sukulenty

Rostlina z dnešního článku byla popsána už počátkem dvacátého století (1903), takže není divu, že se od té doby rozšířila do sukulentářských sbírek po celém světě. Pěstitelé v ní nacházejí oblibu především kvůli menším rozměrům listových růžic (většinou v rozmezí 5-8cm), v nichž je hustě poskládáno poměrně velké množsví modrozelených a na povrchu silně ojíněných lístků.
Echeveria cuspidata se ve sbírkách objevuje v mnoha nejrůznějších podobách. Zbarvením listů se jednotlivé typy rostlin ani příliš neliší, spíše jejich velikostí a množstvím (až 100!). U některých rostlin je zbarvení jednolité, u jiných jsou špičky listů výrazně tmavé. Variabilita druhu je způsobena i velkým areálem přírodního výskytu E. cuspidata, zahrnujícím hned několik mexických států (Nuevo Leon, Tamaulipas, Coahuila a další).
Nejkrásnější chvíle pro pěstitele nastávají na přelomu jara a léta, kdy E. cuspidata kvete. Květní stvoly bývají v poměru k velikosti samotné rostliny vysoké (až 30cm), a nesou obvykle 5-15 květů výrazných barev. Zvenčí převládá směsice červené a oranžové, uvnitř květy svým zbarvením ze všeho nejvíce připomínají pomeranče! Květy bývají trvanlivé, a protože se objevují zrovna v době nejvýraznějšího zbarvení listů, způsobeného silnou voskovou vrstvou na jejich povrchu, čeká majitele E. cuspidata opravdová pastva pro oči. Čas kvetení může hodně ovlivnit průběh předchozí zimy. Ta letošní začala brzy, a prosincové počasí mělo všechny znaky počasí lednového, nebo ještě více únorového z posledních let. Proto se zárodky budoucích květenství letos objevily již během vánoc, a časový náskok oproti loňsku jsme mohli pozorovat také u spousty dalších rostlin z čeledi Crassulaceae. Přitom loni kvetly naše E. cuspidata od konc dubna do poloviny května!
Listové růžice zůstávají po celý život přízemní, ale jen pokud nejsou rostliny přiliš zalévány a dostávají maximum slunečních paprsků, které milují nade vše. Echeveria cuspidata je také ideální rostlinou k letnění, při němž ještě sílí vosková vrstva na listech, které navíc při tomto způsobu pěstování narůstají v růžici neuvěřitelně hustě.
Ideální zimování je chladnější. Odpočinek, trvající od konce podzimu alespoň do vánoc, výrazně podporuje jarní kvetení. Teploty 5-10°C se jeví jako optimální, i když rostliny by spolehlivě přečkaly i delší jejich poklesy k bodu mrazu!
Echeveria cuspidata téměř neodnožuje, a když, tak se většinou jedná o rostliny nemocné, nebo nějak fyzicky poškozené. Proto je nejsnazším způsobem jejich množení zakořeňování jednotlivých lístků. Je to metoda pomalejší, ale naprosto spolehlivá. Další možností je umělé poškození růstového středu, což se u echeverií i jiných rostlin čeledi Crassulaceae běžně provozuje v zahradnictvích, jakmile nastane rychlá potřeba většího množství hotových rostlin!
Díky svým menším rozměrům je E. cuspidata vhodnou rostlinou i do společných výsadeb, které často uskutečňujeme během letní sezóny. Pro její spokojený růst je třeba maximum slunečních paprsků po celý rok, a sporadická zálivka během zimního období. Jinak rostlina rychle ztrácí kompaktní tvar, a tím pádem i své kouzlo, kterým si podmanila pěstitele na celém světě.
Echeveria cuspidata na úvodním snímku je zasazena v květináčku o průměru 6,5cm a zanedlouho se chystá kvést. Květy pomerančové barvy na druhé fotografii rostlinu zdobily dlouhé týdny. Trojice rostlin na posledním snímku je už zasazena podle mých představ, a již uprostřed vánočních svátků bylo v jejich růstových středech možno pozorovat zárodky budoucích květních stvolů, z nichž se letos budeme těšit o poznání dříve než z těch loňských na fotografiích.