DELOSPERMA CRASSUM
V poslední době se mi hned dvakrát přihodilo, že jsem nedokázal určit ani rodovou příslušnost u nějaké sukulentní rostliny, byť jsme ji nikdy předtím nepěstovali. Jsem zpětně trestán za to, že dvě ze tří desetiletí svého sukulentaření jsem se takřka cíleně vyhýbal rostlinám čeledi Aizoaceae (dříve Mesembryanthemaceae). Samozřejmě že s výjimkou rostlin rodu Trichodiadema, patřícím naopak k mým největším sukulentním oblíbencům už celá ta tři desetiletí!
Delosperma crassum je přesně rostlinou, popsanou v úvodních řádcích. Příslušnost ke správné čeledi byla jasná, ale rodů mne při pohledu na ni napadalo hned několik. Jméno Delosperma mezi nimi ale rozhodně nefigurovalo! Čekal jsem netrpělivě na květy, ale když jsem se jejich zlatožluté záplavy dočkal, kupředu mne to beztak neposunulo! Jednoho letního dopoledne loňského roku jsem si vzpomněl na Jaromíra Hanzlíka a jeho roli ve filmu „Slavnosti sněženek“. To když se v našem makrolonovém průchoďáku objevil Petr P
avelka, který tyhle rostliny zná jak své boty, a většinu z nich měl možnost spatřit na vlastní oči přímo v jejich jihoafrické domovině. Měl jsem zkrátka štěstí, že zrovna jel kolem! A s ním ještě Honza Gratias, kterého milovníkům sukulentů snad ani není třeba představovat.
Procházeli jsme společně skleníkem a já jsem jako při každé Petrově návštěvě čas od času ukázal prstem na nějakou kytku, a on mi většinou okamžitě prozradil její jméno. Tentokrát mne zpočátku jen nasměroval na rod Delosperma, ale v závěru návštěvy náhle přidal i druhové pojmenování. Neskrýval jsem své překvapení. Jakmile ti dva odjeli, našel jsem samozřejmě jméno Delosperma crassum (crassus = tlustý, tučný, dužnatý) nejenom na internetu, ale také v odborné literatuře, včetně známého Jacobsenova sukulentářského lexikonu, vydaného ještě 
soudruhy z NDR (kteří v tomto případě rozhodně neudělali chybu!). Jeden z údajů v něm uvedených mne ale přece jenom ještě na chvilku svedl na botanické zcestí, protože tam stálo, že květy této rostliny jsou červené! Internetová fotogalerie mi však vzápětí nabídla výhradně stejné květy, jaké dole v makrolonovém průchoďáku už několik týdnů zdobily trojici našich rostlin.
Delosperma crassum se původně jmenovala Drosanthemum robustum. Tento rod byl také jedním z horkých favoritů mého předchozího sukulentního pátrání. Rostlina pochází ze západního Kapska, a podle údajů v literatuře může její hojně větvený stonek dosáhnout výšky až 18 centimetrů! Naše největší rostlina už toto maximum pře
sáhla o celých sedm centimetrů, a to jsem ještě trochu zkrátil její vrcholy, a od samého počátku ji pěstoval vcelku zvolna!
Právě nezvykle tlustý a rychle dřevnatějící kmínek je u rostliny rodu Delosperma velice nezvyklý, zato pro přívržence sukulentářského tvarování velmi lákavý. Protože kmen i větve jsou nezvykle silné (v rámci čeledi Aizoaceae) a pokryté loupající se borkou, už řízkovanci nebo relativně mladé semenáče budí dojem starých stromků. A to i bez nějakého systematičtějšího tvarování.
Drobné lístky válcovitého tvaru si zachovávají od jara do podzimu i na plném slunci sytě zelené zbarvení, a narůstají pouze na vrcholu větví. Tam se během sezóny střídají v nezvykle rychlém sledu a v nepravidelných etapách. Než zaschnou, bývají staré listy nějaký čas sytě žluté a ostře kontrastují s těmi zelenými na vrcholech. Zaschlé listy neopadávají, ale drží vcelku pevně na stoncích ještě po dlouhou dobu.Zvláštní kapitollou jsou květy. Naše rostliny Delosperma crassum začaly v loňském roce kvést někdy na konci června, a od té doby se co chvíli na vrcholcích objevovala nová a nová poupata. Kvetení neustalo ani s příchodem podzimu, a s krátkými přestávkami 
trvá v podstatě do dnešních dnů. Podle poupat to vypadá, že z květů se budeme patrně radovat i celý únor! Jejich zbarvení se mění v závislosti na intenzitě slunečních paprsků, ale ovlivňují jej patrně i jiné faktory. Uprostřed léta byly zlatožluté až béžové (bíložluté), zatímco na počátku kvetení a teď v zimě zase sytě žluté. S výjimkou Adenium obesum a Delosperma echinatum (alias D. pruinosum) žádná jiná rostlina v naší sbírce za jedinou sezónu tolik květů nevyprodukovala.Delosperma crassum dobře snáší plné slunce, a hravě se vyrovnává i s delšími obdobími sucha, jak jsme se měli možnost přesvědčit na počátku zimy. Jinak je to ale kytka žíznivá, která má navíc vodu kam ukládat. Za teplých slunečných dnů dostávala vodu klidně i dvakrát týdně. Teď v zimě (5-10°C) vystačí s málem. Její listy se výrazně zmenšily, aniž by ztrácely svůj charakteristický tvar nebo se svrašťovaly. Také změnily barvu na šedozelenou. Delosperma crassum prý vydrží i slabší mrazy, ale my jsme s ní v tomto ohledu neexperimentovali, protože máme pouze tři dospělé rostliny.
Ani její množení se nezdá být složité. Vlastní neopatrností ulomené větvičky zakořenily v létě během dvou týdnů. Další možností je samozřejmě výsev semen, ale v jejím případě mi připadá zbytečný.
Mne osobně tato zajímavě vyhlížejí rostlina láká k tvarování. Zatím na to nebyl čas, a vlastně ani dostatek materiálu. Nejdříve jsem si chtěl ověřit, co rostlina vlastně potřebuje, jak reaguje na náš způsob pěstování a naše pěstební podmínky. Letos se už ale do prvních tvarovacích pokusů určitě pustím. Delosperma crassum je pro mne jedním z nejzajímavějších sukulentních „objevů“ posledního desetiletí. Mezi sukulenty vhodnými k tvarování pak „objevem“ asi vůbec nejzajímavějším!
Čtveřice snímků Delosperma crassum byla pořízena od července do září loňského roku. Následující trojice pak na přelomu letošního ledna a února, kdy rostlina s již značně redukovanými listy stále ještě dokvétala!
