sukulenty.estranky.cz

Mexické rostliny rodu Echeveria vřele doporučuji začínajícím pěstitelům, kteří v nich naleznou dobré souputníky v boji s prvotními pěstitelskými nezdary. Jsou to rostliny nesmírně odolné, ale zároveň velice dekorativní a krásné. A také pestré, což si jejich majitel uvědomí, když je vidí pohromadě. Dá se říci, že jsou jakýmsi mexickým příbuzenstvem u nás  známých netřesků. Echeverie jsou těmi správnými rádci pěstitele.
- Jakmile nemají dostatek světla, jejich zbarvení ztrácí intenzitu a listy začínají narůstat podezřele daleko od sebe. Svému majiteli říkají „chceme na slunce, tady je tma!“ České slunce do nich může prát od rána do večera, a pořád ho nemají dost.
- Jakmile nemají dostatek tepla, nabádají svého pěstitele “už dlouho jsi nebyl v kotelně, zatop a dojdi si na středisko, máš zápal plic!“ Teploty okolo bodu mrazu tolerují pokud je substrát suchý, 45°C zvládají při občasné zálivce s bravúrou.
- Jakmile nemají dostatek vody, oslovují svého pěstitele „už jsi nedržel v rukou konvičku proklatě dlouho, ostatní rostliny už to mají dávno za sebou!“. Abych pravdu řekl, uschlou echeverii jsem ještě neviděl. Opadají jim spodní listy a v absolutním extrému může dojít k zmenšení objemu těch zbývajících. Přelité rostliny vypadají už od pohledu nepřirozeně, až by člověk měl strach, že prasknou. Ale nakonec neprasknou.
Stručně shrnuto vypadá ideální pěstování takto: rostlina je celoročně ve skleníku nebo v těsné blízkosti jižního nebo východního okna. Vodu dostává jenom občas. V teplých měsících plných slunce klidně každý týden, v zimě 2x za měsíc mírnou dávku, v chladnu ještě o polovinu méně.
Pokud mají dostatek světla, přijatelně vody a dopřejeme jim luxus chladnějšího zimování, odměnou je hustý les různě vysokých květních stvolů, vyrůstajících v blízkosti růstových středů listových růžic. Květů různých barev bývá spousta a rostliny zdobí často i dva měsíce! A to vše uprostřed české zimy!
Výjimka potvrzuje pravidlo, a to i v případě echeverií. Mojí malou noční můrou dlouho byla  Echeveria purpusorum z mexického státu Oaxaca. Je drobnější, a její nádherně prokreslené listy jsou v růžici naskládány s milimetrovou těsností, takže pěstitel často nespatří stonek po celý život. Spodní listy takřka neopadávají a rostlina nezabere příliš prostoru. Kvete žlutě, ale  její květenství nepatří v rámci rodu mezi největší.
Přiznám se, že za ta léta jsem jich pár zahubil. Proto se k ní už nyní chovám s větším respektem než k ostatním. Méně zalévám a ve skleníku dostává pouze ranní slunce z východní strany. Roste sice pomalu, ale tu poslední mám už šest let. Z dob nedávno minulých už vím, že nesnáší dlouhodobé přemokření kombinované s chladem. Také vlnatka hledá snadno útočiště v těsných zákoutích mezi listy, kam se ani jemným štětečkem nedostanu. Protože spodní listy takřka neopadávají, ke krčku se podívám prakticky jen při přesazování. Právě toto místo na echeveriích vlnatky okupují nejčastěji. A také ji neletním na plném slunci.
Jakmile vyzkoušíte ty odolnější druhy a najdete v nich zalíbení, sežeňte si právě tento přírodní klenot. Je to pastva pro oči v jakoukoliv roční dobu.
V našem pávovském skleníku se právě v tuto dobu začínají na echeveriích objevovat první náznaky květenství. Jakmile se objeví květy, přibudou na tomto místě nové fotografie. Zatím tedy pouze jedna vzpomínka na slunečné léto, jedna realita ze skleníku a samozřejmě také Echeveria purpusorum.