DINTERANTHUS MICROSPERMUS ssp. puberulus
Vzhledem trochu připomíná známé „kamínky“ rodu Lithops. Dvojice silně dužnatých listů polokulovitého tvaru je ve spodní části také srostlá, ale štěrbina mezi nimi doširoka otevřená. Listy šedozeleného a někdy i lehce narůžovělého zbarvení jsou posety množstvím drobných tmavších bodů, podobně jako třeba u mnohem známější rostliny stejné čeledi Pleiospilos nelii. Vše dohromady vypadá jako křehký výrobek z umělé hmoty.
Dinteranthus microspermus ssp. puberulus je doma na severu Kapska a v sousední Namibii. Své rodové pojmenování rostlina získala na počest německého botanika a znalce sukulentních rostlin Moritze Kurta Dintera (1868-1945), který mnoho času věnoval cestování po sukulentních nalezištích tehdejší Německé jihozápadní Afriky. Údajně absolvoval na svých cestách dohromady okolo 40000 kilometrů! Jeho jméno nesou i mnohé druhy sukulentů jiných čeledí, a po jeho manželce byl zase pojmenován celý další rod z čeledi Aizoaceae (Juttadinteria).
Podle údajů z přírodních lokalit roste kytička z dnešního článku v rovinatém terénu s množstvím křemenů, s nimiž musí drobná a zčásti v zemi zapuštěná těla Dinteranthus microspermus dokonale splývat. Petr Pavelka ve svém článku v internetových kaktusářských novinách (09/2001) také uvádí, že kromě žlutokvětých rostlin se v přírodě objevují i jedinci s květy růžovými.
Květuschopné bývají již rostliny o průměru 2-3centimetrů. Letošní žluté květy těch našich dosahovaly průměru okolo 3cm a v závěru kvetení tuto hranici i lehce překračovaly. Květy se otevírají vždy až odpoledne, a stimulem pro ně nejsou ani tak sluneční paprsky , jako spíše zvýšená teplota v místě pěstování. Letošní podzim byl teplotně i co se slunečných dnů týče velice příjemný a štědrý, a tak jsme si jejich říjnové kvetení docela hojně užívali.
Vlastní pěstování je v mnohém podobné jako u litopsů, jen s tím rozdílem, že střídání starého párů listů novým probíhá pomalu a plynule během celého roku. Intenzivní růst Dinteranthus microspermus 
ssp. puberulus lze pozorovat od předjaří až do příchodu letních veder, a pak znovu po jejich skončení až do počátku zimy. Na rozdíl od litopsů je můžeme mírně a nárazově zalévat i během zimního klidu, zvláště když se jejich pokožka začíná svrašťovat.
Starší rostliny podle údajů v literatuře také odnožují, ale to se našich rostlin Dinteranthus microspermus ssp. puberulus zatím asi ještě netýká.
Stejně jako u všech podobných rostlin z čeledi Aizoaceae volíme k jejich pěstování propustný substrát, klidně i s nadpolovičním podílem říčního písku. Od jara do podzimu zaléváme v mírných dávkách každý týden, pokud venku panuje slunečné a teplé počasí. Jinak samozřejmě zálivku s klidným svědomím kdykoliv podle potřeby vynecháme. V nejteplejších měsících rostliny poléváme shora přímo na listy, ale vždy raději večer nebo brzy ráno. Jemným večerním kropením uprostřed letních veder jim také nahrazujeme zálivku, protože v té době prožívají krátký odpočinek a jejich kořeny nejsou připraveny klasickou zálivku zpracovat. 
Zimní teploty k budu mrazu snášejí v pohodě, ale samozřejmě pouze za předpokladu, že jejich substrát je tou dobou naprosto suchý. Optimálnější a pro rostliny nepochybně i bezpečnější jsou ale zimní teploty okolo 10°Celsia. Naše rostliny v zájmu zachování jejich alespoň částečně přirozeného vzhledu nikdy nepřihnojujeme, a to ani v době násady poupat.
Množení výsevem semen jsme zatím nezkoušeli. Budou asi hodně droboučká, když je má rostlina i ve svém druhovém pojmenování (microspermus = drobnosemenný).
Dinteranthus microspermus ssp. puberulus se zdá být vcelku pohodovou rostlinou, pokud její kořeny nezůstávají příliš dlouho v mokru. Při pohledu na ten nádherný výtvor africké přírody si jenom pokládám otázku, proč jsme si ji nepořídili už mnohem dříve?
Fotografie v tomno článku byly pořízeny během měsíce října roku 2012. Rostliny Dinteranthus microspermus ssp. puberulus na nich zachycené jsou zasazeny v květináčcích o průměru 5,5 centimetru!
