sukulenty.estranky.cz

Když jsem ji před svěma lety poprvé spatřil ve skleníku pana Hušnera v Hýskově, byla z toho sukulentní láska na první pohled. A to v růstových středech těch drobných rostlin z čeledi Aizoaceae byly ukryty teprve zárodky budoucích květů. Byl jsem ale panem zahradníkem Hušnerem upozorněn, že její květy jsou opravdu nepřehlédnutelné. A tak jsme si jich od Berounky několik přivezli a zanedlouho se z krásy těch květů radovali. Jejich zářivé zbarvení je takřka reflexní a málokterá kytka se jim v tomto ohledu vyrovná.
Delosperma deilanthoides byla popsána teprve roku 1997 S.A. Hammerem, autorem skvělé knihy o rodu Lithops (viz rubrika „Recenze“) a dalších publikací, opravdovým odborníkem a zároveň i praktikem, jehož na stránkách knih tištěné rady v reálu skutečně fungují. Vyzkoušeli jsme jich několik, včetně zmlazování litopsů, a všechny se nám velmi osvědčily (Dobré rady páně Hammera/Pěstitelská praxe 7.1. 2012). Jako typová lokalita této drobné přízemní rostliny s papilózními listy je uváděno místo Steenkampsberg (západně od Lydenburgu) a nadmořská výška 2100 metrů. Jedná se o oblast na severovýchodě Jihoafrické republiky. Rostliny údajně v přírodě rostou na skalních výchozech ještě i o něco výše (2250m.n.m). Od roku 2009 je Delosperma deilanthoides na listině ohrožených druhů kvůli těžbě nerostů a budováním infrastruktury v okolí dvou důležitých přírodních lokalit. Zároveň je tento druh ohrožován i invazivními rostlinami.Co se týče vlastního pěstování, nezdá se být při dodržení určitých zásad složité. Jedná se především o maximum světla po celý rok, opatrnější zálivku raději v menších dávkách a delších intervalech, a také propustný a rychle vysychající substrát. Chladnější zimování (5-10°C) je pro rostliny příjemným bonusem, vydatně podporujím jejich bohaté kvetení v následující sezóně. Od jara do podzimu ty naše zaléváme mírně každý týden, v zimě jednou za 2-3 týdny, ale to už opravdu jen udržovacími dávkami vody, tak aby rostliny nezačaly růst. Světla je během naší zimy minimum (i ve skleníku) a mohlo by snadno docházet k zbytečným deformacím rostlin.Trs Delosperma deilanthoides se pohodlně vejde do květináčku o průměru šesti centimetrů a podzimní zářivé květy na několik dní zakryjí celé rostliny. Ty naše kvetly pokaždé během září nebo října a jak bývá u těchto rostlin zvykem, nádherné květy se otevíraly až po obědě. Jejich zářivé zbarvení je opravdu mimořádným zážitkem.
Když rostliny odkvetly, u jedné z nich jsem krátce na to odstranil zasychající zbytky květů, zatímco u ostatních vše ponechal osudu. Během zimy jsem měl dost času pozorovat jak se s tím jednotlivé rostliny vypořádají. Připadalo mi, že všechny bez výjimky dostaly dlouhým a vydatným kvetením dost zabrat, podobně jako to celá léta pozoruji u příbuzné a dosti podobné Delosperma sutherlandii. Rostlina s odstraněnými zbytky květů ožila v poměrně krátkém čase a její torzo začalo obrůstat několika novými výhony. Zbylé rostliny se vzpamatovávaly mnohem hůře. Navíc se patrně hmyz přičinil o opylení některých květů, takže na jedné z nich se začaly vytvářet plody. Byly to tradiční tobolky, navíc hustě obrostlé zvláštními třásňovitými útvary.Rostlina tvořící semena na tom byla vzhledově bezkonkurenčně nejhůře. Během února jsme ji vyfotili, lépe řečeno její torzo, a pak i ji odstraněním všeho suchého vysvobodili od dalšího strádání. Přišli jsme tak sice možná o semena, ale namnožit se Delosperma deilanthoides dá i zakořeněním zmíněných bočních výhonů. Není jich sice mnoho a chvilku to trvá, ale dle dobrých rad pana Hammera je to pro rostliny velmi prospěšné, stejně jako jako třeba klasické zmlazování u sukulentů tlusticovitýxh (Crassulaceae). Nejčastějším způsobem množení ale samozřejmě zůstává výsev. Semenáčky kvetou obvykle již druhým rokem.
Rostliny u nichž jsme odstranili zbytky květů hned po odkvětu stihly během jara nádherně zarůst, takže po zbytcích těch původních (kvetoucích) už nezbyla ani památka. A na podzim se již chystaly znovu kvést!
Silně papilózní listy Delosperma deilanthoides se na slunci nádherně třpytí. Rostliny s podobným povrchem listů se vyplatí zalévat s rozvahou, tak aby se voda zbytečně nedostala na jejich povrch. Děšťovýá voda by sice měla být bezpečná, ale z té vodovodní každopádně zůstávají na jemně členitém povrchu listů skvrny od vysrážených solí. Delosperma deilanthoides má ztloustlé kořeny, takže na trvalejší mokro je trošičku citlivější než většina jejího příbuzenstva. Nezkoušeli jsme ji zatím letnit a ani neprováděli žádné pokusy s její odolností vůči mrazu.Vzhledem k nadmořským výškám na přírodních lokalitách by asi nějaký ten mrazík v pohodě snesla. Dobře každopádně snáší klasické chladné zimování (5-10°C) jako většina námi pěstovaných sukulentů, a při opatrné zimní zálivce ani příliš neprosychá, jak se nám to stává například u její nádherné příbuzné Delosperma spalmanthoides. Tu jsme už naopak v odolnosti proti mrazu během minulé zimy vyzkoušeli a obstála překvapivě dobře!
Delosperma deilanthoides se určitě zanedlouho stane mezi pěstiteli rostlinou velice oblíbenou a hojně rozšířenou. Nejenom díky svým nádherným a zcela nepřehlédnutelným květům, ale i třpytivým listům, budícím dojem křehkosti. V neposlední řadě i kvůli svým nepatrným rozměrům, které ji řadí do role favorita u okenních pěstitelů, neustále zápolících s nedostatkem prostoru.
Na úvodním snímku je náš první květ Delosperma deilanthoides, na následujících dvou pak další. Na obr.č.4 je chátrající torzo odkvetlé rostliny se zvláštně přizdobenými tobolkami uprostřed české zimy. Následuje fotografie stejné rostliny uprostřed léta. A na závěr ještě jeden pohled na rozkvetlé rostliny Delosperma deilanthoides.