sukulenty

Pěstitelé tuto rostlinu znají spíše pod velice běžně používaným názvem Echeveria albicans, zatímco od botaniků dostala oficiální jméno Echeveria elegans ssp. kesselringiana. Jedná se v podstatě o drobnější růstovou formu u nás snad vůbec nejznámější echeverie. Echeveria elegans se totiž už před desítkami let hojně používala při sezónních parkových výsadbách, v nichž sloužívala jako rostlina určující tvar budoucí květinové kompozice. Vzpomínám si na ni ze svých dávných studentských brigád v městském zahradnictví, kde jich pěstovali obrovské množství, a pak je používali jako lemovku při ornamentálních výsadbách. Vůbec mne tehdy nenapadlo, že rostlina je až z dalekého Mexika, kde roste často v nadmořských  výškách kolem 3000 metrů. Nasucho proto snese i poměrně silný mráz, ale nikoliv typické české plískanice. Na podzim tudíž zahradníci objížděli město, vykopávali rostliny v parcích i před pomníky rudoarmějců, a převáželi zpět do zahradnictví k přezimování. Samozřejmě pouze v případě, pokud byli rychlejší než všehochtiví občané, kterým se mohutné (15 i více cm), silně  ojíněné růžice tučných listů také zamlouvaly.
Rostlina z dnešního článku je o poznání drobnější, a proto právě ona pod zmíněným názvem E. albicans zdomácněla ve sbírkách pěstitelů sukulentů. Její růžice dosahují obvykle maximálního průměru okolo osmi centimetrů. Některé hojně odnožují, jiné zůstávají až do dospělosti soliterní. V přírodě byly tyto takřka bílé rostliny (albicans = bělavý) nalezeny mezi San Luis Potosí a Rio Verde. Jedná se o nenáročné kytky, pravidelně kvetoucí uprostřed naší zimy, nebo až v předjaří ( tvar i zbarvení květů je naprosto shodné s E. elegans).Rostou pomalu, a příliš místa ve sbírce nezaberou. Snášejí plné slunce i částečné zastínění, a jejich kompaktní listové růžice si za každých okolností udržují přízemní růst.
Díky výrazně dužnatým listům je rostlina schopna bez újmy přežít neuvěřitelně dlouhá období sucha i v době letních veder, kdy se její listové růžice doslova zatáhnou do země. Od jara do podzimu ji však zaléváme pravidelně každý týden, i když stačí mírnější dávky. Od konce podzimu až do násady krátkých květních stvolů prožívají rostliny odpočinek nasucho (5°C), a mírně je začínáme zalévat zase až v období přípravy ke kvetení.
Echeveria elegans ssp. kesselringiana alias E. albicans nepatří v rámci pestrobarevného rodu k těm příliš nápadným rostlinám, ale každopádně ji lze zařadit mezi ty vůbec nejodolnější a nejkrásněji kvetoucí. Když k tomu připočteme její drobné rozměry, máme nepříliš okoukanou kytku, vhodnou pro okenní pěstitele.
Na úvodním a posledním snímku můžete vidět nádherně zbarvené květy Echeveria elegans ssp. kesselringiana. Skupina nakvétajících rostlin na druhé fotografii se vejde do misky o průměru 12cm, zatímco již odnožující dospělá rostlina na snímku třetím je i s pořádnou rezervou zasazena v květináčku o průměru 5,5 centimetru.