sukulenty

Přiznám že mezi rostlinami rodu Echeveria už celé léta preferuji druhy s trvale přízemním růstem, nebo alespoň takové, které není třeba každou chvíli zmlazovat. Ani do jedné z těchto skupin ale nepatří Echeveria multicaulis z mexického státu Guerrero. Přesto ji pěstujeme jako výjimku, potvrzující pravidlo a stačí jeden pohled na kvetoucí rostlinu a každému je okamžitě jasné proč. Není to žádná sukulentářská novinka, právě naopak. Její popis se datuje už do roku 1905 a koncem 80. let minulého století tuhle kytku pěstoval skoro každý, kdo se o sukulenty jen trochu zajímal. Pak ale na dlouhý čas vymizela, podobně jako spousta jiných druhů sukulentů, kterým sluší přívlastek „zapomenuté“. Vrátila se teprve v posledních letech díky holandským velkopěstírnám, které ji zařadily do svého sotrimentu.
Podle údajů v botanickém slovníku „multicaulis“ znamená „s mnoha stonky“, což je velice výstižné, protože tato rostlina opravdu hojně větví. A nejen to. Mnoho mívá i květních stvolů, což pěstitele potěší ještě mnohem více. Pokud bychom do růstu Echeveria multicaulis nikterak nezasahovali, mohou v kultuře její stonky dosáhnout výšky i 25cm, v přírodě dokonce až jednoho metru! Jenomže takové rostliny potom bývají dosti nevzhledné a pro samotné pěstování i velmi nepraktické, protože listové růžice se nacházejí do dlouhatánských holých stoncích.
Echeveria multicaulis patří v rámci rodu mezi druhy s drobnějšími růžicemi, které v kultuře ponejvíce dosahují průměru 4-5cm, ale při pěstování v malých nebo mělkých nádobách mohou být ještě menší. Jak již bylo řečeno, růžic bývá časem velké množství, a to i bez přičinění pěstitele. Listy v nich bývají sytě zelené, jemně kýlnaté a po okrajích červenající. Na podzim se potom do červena zbarvuje většina jejich povrchu, a stejně tak pokud je rostlina vystavena dlouhodobému suchu. To potom v úpatí růžic nasazuje hustou síť jemných vzdušných kořínků, napomáhajících rostlině přečkat toto nepříznivé období zachycováním vláhy ze vzdušné vlhkosti. V některých obdobích roku získávají listy dokonce až měděný nádech, kterému rostliny vděčí i za svůj ve světě hojně používaný komerční název „Copper Rose“.
Nádherně zářivé květy se objevují nejčastěji na konci jara. V poměru k velikosti rostliny samotné jsou velké a především jich bývá neuvěřitelné množství. Pokud v tomto období rostliny zaléváme s rozvahou, stvoly zůstávají poměrně nízké, vzpřímené a květy na nich narůstají hustě vedle sebe. Zevnitř jsou žlutooranžové, zvenčí červené. Rostliny zdobí celé týdny až do chvíle, kdy už začíná opravdové léto. Často rostliny vykvétají během něj ještě znovu, zvláště když zavčasu odstraníme odkvetlé stvoly. To je ale vhodné provést každopádně, protože schnoucí stvoly se často stávají útočištěm vlnatky, která nachází v husté spleti listových růžic Echeveria multicaulis spoustu úkrytů.
Echeveria multicaulis je rostlinou jako stvořenou k letnění. Pod širé nebe ji můžeme stěhovat poměrně brzy, protože v pohodě přečká i poklesy teplot k bodu mrazu. Letněné rostliny můžeme zalévat i dvakrát týdně a ranní rosa pak na listech vykouzlí nevídané barevné odstíny. Letněné rostliny narůstají přirozeněji, spodní listy takřka vůbec neopadávají a stonky se tudíž tak brzy nevyholují. Také bočních růžic narůstá mnohem více než při pěstování za oknem nebo ve skleníku. Pod střechu naše rostliny stěhujeme až v polovině října. Dva týdny je necháváme vyschnout v letním makroloňáku a teprve potom je stěhujeme na zimoviště ve vytápěném skleníku (5-10°C), kde nasucho přečkají spolehlivě až do vánoc bez opadu jediného lístku. Po zbytek zimy zaléváme jednou za měsíc, ale jen mírně, abychom doplnili vodu do listů a stonků a přitom zamezili růstu, který v bídných světelných podmínkách české zimy způsobuje růstové deformace a ztrátu kompaktního tvaru rostliny.
Snadné množení se v případě Echeveria multicaulis přímo nabízí. Můžeme zakořeňovat boční růžice, často již disponující čekacími kořínky, nebo i jednotlivé listy, kterých zbývá při zmlazování rostlin vždycky dost. Zmlazování je dříve či později nutností, pokud chceme mít rostlinu kompaktní a pohlednou. Příliš dlouhé a na většině i vyholené stonky zkrátíme blízko u země, takže na nějaký čas zmizí v hustém porostu menších bočních růžic. Jakmile začnou zkrácené stonky obrůstat, rychle se zaplní všechen zbylý prostor. V rámci zmlazování se vyplatí odstranit všechny suché listy, opět hlavně kvůli výskytu vlnatky v jinak těžko přístupných místech a následnému riziku hniloby či houbových onemocnění.
Echeveria multicaulis je rostlinou vhodnou i pro okenní pěstitele, pokud ji zalévají střídměji a úměrně světelným podmínkám. Pro její pěstování se vyplatí zvolit vždy raději menší nádobu, která nemusí být ani přiliš hluboká, čímž výrazně napomůžeme udržení rostliny v přijatelných mezích i na delší dobu. Rostliny po zmlazení nebo čerstvě zakořeněné vrcholy lze využít i ve společných výsadbách s jinými druhy sukulentů, které oživí nejenom svými zářivými květy, ale také neustálými barevnými proměnami listových růžic. Nebát se a řezat ale v jejím případě platí dvojnásob!
Na úvodním snímku je mladá rostlina Echeveria multicaulis s májovými květy, následují dva pohledy na ně zblízka. Další dvojice fotografií ukazuje skupinku stejného druhu s poupaty těsně před otevřením v nádherné keramické misce od Zatloukalů z Oprostovic. A na závěr ještě jeden pohled na stejné rostliny již kvetoucí na počátku června loňského roku.