Jdi na obsah Jdi na menu
 


DIOSCOREA ELEPHANTIPES

12. 10. 2008

ObrazekJsou rostliny, které mne potrápí vždycky, když se je po krátké či delší pauze rozhodnu znovu pěstovat. Jednou z takových je i Dioscorea elephantipes z jihoafrické provincie Východní Kapsko. Když jsem zahubil svou první, jmenovala se ještě Testudinaria elephantipes. Pod tímto názvem je samozřejmě mezi pěstiteli známa i nyní, stejně jako pod českým „Sloní noha“. Když někoho ze sukulentářů požádám o testudinárii, zareaguje vždy rychleji než na název nový. Většinou ale stejně zavrtí hlavou, protože rostlin je stále málo, a udržují si poměrně vysokou cenu. Není divu, protože jejich pěstování není úplně jednoduché a růst pomalý až běda.Obrazek
Dioscorea elephantipes patří do čeledi Dioscoreaceae, která se česky nazývá smldnicovité. Má poměrně rozvětvené příbuzenstvo po celém světě, ale mezi pěstiteli je k vidění většinou jen několik druhů. „Sloní nohy“ mohou dorůst vskutku gigantických rozměrů, a to co je v Africe důkladně schováno pod zemským povrchem, to my sukulentáři naopak vystavujeme na odiv jak jen to rostlina dovolí. Mnohdy je na co koukat, protože šířka kaudexu (zásobního orgánu) může dosáhnout až jednoho metru! I v našich sbírkách jsou občas k vidění jedinci úctyhodných rozměrů (jako třeba rostlina na jedné z fotografií, pořízené v sukulentářském obýváku u Luboše Hojného - viz Sbírky našich přátel). Jedná se vesměs o importy, a zakoupení starší rostliny se sice drahý špás, ale prozatím stále ještě nejsnadnější způsob, jak k Dioscorea elephantipes přijít a těšit se pohledem na její rozpraskaný kmen.
Složitost pěstování Dioscorea elephantipes spočívá především ve dvou spolu vzájemně souvisejících problémech. Prvním je, že rostlina nemá ani v pokročilém věku přesný životní rytmus, podle něhož by se mohl její majitel řídit při zalévání.Obrazek Druhým  je právě cit pro dávky vody a jejich ideální rozložení během sezónního růstu této zvláštní rostliny. Také je výhodné použít pro pěstování maximálně propustný substrát s velkým podílem říčního písku (nebo pemzy), aby rostlina nikdy příliš dlouho nepobývala ve vlhku. Důležitá je navíc také teplota, protože právě ona rostlinu nabudí k zahájení růstu. Dioscorea elephantipes je v tomto ohledu značně náladová, a přestože ponejvíce zahájí růst koncem jara nebo počátkem léta, někdy se k živelnému nárůstu zelených výhonů rozhodne třeba uprostřed naší zimy.
Pokud se pěstitel rozhodne tuto rostlinu vlastnit a nezahubit, stává se zároveň jejím hlídačem. Budit ji vodou, aniž by rostlina sama začala růst, je nevhodné a zrádné. Nezbývá než čekat jak se sama rozhodne. Jakmile se objevi mladé výhony, začínáme s pozvolnou zálivkou. Pokud počátek růstu připadne na podzim či zimu, musíme rostlině dopřát odpovídající teplotu (20°C a více). Světla tolik nepotřebuje, ale dávky vody postupně zvyšujeme. ObrazekKombinace vody a chladna je v případě této rostliny smrtelná. Pěstitel sleduje překotný nárůst stonků s drobnými, nesukulentními lístky, a pokud vlastní starou rostlinu, pak při troše štěstí i drobné a nenápadné květy. Na nějaký čas se stává pěstování Dioscorea elephantipes rutinní záležitostí, ovšem jen do okamžiku, kdy začnou listy světlat a žloutnout. Poté rostlina upadá do různě dlouhého spánku, z něhož ji v žádném případě nerušíme vodou. V tomto období snáší v pohodě i podstatně nižší teploty (10°C). 
Výhony mohou podle délky vegetačního období dorůst několika decimetrů i metrů. Jsou popínavé, a je vhodné poskytnout jim nějakou oporu nebo čas od času konce výhonů navést mezi ty starší. Jinak se rostlina roztahuje po okolí a zaplétá se do sousedů často tak vehementně, že nezbývá než výhony (starší rostliny jich vytvářejí několik, maličké zpravidla jen jediný) zkrátit. Po skončení vegetace je odstraníme celé těsně nad kaudexem, protože se uschlé stávají vítaným útočištěm vlnatek. Na zelených listech zase s oblibou hodují svilušky, které je nutno odstranit chemicky. ObrazekUprostřed léta je možno  rostlinu pěstovat venku na chráněném a přistíněném místě. V tomto případě zmíněné problémy se sviluškami odpadají.
Dioscorea elephantipes se množí výsevem semen, což je ovšem běh na dlouhou trať. Podstoupil jsem jej opakovaně v době svých sukulentářských začátků s nepříliš povzbudivými výsledky. Když už byla semena klíčivá, zahubil jsem semenáčky dříve či později pokaždé. Pak se mi totéž podařilo i s dvěma či třemi  většími rostlinami, ale nikterak mne špatné zkušenosti neodradily od opětovného pořízení  rostlin nových.
V současné době máme jednu rostlinu, která už se „sloní noze“ částečně podobá (průměr asi  8cm) a druhou, která je menší (3cm). Její tělo je zatím téměř hladké, a jediná prasklina na něm vzniká v místech, odkud se vine zelený výhon. Podobá se spíše dobře pěstované Bowiea volubilis a potřebnou oporu nalezla v kmeni australského lahvového stromu Brachychiton rupestris, který pěstujem za oknem obýváku. První lístky se na ní objevily někdy počátkem června,a její starší příbuzná si pospala ještě o více než měsíc déle.Obrazek
Dioscorea elephantipes je mezi pěstiteli i přes veškerá úskalí velice oblíbená, což lze částečně přičíst jejímu bizarnímu vzhledu a zajímavému životnímu rytmu. Zároveň je zájem o ni způsoben i tím, že je pro pěstitele takovou živou výzvou, na níž si chtějí dokázat, že už ve své pěstitelské praxi někam dospěli. Život se „Sloní nohou“ se zřejmě nikdy nestane stereotypem.
Po úvodním pohledu na popraskaný kmen Dioscorea elephantipes můžete spatřit počátek letošního růstového období této zajímavé rostliny. O dva měsíce později  je pořízena třetí fotografie s již olistěnou nadzemní částí. Druhá polovina snímků je věnována naší „malé“, která jako oporu pro svoji zelenou část využívá kmen Brachychiton rupestris. V bytě s námi žije proto, že při její velikosti bychom na ní snadno zapomněli, když se konečně jednou za čas rozhodne růst. Na dalšch snímcích je její prasklinami ještě takřka nedotčený kmen a plazivý výhon, ovíjející se po kmeni zmíněného australského lahvového stromu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jiří Janda

(dotaz, 5. 5. 2017 19:14)

Pokud je výhon světlejší a odumírá, odstraňte jej. Pokud by rostliny potřebovala odpočinek, podle mého soudu by "pustila" oba výhony. Každopádně se vyplatí ji nyní více sledovat, protože dost možná záhy začne usínat i zbytek zeleni, pak je na místě zálivku samozřejmě zastavit. J.J.

zalévat dále?

(kormik, 3. 5. 2017 22:27)

Moje Dioscorea má průměr kaudexu cca 10 cm, výhon ji začal růst na konci listopadu, postupně se zazelenal celý parapet a před cca měsícem vyrostl výhon ještě jeden, který teď vytáhl šlahoun ještě o 20 cm výš než byl původní a obrostl haldou zeleně. Nicméně před týdnem, i přes zálivku, začalo ve spodní části prosincového výhonu světlat a žloutnout množství listů, mladý výhon si roste spokojeně dál a přírůstky listů jsou na něm víc než velké. Tak teď nevím, jestli mám přestat zalévat a nechat rostlinu odpočnout...Děkuji předem za radu.

substrát

(Jiří Janda, 16. 9. 2014 22:02)

Nedělejte s tím vědu. My mícháme říční písek s běžně kupovanou zeminou ze supermarketu půl napůl, pěstujeme v tom všechny naše sukulenty. U této kytky je mnohem důležitější pozorovat kdy se probouzí a kdy se chystá k spánku, a podle toho přizpůsobit dávky vody a teploty v místě pěstování. Substrát by měl být propustný, ale z čeho je složený je úplně jedno! J.Janda

Zemina

(Petra, 13. 9. 2014 18:11)

Hezký den,
poprosila bych o nějaký přesnější seznam zeminy, ve které bych rostlinu měla pěstovat. Vidím drcenou pemzu a říční písek-jak hrubé zrno? A co zemina na kaktusy s perlitem, zeolite a antukou?
Nevím si vůbec rady, poradíte, prosím?
Děkuji :-)

Poznatky z pěstování

(Šlechta, 3. 2. 2010 8:51)

Zhruba v roce 1994 jsem vysel pár semínek této rostliny. Bez zkušeností, ale s nadšením. Byli z toho 2 rostlinky. Jednu jsem zahubil záhy a druhá se tak nějak ztratila mezi spoustou jiných sukulentních rostlin ve foliovníku až před zhruba 4 lety jsem tuto rostlinu ve velikosti kaudexu cca 8-10 cm vzal pod ochranná křídla. Přestěhoval ji domů a začal se jí věnovat více. Během těch 4 let mi dvakrát roztrhla květináč a nyní je kaudex veliký cca 27x24 cm a umístněn je v kontejneru o průměru 30 cm. Rostlina se v posledních 2-3 letech chová trochu odlišně než rostliny popisované v předchozích příspěvcích a to tak, že když rostlina zpravidla v červenci shodí listy a výhony zaschnou, tak souběžně s tím raší výhony nové. To znamená, že rostlina téměř nespí. Letos shodila listy i v listopadu, ale to mohlo souviset s nešetrným stěhováním rostliny obrostlé hustou spletí ze tří výhonů. Nicméně rostlina hned nasadila jeden výhon, na který se zrovna koukám a který úspěšně vyplňuje okno. Bohatě kvete, je to táta, ale bohužel mámu pro něho nemám. Čtyři dítka z loňska jsou ještě příliš malé na to, aby kvetly. Všem přeji hodně úspěchů v pěstování dioscoreí a dalších zajímavých rostlin.

Moje zkušenosti s pěstováním.

(milanb@seznam.cz, 2. 12. 2008 13:46)

Už řadu let pěstuji doma na zasklené lodžii dvě rostliny Dioscorea elephantipes (průměry cca 5 cm), a to vcelku bez ladu a skladu mezi ostatními sukulenty. Je skutečně pravda, že si dělají co chtějí, vyraší si každá jindy, zatáhne si každá jindy. Ale na to já nedbám, u řady sukulentů se nedá příliš věřit literatuře, spíš se to musí odhadovat citem. Protože mám lodžii na východ, je na ni už velmi brzy po ránu děsivé vedro. Takže když v sezóně zalévám, vůbec nekoukám napravo nalevo a zalévám tyhle rostlinky klidně i v době, kdy nejsou vyrašené. Ony si to buď vypijí, nebo jim to brzy vyschne vedrem. Život je boj a já se s nimi mazlit nehodlám. Když rostou, zvládají někdy zpracovat i opravdu hodně zálivkové vody, až se sám divím kam to dávají. Ale mají masivní drenáž a jak říkám, mám je ve velikém vedru, takže když zapomenu větrat (a to já často...), odpoledne to dosahuje klidně až k padesátce... Na zimu je přenáším do pokoje a pokud ještě rostou, tak omezím zálivku jen málo a snažím se je dát ke světlu. Jakmile ale jsou zatáhlé, dám je sice do stínu, ale čas od času (tak zhruba jednou do měsíce) je stejně trochu zaleju. Jak se na jaře oteplí na lodžii (opakuji, je zasklená!) natolik, aby tam noční teploty zůstaly kolem deseti stupňů, což je obvykle koncem března nebo začátkem dubna, tak dám rostliny na parapety a začnu je hned zase zalévat, ať už si holky raší nebo ne. Zatím vypadají vcelku spokojeně, ta větší už má řadu prasklin na těle, ta menší o něco méně. Tak velké kusy, jaké ukazujete na obrázcích samozřejmě ještě nemám a takto na dálku Vám k nim alespoň gratuluji. Až budu jednou "velký" a budu mít bílé fousy po pás, tak ty moje rostliny třeba budou taky takové...

co a jak

(ivcza, 12. 10. 2008 17:53)

Hezký den! tak už jste mne zas překvapili super článečkem. Testudinárku jsem zakoupila přes web od jednoho pěstitele a když mi někdy v létě přišla podivná bulvička tak jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Nicméně - zasadila jsem a čekala. Kamarádka se jen divila cože to mám za suchou cibulu v květináči. Nicméně mne tato rostlina počátkem září překvapila - z ničeho nic jí vyrazily listy. Takže se už nedivím ničemu. Jelikož mám malou sbírku, tak se každé kytičce věnuju extra tak mi snad vydrží i moje dioskorejka. Díky za super článek, asi je načase vytvořit jí nějakou opěrnou konstrukci.