sukulenty.estranky.cz

Tentokrát by titulek článku možná měl být doplněn otazníkem, protože ta mimořádně zajímavá rostlina, o níž se v něm bude psát, je nabízena hned pod několikerým pojmenováním. Na fotografiích či v nabídkových listech ji můžeme spatřit jako Dorstenia hildebrandtii 'Crispa' přibližně stejně často jako 'Crispum'. Jiní pěstitelé ji vedou coby růstovou formu notoricky známého druhu, tedy jako Dorstenia hildebrandtii f. crispa (resp. f. crispum), a další dokonce jako poddruh (tedy ssp. crispa, ssp. crispum). Dá se tedy říci, že co pěstitel, to názor. Přitom o skutečné identitě té kytky se ve skutečnosti nedozvíme skoro nic. Je to pouze kultivar, který vyselektovali až pěstitelé ve svých sbírkách a poté namnožili? Nebo je to opravdu zvláštní růstová forma známého botanického druhu, vyskytující se i v přírodě? A pokud ano, rostou populace rostliny s kadeřavými listy a na slunci i nezvykle tmavými těly izolovaně od ostatních? Nebo jsou jen občasnou růstovou odchylkou, vyskytující se na celém tom obrovském přírodním areálu východní Afriky (od Mozambiku na jihu až po Keňu a Tanzanii na severu), kde lze druh Dorstenia hildebrandtii s jeho dvěma oficiálně uznávanými poddruhy (ssp. hildebrandtii a ssp. schlechterii) nalézt?  
Klasická Dorstenia hildebrandtii je známa již od roku 1894, a v českých sbírkách bývala hojně zastoupena už v 80. letech minulého století (tehdy většinou jako Dorstenia carnulosa), mnohdy dokonce víc než by si majitelé zmíněných sbírek přáli. Podobně jako jiní zástupci rodu, i tato rostlina produkuje poměrně dost semen, která jsou poté vystřelována z terčovitých květenství do svého okolí. Tam pak klíčí ještě o poznání ochotněji než třeba známá Dorstenia foetida, a mladé semenáčky poté nezvykle rychle dospívají a kvetou. Jak je u dorstenií zvykem, autovýsev bývá vždy mnohem úspěšnější než výsev organizovaný (řízený). Rozdávali jsme kdysi tyto semenáčky s baňatým kmínkem plným vody jako na běžícím pásu a časem se z Dorstenie hildebrandtii stal vcelku obávaný plevel, který už chtěl jen málokdo. Rostlina to byla sama o sobě dost nevzhledná, pokud se jí pěstitel trochu nevěnoval a pravidelně nekrátil příliš dlouhé výhony. Jenže tehdy jsme byli ostýchavými začátečníky, kteří se báli vzít ostrý nožík a řezat, zvláště když po noži zůstávaly na rostlinách dlouho patrné stopy. Navíc bylo všude okolo spousta rostlin k tvarování o poznání vhodnějších než tato. Dorstenia hildebrandtii měla ještě jeden nelichotivý primát. Pokud si tehdy pěstitel zavlekl do své sbírky svilušku, ve většině případů se tak stalo právě prostřednictvím této rostliny, která ty savé potvůrky přitahovala jako magnet. 
Už dobrých patnáct let jsme ji v naší sbírce neměli, a vše nasvědčovalo tomu, že už ani nikdy mít nebudeme. Jenomže na podzim loňského roku jsem se na Zamykání sezóny do Chrudimi vydal s předsevzetím nic na zimu nekupovat, ale vrátil se hned s trojicí Dorstenia hildebrandtii, ovšem už ve zcela novém a velmi slušivém kabátku. Na jejich jmenovkách stálo uhledným písmem pana Bořivoje Prokeše psáno přesně to, co je uvedeno v titulku tohoto článku. Protože se jedná o pěstitele zkušeného a zdatného (a také opravdového světoběžníka), nemám jediný důvod cokoliv na tom měnit. Crispatus znamená „kadeřavý“, a v případě této rostliny se to samozřejmě týká listů. Jejich okraje jsou nádherně pokroucené a samotné listy pak zmenšeninou těch, které si pamatuji u klasické Dorstenia hildebrandtii. Ty sice bývaly taky trochu pokroucené, ale bylo to obvykle dílem zmíněné svilušky a zčásti způsobeno i tím, jak jsme tehdy naše sukulenty věčně mořili suchem.
Zatímco klasická Dorstenia hildebrandtii může v přírodě dorůst výšky až 70cm, a v kultuře dorůstala menší jen díky malým květináčkům, tato kudrnatá forma patrně bude mnohem menší. I ona asi bude čas od času vyžadovat krácení větviček, ale určitě ne tak často a radikálně, jak to bylo nutné u výše uvedené rostliny.
Trojice rostlin je u nás skoro půl roku, a vše nasvědčuje tomu, že se jim zde zatím docela líbí. Pana Prokeše jsem se v Chrudimi pro jistotu přeptal na podmínky pěstování, protože mou snahou bylo zachovat nádherný vzhled i barevnost jím nabízených rostlin, které mne naprosto uchvátily. Řekl že je třeba hledat nějaký rozumný kompromis ohledně slunce, že kytka na nějakou letní výheň to zrovna není, ale ani úplný stín není tím pravým ideálem. Když jsem se zeptal, zda podmínky jsou podobné jako u Dorstenia foetida, viditelně se mu ulevilo, že už nic dalšího nemusí vysvětlovat. A tak ti tři malí tlouštíci putovali k ostatním našim dorsteniím, mezi nimiž převažují právě foetidy. K nim ale v posledních letech přibylo i několik sice nepojmenovaných rostlin, zato velice zajímavého vzhledu i nezvyklých tvarů terčovitých květenství.
Zatím u nás ti tři malí tlouštíci prožili jen zbytek podzimu a velkou část zimy, celou tu dobu v prosklené verandě, kde teploty jen zřídka klesají pod 15°C a výrazněji stoupají na pár odpoledních hodin za slunečných dnů. Zaléváme je po celou dobu jednou týdně, ale tak nějak úsporně z obavy před hnilobou, zato bez obav přímo na těla a listy. Léto u nás ještě nezažily, ale předpokládám, že vzhledem k svému původu budou teplo samotné snášet mnohem lépe než plné slunce. Naše rostliny Dorstenia foetida nejteplejší část léta spolehlivě a bez následků přečkají dole pod parapetem, zatímco jaro a podzim na plném slunci, jen lehce rozptýleném vyššími sukulenty z naší sbírky, stojícími v jejich okolí. V létě tiše doufám v tmavé zbarvení jejich kmínku, jaké jsem spatřil na několika fotografiích na internetu, ale zároveň je budu hlídat aby se nepopálily. 
Doufám samozřejmě i v nějaké potomstvo z autovýsevu. Trojici rostlin jsem z Chrudimi přivezl se zárodky květenství a od té chvíle až dodnes všechny neustále kvetou a občas na terčících jejich květenství vídám vyzrávat semínka. Tak uvidíme! 
Když uvážím, že Dorstenia foetida je rostlinou velice vhodnou i pro celoroční pěstování na okenním parapetu, pak o mnoho drobnější rostlina z dnešního článku se v tomto světle zdá být naprostým okenním ideálem. S citem zalévaná zde po většinu roku i pokvete a pokud budou mít kde vyklíčit semínka, vystřelovaná z drobných tmavších květenství, pak se postará také o dostatek baňatého potomstva. Pevně věřím, že zrovna tuto rostlinu si zamiluje mnohý milovník bizarností, zápolící s nedostatkem místa.
Trojice snímků v úvodu je přehlídkou našich malých tlouštíků, doplněnou obyčejnou zápalkou pro ilustraci velikosti květuschopných rostlin. Čtvrtý obrázek přibližuje jedno z mnoha terčovitých květenství s kvítky pouhým okem takřka nepostřehnutelnými. A na závěr ještě znovu jedna z kvetoucích rostlin Dorstenia hildebrandtii f. crispum!