi přišel Pepa do stánku znovu a přinesl mi květináč s trsem Cyanotis somaliensis, který nějaký čas v jeho kanceláři postrádal dostatek slunečních paprsků, a že jich tato rostlina ke spokojenosti zrovna kdoví kolik nepotřebuje! Z koutku toho květináče trčela dvojice listů několikanásobně delších než jsme u C. somaliensis zvyklí, ale jinak velice podobných. Na můj dotaz, zda je to tmou na předchozím stanovišti, nebo druhovou odlišností, dostal jsem odpověď „B“, leč s malým otazníkem! Doma jsem tu podivnou rostlinu nevalného vzezření i s kořenovým balem vydloubl z květináče, přesadil do samostatné nádoby a ponechal osudu na mírně přistíněném místě našeho skleníku. Nepřirůstala do krásy, a dokonce mi připadalo, že nepřirůstá vůbec. Asi po roce živořivé existence přidala k původní dvojici protáhlých listů ještě jeden pár, avšak uprostřed letošního horkého léta začala překvapivě vytvářet dlouhý šlahoun, což bývá u těchto křížatkovitých (Commelinaceae) sukulentů předzvěstí budoucího kvetení. V hektických dnech letošního léta (jako každého) jsem vývoji květního stvolu nevěnoval pozornost, takže není divu, že jsem jednoho večera přišel už k hotovému. Přišlo mi jenom divné, že výrazné růžové květy byly otevřeny ještě v podvečer, protože modré stejného tvaru a velikosti v podání Cyanotis somaliensis se otevírají vždy časně ráno a krátce po obědě už po nich zpravidla nebývá ani památky!
Ale řeknu vám, že tohle byla krása nesmírná! Popisovat ty květy nemá cenu. Podívejte se na fotografie v textu, které hovoří za vše! Cyanotis speciosa přitom není rostlina na květ skoupá, jak jsme se přesvědčili v následujících dnech a týdnech, kdy nás dlouhatánský šlahoun zásoboval nepřetržitým gejzírem té růžové krásy se žlutými ozdobami. Mít něco podobného rybáři na háčku, tak se z toho ryby zblázní! Některý den se jich otevřelo třeba osm najednou, jindy zase pouze jediný! A otevřené zůstávaly od rána až do večera! Přenesl jsem tu kytku do našeho letního makrolonového průchoďáku a umístil ji hned za dveře, abych ji měl každou chvíli na očích, protože to pro ně byla opravdová pastva. Květy jsou to malé, ale dobře že tak. Být ještě navíc obrovské, snad by mě to porazilo!
Cyanotis speciosa pochází z jihu Afriky. Jako jejich domovina bývá uváděno západní Kapsko, ale také Svazijsko a Zimbabwe. Dnešní pojmenování rostlina získala již roku 1870, ale ještě předtím se jmenovala Tradescantia speciosa (1782) a také Cyanotis nodiflora (1843)! Také jsem se dočetl, že tato nenápadná rostlina má dokonce pod zemí hlízu či kaudex, což mne překvapilo, protože si nepamatuji, že bych si něčeho podobného při přesazování zpozoroval. Mohlo se ale jednat o nedávno zakořeněný řízek, protože právě vegetativní množení je spolehlivým způsobem rozmnožování těchto afrických rostlin z čeledi Commelinaceae. Samozřejmě to platí v případech, že rostliny hojně odnožují nebo větví!
O pěstování Cyanotis speciosa psát nebudu, protože jednak je stejné (zřejmě) jako u známější příbuzné Cyanotis somaliensis, a vlastně se dá říci, že jsem tuto rostlinu nějak zvlášť intenzivně nikdy nepěstoval. Spíše jsem ji občas, ale zato pravidelně po celý rok zaléval a ponechával ji až do spatření nádherných květů v pozadí svého zájmu. Ke své škodě, protože nyní můžu jen těžko rozumovat nad tím, co ta kytka vlastně potřebuje a co ne. V podstatě asi skoro nic. Trochu vody, zbytečně nevystavovat přímému slunci a můžete čekat, až se objeví kýžený květní stvol. A pak už vás čeká krása nesmírná, jaká se mezi sukulenty jen tak nevidí. To je vše co jsem vám chtěl říci o kytce, která se k nám dostala vlastně shodou náhod, trošku i omylem, a kterou jsem měl původně sto chutí odnést na kompost, považujíce ji za neduživce, skýtajícího pramalou záruku rychlé nápravy! Ještě jsem se podíval na význam druhového názvu té nenápadné kytičky z jihu Afriky do chytré černé knihy, o níž jsme psali v našich recenzích, a zjistil, že „speciosa“ znamená „nádherná, krásná, skvostná“! V případě květů rostliny z dnešního článku tedy názvy vskutku výstižné!
A ještě kuriozní dohra onoho nádherného kvetení! Když už se zdálo, že dlouhatánský plazivý stvol se sebe již další skvostné květy nevydá, ustříhl jsem ho a položil na parapet s úmyslem rozstříhat ho na kousky a zkusit z něj rostlinu namnožit (?), protože se samovolně nevětví jako její známější příbuzená C. somaliensis. A samotnou rostlinu jsem se rozhodl konečně přesadit do čerstvého substrátu a malinko většího květináče. Přiznám se, že jsem také byl zvědav, zda se pod zemí nachází onen ztloustlý útvar, kvůli němuž je některými odborníky tato rostlina řazena mezi kaudexy! Byl tam, a docela velký! Rostlinu jsem postavil dolů pod parapet, pokropil vodou a můj pohled v tu chvíli utkvěl na zářivě růžových květech o patro výš! Před dvěma dny odstříhnutý stvol, na nějž toho dne už od rána pražilo slunce, vydal své poslední drahokamy v podobě šesti nádherných kvítků, připomínající svou stavbou prachová pírka exotických papoušků, chvějící se i při sebemenším pohybu vzduchu! Kvetl postupně ještě další dva dny, takže krásu vyráběl jako na běžícím pásu ještě čtyři dny po oddělení od rostliny!
Trojice snímků na úvod je věnována nádherným květům Cyanotis speciosa. Všechnu tu krásu má na svědomí rostlina, která je vyobrazena na fotografii čtvrté. Pro ilustraci uvádím, že šířka zalévací mísy, v níž je rostlina umístěna, je 32cm, a rozpětí listů dosahuje od jednoho jejího okraje až takřka k druhému! Pátý snímek je srovnávací, a vidíte na něm podobnost tvarovou, ale odlišnost barevnou mezi květy Cyanotis somaliensis a rostliny z dnešního článku. A na závěr ještě jeden detailní pohled na tu krásu nesmírnou!