sukulenty.estranky.cz

Jméno rostliny z dnešního článku může někomu připadat krkolomné a těžko vyslovitelné. Stačí jej ale napsat foneticky a najednou je všechno jinak. „Čivavaensis“ už je přece jenom mnohem stravitelnější a především snadno zapamatovatelné díky miniaturním pejskům, připomínajícím japonské hračky takřka permanentně fungující v maximálních obrátkách. Pojmenování těch bystrých tvorečků souvisí právě se státem Chihuahua, ležícím na severu Mexika. Jejich prapředkové právě tam kdysi žili divoce v norách a místní Indiáni začali s prvními pokusy o jejich domestikaci. Čivavy pak údajně zaujímaly místa ochránců zemřelých náčelníků na jejich cestě do světa duchů. Psíci byli také často vyobrazování na dobových kresbách a kořistí archeologů se staly mnohé sošky s jejich vypodobněním. I rostlina z dnešního článku pochází z mexického státu Chihuahua, ale roste také v sousedních státech Sonora a Durango. Oficiálně je známa od roku 1935, kdy ji popsal německý botanik Karl von Poellnitz (1896-1945), celoživotní přítel slavného Hermanna Jacobsena, autora ještě slavnějšího sukulentářského lexikonu.
Kdy se Echeveria chihuahuaensis dostala k nám mi není známo, ale lze předpokládat, že to bylo teprve někdy v devadesátých letech minulého století, kdy nás začaly zaplavovat sukulentní produkty západoevropských velkopěstíren. Do té doby si ji aspoň z českých sukulentářských sbírek nepamatuji, a vzhledem k její nápadné kráse bych ji docela určitě přehlédl jen těžko. V mém případě to taky byla láska na první pohled. Bílošedé listy s nádechem do modra, pečlivě poskládané do kompaktních růžic o průměru až 15cm, a k tomu ještě červené zdobení na jejich koncích. Růžice navíc zůstávají po celý život přízemní, samozřejmě za splnění světelných podmínek a citlivého zalévání. Echeveria chihuahuaensis také jen zřídka odnožuje. V přírodě díky širokému areálu výskytu existuje celá řada nejrůznějších typů rostlin, lišících se jak velikostí, tak i zbarvením listů, které v některých případech bývají i sytě zelené.
Na přelomu února a března se v našich podmínkách zpravidla objevují blízko růstových středů první zárodky budoucích květenství. Růžové až červené květy s oranžovožlutým nitrem se otevírají na asi 20cm vysokých stvolech většinou v dubnu či květnu. Stvolů bývá často na jediné rostlině více a na každém z nich obvykle tucet kvítků, které je svou vahou často ohýbají. Spolu s barevnými listovými růžicemi to bývá každoročně náramná podívaná. Rostliny i bez zásahu pěstitele velice často vytvářejí množství droboučkých semen, jejichž výsevem se také Echeveria chihuahuaensis nejčastěji množí. Kromě toho lze samozřejmě zakořenit i jednotlivé listy, opatrně kroutivým pohybem oddělené od stonku, nejlépe při pozdně jarním přesazování.
Vzhledem k zbarvení listů a přírodnímu původu je jasné, že tato rostlina miluje slunce v jakémkoliv množství, a také v zimě bychom jí ho měli dopřát maximum z toho mála, co česká obloha nabízí. Ideální zimování je chladnější (5-10°C) a při občasné mírné zálivce. Naše rostliny (dospělé) zaléváme obvykle jednou za měsíc. Od jara do podzimu pak každý týden, opatrnější jsme jen uprostřed letních veder, která rostliny tak nějak protrpí a mnohdy během nich vypadají i dost povadle. Většinou je tou dobou namísto zalévání raději jen večer kropíme, ale pouze pokud je k dispozici dešťovka, protože voda z kohoutku nebo studny zanechává na voskem potažených listech barevné skvrny z vysrážených solí. Když stojíme v případě Echeveria chihuahuaensis před rozhodnutím zda zalít či ne, vždy raději volíme tu druhou možnost. Vzhledem k silně dužnatým listům rostliny vydrží nasucho dost dlouho i v teplém počasí. S přísunem vody se neunáhlujeme ani při tvorbě květních stvolů, protože rostlina má dost sil, aby to zvládla i bez mimořádných přilepšení. Při přesazování, které vzhledem ke kvetení provádíme většinou až na samém konci jara, zbavujeme rostliny všech starých suchých listů, které bývají vítaným útočištěm pro vlnatku. Totéž platí i o suchých květních stvolech.
Někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století byl v oblasti nádherných vodopádů Cusarare Falls (Chihuahua) objeven mimořádně atraktivní typ rostlin, který získal oficiální označení Echeveria chihuahuaensis 'Ruby Blush' ISI 642 (International Succulent Instuitute). Tyto rostliny jsou drobnější, jejich růžice velice nízké a kompaktní, s listy více zaoblenými a výrazněji zbarvenými na jejich koncích. Právě kultivar 'Ruby Blush' se mezi pěstiteli okamžitě stal velkým hitem, a samozřejmě neunikl ani pozornosti majitelů velkopěstíren, kteří jej zařadili do svého sortimentu. Právě díky nim se čas od času tato rostlina objeví i u nás.
Echeveria chihuahuaensis ve všech svých podobách je rostlinou, kterou si člověk snadno oblíbí. Není to navíc kytka choulostivá, pokud necháme substrát v její nádobě po každé zálivce pořádně proschnout. Maximum sluníčka zase zajistí barvy a úhledný tvar rostlin. V nejteplejších měsících českého léta jim udělá dobře i pobyt pod širým nebem. Pod střechu je ovšem stěhujeme mnohem dříve (možná jen z pověrčivosti) než většinu příbuzenstva z čeledi Crassulaceae. Když se nic zvláštního nestane, časem určitě bude Echeveria chihuahuaensis mezi pěstiteli stejně oblíbená jako miniaturní pejsci, s nimiž má společný přírodní původ. 
Na úvodním snímku je dospělá rostlina Echeveria chihuahuaensis o průměru 12cm v podzimních barvách. Následující dvojice jarních fotografií ukazuje nejprve trojici rostlin chystajících se kvést na počátku března, a poté stejné rostliny již rozkvetlé na konci dubna. Snímek č. 4 patří detailu květenství Echeveria chihuahuaensis. Na poslední fotografii jsou mladé rostliny Echeveria chihuahuaensis 'Ruby Blush', zasazené společně do plastové misky o průměru 14 centimetrů.