Jdi na obsah Jdi na menu
 


DELOSPERMA HARAZIANUM

17. 11. 2012

p1050771.jpgJemen máme v souvislosti se sukulenty v povědomí spojen spíše s notoricky známou a mezi pěstiteli nesmírně populární rostlinou Adenium obesum. Překvapivě (pro mne) je ale tato politickými bouřemi zmítaná země i domovem nádherné droboti z čeledi Aizoaceae, jejíž početné příbuzenstvo roste především na jihu Afriky.
Delosperma harazianum má svůj domov vysoko v horách (2500-3500m.n.m.) západního Jemenu, a také na několika přilehlých místech v sousední Saudské Arábii (oblast Asir). Na přírodních stanovištích jsou drobné přízemní rostliny nuceny odolávat nejenom plné sluneční palbě, ale také silným poryvům větru. Možná právě to vysvětluje tlusté kořeny, které z podzemí plynule přecházejí i nad povrch terénu, aniž bychom je povysazovali. V přírodě je samozřejmě nadzemní část kořenů zafoukaná prachem a zrnky zeminy, takže v kamenitém terénu jsou obvykle k vidění pouze samotné listy. Jejich šedozelená pokožka je hustě pokryta maličkými šupinkami. Listy mají trojúhelníkový průřez a jsou zakončeny tupou špicí.
Růžové až slabě fialové květy (15mm) se objevují od jara do podzimu v několika etapách, což u většiny rostlin čeledi Aizoaceae nebývá zvykemp1050734.jpg. Základní barvu květů, měnící se podle intenzity slunečních paprsků v době kvetení, doplňují ještě bílé středy a žluté tyčinky. V mnohém tak připomínají květy příbuzného jihoafrického druhu Frithia pulchra. Na některých přírodních nalezištích lze spatřit i rostliny s čistě bílými květy! Na naší jediné rostlině Delosperma harazianum jsme první kvítky spatřili na počátku května, a ty zatím poslední dokvétaly ještě počátkem listopadu! Otevírají se v odpoledních hodinách, ale stačí jim k tomu i mnohem méně slunečních paprsků a tepla, než většině jejich příbuzenstva z čeledi Aizoaceae.
Pěstování se zdá být vcelku snadné. Plné slunce, aby listy zůstaly šedozelené. Přiměřeně vody, aby narůstaly hustě a v přirozené velikosti. Chudý substrát s velkým podílem písku, aby kořeny pod zemí i nadále sílily. V zimě chladno (5-10°C), aby si rostlina odpočinula, ale nezmrzla! V období krátkých dnů zalévat opravdu jen sporadicky, teprve když pozorujeme výraznější svrašťování starších listů. 
p1060976.jpgMnožení ze semen prý je snadné, ale nemůžeme zatím vlastní zkušeností posloužit. Naše rostlina totiž letos kvetla poprvé! Delosperma harazianum má ale být podle údajů v literatuře samosprašná, tak uvidíme, zda se v zasychajících tobolkách opravdu něco skrývá.
Při pohledu na tu malou, ale zajímavě rostlou kytičku mne okamžitě berou tvarovací choutky. Zatím jim však úspěšně odolávám, a pouze jsem rostlinu zasadil do maličké keramické misky z dílny pana Lothara Bönische. Hlavní kořen, který připomíná kmínek, jsem ani nemusel povysazovat. Takhle ho už dávno předtím odhalily letní lijáky u nás na zahradě. Což mi připomíná, že jsem ve výčtu pěstitelských zásad úplně zapomněl na maximum čerstvého vzduchu! Delosperma harazianum miluje letnění, a může venku být i o něco déle než třeba většina sukulentů tlusticovitých (Crassulaceae). Listopadové plískanice už pro ni ale rozhodně nejsou to pravé!
p1070107.jpgDelosperma harazianum se zdá být ideální rostlinkou pro tvarování. Protože má od přírody hezký stromkovitý tvar, nemusí se pěstitel pouštět do nějakých výraznějších zásahů, aby dosáhl vcelku rychlých výsledků. Rozměry rostliny zase potěší okenní pěstitele. Od pana pěstitele, který nám rostlinu přivezl na naše květnové „dny otevřených dveří“, jsme se dozvěděli, že je to v podstatě „plevel“! Mladé rostlinky ze samovýsevu prý stačí hledat v blízkosti rostliny za nějaký čas po jejím odkvětu. Každopádně se jedná o plevel nádherný. Jemenská Delosperma harazianum určitě patří k tomu nejzajímavějšímu, co v poslední době obohatilo naši sukulentní sbírku!
Na úvodní dvojici snímků je nakvétající Delosperma harazianum. Na třetí fotografii stejná rostlina na podzim, již zasazena do malé keramické misky (6x4,5cm). A na závěr ještě jednou z bočního pohledu, již znovu ozdobená dalším drobným kvítkem. Nádherné fotografie Delosperma harazianum z přírodních lokalit v jemenských horách, jejichž autorkou je paní Věra Svobodová, naleznete na www.botany.cz!
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jemen

(Mirka, 3. 9. 2016 13:37)

Před asi 3-4 lety jsem se zastavila u silnice ,kde někdo prodával skalničky.
Nevěděla jsem co mě to čeká za krásu.Byl to veliký koberec plný fialových květů.
V loni na podzim jsem s touto květinou nic neprovedla.Na jaře byla uschlá.Netušila jsem co s ní.Tak jsem jí vlastně ostříhala-suché kořeny.A to byl konec.
Byla jsem nešťastná(nevěděla jsem ani jak se tato rostlinka jmenuje).Na štěstí se stal zázrak a rostlinka se začala oběvovat.Letos mi sice vůbec nekvetla.ale už zase příští rok si myslím,že to bude krása.Nevím jak jí vůbec ošetřovat.