sukulenty.estranky.cz

Psát podruhé o stejné rostlině je zbytečné, leda že by od napsání článku prvního (14.3.08) došlo k nějakým zásadním změnám. Nic takového se samozřejmě s mexickou rostlinou Echeveria globulosa nestalo. I nadále je krásná, v přírodě roste na území státu Oaxaca (a možná i jinde) v nadmořských výškách blížících se 3000m, a v Pávově kvete vždy okolo vánoc s přesností švýcarských hodinek.
Předloni se k nám však dostaly rostliny E. globulosa nápadně podobné, ale byly jak se s oblibou říká tak trochu olbřímí. Literatura v případě Echeveria globulosa uvádí velikost listových růžic v rozmezí 4-5,5cm, ale všechny naše dosud pěstované rostliny i při spartánském způsobu naší péče dorůstaly přece jenom o maličko větší. Tedy až do předloňska, kdy jsem mezi směsicí echeverií z holandské velkopěstírny objevil několik rostlin, které se svou velikostí vymykaly všemu co jsem až doposud viděl.
Jak šel čas, rostliny z NL ještě náležitě zmohutněly. Zprvu jsem to přisuzoval nadopovanosti z jejich předchozího pobytu v pěstírně, kde se s rostlinami dějí asi neuvěřitelné věci, ale tentokrát v tom Nizozemci prsty neměli. Na sklonku loňského roku jsme si koupili knihu Johna Pilbeama „The genus Echeveria“, v níž jsem spatřil na jedné z množství zdařilých fotografií rostlinu naprosto identickou s těmi holandské provenience v naší sbírce.
Čekal jsem trpělivě na květy, abych mohl porovnat Echeveria globulosa v tradiční podobě, tak jak ji léta pěstujeme, a její nečekaně mohutné holandské příbuzenstvo, svým habitem se značně podobající především příbuzné Echeveria derenbergii. Mezitím jsem se v knize dočetl, že právě z Evropy pochází ten nezvykle velký typ Echeveria globulosa, a toto zjištění bylo potvrzeno i zmíněnou fotografií jedné takové rostliny.
Ačkoliv sukulenty nepřihnojujeme, dorostly růžice holandských echeverií až do průměru 10-12cm, a teprve tehdy začaly vytvářet první boční odnože, i když ani zdaleka ne v takovém množství, jako jsme tomu zvyklí u globulos klasických. Kniha nelhala ani v tom, že množství nízkých květních stvolů bývá u „evropského“ typu mimořádně velké. Jedna z našich rostlin jich nasadila dokonce pět najednou. Všechny stvoly se navíc vyvíjely současně, a takřka shodně se na jejich vrcholcích začaly otevírat i první květy zářivého zbarvení. Množství květů ostře kontrastující se silně ojíněnými listy vytvořilo mimořádně krásný, až trochu kýčovitě působící celek. Listové růžice těchto echeverií jsou symetrické, kompaktní a složené s obrovského množství hustě poskládaných listů o poznání větších a silnějších, než u normálních jedinců E. globulosa.
Pěstování je samozřejmě úplně stejné jako u klasickýxh Echeveria globulosa, a tak nezbývá než vymyslet, jak v názvu odlišit větší formu od té normální. Výhledově jsem zatím uvažoval třeba o E. globulosa XXL, další možností je Echeveria globulosa NL. Z druhého názvu by totiž zcela jasně vyplývalo, kde se nachází největší současné naleziště této nádherně kvetoucí rostliny.
Na dvojici snímků v úvodu jsou kvetoucí Echeveria globulosa NL (XXL), a na závěr jedna fotografie globulosy klasické, z níž je patrné v kolika detailech si jsou rostliny navzájem podobné, když se rozhodnou potěšit nás svými zimními květy.