sukulenty

Získáním této vskutku zajímavé rostliny z čeledi morušovníkovitých (Moraceae) jsem si svého času splnil jeden ze svých sukulentářských snů. Rostliny Dorstenia foetida jsem až dosud vídal pouze na stránkách knih nebo odborných časopisů, a jakoukoliv zmínku o nich jsem doslova hltal. Můj sen se splnil někdy v polovině osmdesátých let, kdy se na nás štěstí usmálo na místě docela nečekaném.
Navštívili jsme výstaviště v Olomouci, kde se právě konala slavná Flora. Cesta k samotným pavilonům byla lemována jakýmisi budkami a stánky vlastní výroby, kde drobní pěstitelé nabízeli své přebytky. Právě v těch stáncích jsme spatřili hotové sukulentářské poklady, které navíc prodávali odborníci, jejichž jména jsme až dosud znali pouze z časopisů. Není divu, že v jejich nabídce byly také malé rostlinky Dorstenia foetida. Měly sotva centimetr v průměru a vešly se i s rezervou do známých hranatých květináčků 5x5 centimetrů, ale přesto už měly mezi listy ty pověstné terčíky, z nichž o něco později začaly vystřelovat světlá semena za našimi panelákovými okny. První dvě jsme koupili od manželů Pavlíčkových z Chrudimi, druhu dvojici pak od Dr. Adolfa Tomandla. A pak že na akci lidového charakteru nekoupíte vzácné (tehdy byly) rostliny přímo z rukou odborníků!
Nevím v jakých podmínkách rostou dorstenie v přírodě jižní Arábie a východní Afriky, ale u nás si na sluníčko asi nikdy nezvyknou. Potřebují samozřejmě dostatek světla, ale zrovna v jejich případě všeho moc škodí. Ideálním stanovištěm je polostín nebo rozptýlené sluneční paprsky. Ideální světelné podmínky rostlina signalizuje tmavými, lesklými listy a spostou květenství, připomínajících sluníčka. V jejich středech vyrůstají droboučké kvítky, pouhým okem jen těžko postřehnutelné. Protože u dorstenií dochází takřka pravidelně k samoopylení, semen bývá vždycky dostatek.
Vodu rostlinám dáváme po celý rok pouze v mírných dávkách, protože při dlouhodobém přemokření substrátu bývají značně náchylné k hnilobám. Ani množtvím vody jejich pomalý a zdlouhavý růst neuspěcháte, a navíc takové rostliny vypadají jako miniaturní kedlubny se zářivě zeleným tělem. V zimě je vhodné také občas zalévat, a to i v případě, že rostliny částečně nebo zcela opadají. Dá se říci, že se jedná v tomto ohledu o rostliny teplomilné, a doporučujeme zimovat při teplotě trvaleji neklesající pod 15° Celsia. Chlad a vlhkost substrátu zároveň je pro dorstenie smrtelnou kombinací.
Uprostřed našeho léta dorstenie příliš nepřirůstají, a na delší sucho reagují náhlým opadem listů, který nezastavíte ani okamžitou dodávkou vody. Tu samozřejmě s uspokojením přijmou, ale již v bezlistém stavu (květenství zůstávají). Trvá nějaký čas, než se vše vrátí k normálu.
Oč svízelnější je někdy jejich pěstování, o to lépe je postaráno o dostatek potomstva. Z terčíků uprostřed květenství jsou totiž semena vystřelována do značných vzdáleností, takže mladé semenáčky po nějakém čase naleznete i v jiných květináčích. Většina jich ale klíčí v bezprostřední blízkosti mateční rostliny. Semenáčky ze samovýsevu jsou zpočátku neuvěřitelně křehké, což je způsobeno jejich tenkou pokožkou, zadržující množství vody v jejich nitru. Vyplatí se jejich přepichování do samostatných nádob nijak neuspěchat. Jakmile rostlinky připomínají malé, tmavě zelené soudečky s dvěma páry drovných lístků, mohou se stěhovat do vlastního.
Je zajímavé, že plánované výsevy se nám takřka nikdy příliš nedařily, zatímco ze samovýsevů bylo semenáčků obvykle dost. Protože se jedná, jak výše uvedeno, o rostlinu čas od času rozmařilou, vždycky jsme po mnohdy i delší době pěstování o své dorstenie přišli z nejrůznějších důvodů. Protože se jedná o rostliny mimořádně zajímavé, a svým způsobem obdivuhodné, pořizujeme si je v určitých časových etapách pravidelně znovu. Jak překvapivé je mnohdy jejich pěstování, takové je i složení fotografií, doprovázejících tento text. Zatímco na úvodních fotografiích jsou  naše rostliny pohledem Michala Černého, závěrečnou fotografii jsme pořídili my a rostlina na ní patří Luboši Hojnému, který nám ji a další své sbírkové exempláře pravidelně půjčuje na každoroční podzimní výstavu v jihlavském muzeu.