ECHEVERIA RUNYONII
Nádherná mexická Echeveria runyonii zatím stojí hodně stranou pěstitelského zájmu, zastíněna v tomto ohledu vlastním kultivarem 'Topsy Turvy', jehož duchovním otcem je Myron Kimnach a o jehož pěstování a nádherných letních květech už jsme na našich stránkách psali v minulosti v rubrice „Pěstitelská praxe“(7.9. 2008).
Echeveria runyonii nebyla nalezena a popsána z přírodních lokalit, ale z jedné zahrady poblíž mexického města Matamoros (stát Tamaulipas). Své druhové pojmenování získala po Robertu Runyonovi, terénnímu sběrateli kaktusů v mexicko-americkém pohraničí, a vegetativním množením se pak rozšířila do celého světa.
Přestože většina echeverií tvoří pravidelné listové růžice, právě Echeveria runyonii ve své nominální podobě je ukázkou vskutku dokonale pravidelného tvaru. Její šedomodré nebo šedozelené, silně dužnaté listy dosahují délky 6-8cm při zhruba poloviční šířce. Listy bývají mírně prohnuté, zakončené špičkou a jejich konce se stáčejí směrem do růstového středu růžice. Pravidelné listové růžice vyrůstají na nepatrném stonku, zůstávají soliterní a po většinu života i přízemní. Povrch listů je potažen silnou voskovitou vrstvou, způsobující barevné proměny rostliny, související především s množstvím slunečních paprsků. Listové růžice dosahují průměru až 15cm, ale v provedení velkopěstíren bývají často ještě o mnoho větší!
Vzpřímené a poměrně silné květní stvoly jsou stejně ojíněné jako listy a mohou dosáhnout výšky okolo dvaceti centimetů. Zvonkovité květy tvoří jakousi barevnou směsici žluté, oranžové a červené v nejrůznějších odstínech a otevírají se většinou na přelomu jara a léta, ale někdy také až v srpnu.
Echeveria runyonii je kytka milující slunce v jakémkoliv množství. Nejkrásnější rostliny bývají ty pěstované přes léto pod širým nebem, kde vosk na povrchu listů vytváří nádherné a výrazné odstíny. Teprve intenzivní sluneční paprsky ukazují naplno rozdílnost E. runyonii od mnoha jí podobných rostlin, protože v nedostatečně osvětlených prostorách se tyto odlišnosti postupně vytrácejí!
Letněné rostliny jsou odolné, a pokud je stěhujeme na chladnější zimoviště s listy plnými vody a kořeny v suchu, nemusíme se o ně několik následujících měsíců vůbec starat. Stačí je postavit na světlé místo a nechat odpočívat! První listy se začínají sesychat obvykle až v novém roce, kdy rostlinám už čas od času trochu vody můžeme dát, ale vždy stačí jenom v mírných dávkách. Velké růžice ale na chladnějším místě (5-10°C) přežijí nasucho třeba i celou zimu. Jen musíme sledovat , zda nejsou napadány vlnatkou, které suché prostředí svědčí a jejíž vatovité výpotky jsou na šedozelených listech takřka neviditelné!
Zatímco kultivar Echeveria runyonii 'Topsy-Turvy' má ve své sbírce takřka každý milovník tučnolisté krásy, klasickou rostlinu budete většinou hledat marně. Jsem rád, že se mi jich několik podařilo sehnat, a nic na tom nemění skutečnost, že se tak stalo jen shodou náhod, protože byly zamíchány mezi velice podobnou příbuznou Echeveia lilacina. Právě zmíněný nedostatek světla a nadmíra vody u předchozího majitele způsobily, že oba druhy rostliny byly takřka k nerozeznání. Slunce na Vysočině je však stihlo roztřídit během jediného týdne! Echeveria runyonii se u nás od té doby zasídlila natrvalo, protože je to rostlina dekorativní, dá se dokonce říci že i atraktivní, zvláště když ji ozdobí zářivé květy!
Protože odnože rostliny nevytvářejí, zkoušíme ji množit z listů a pokud budou semena, asi je začneme vysévat. Jak se nám dařilo zjistíte v naší nabídce sukulenttních rostlin možná už příští rok.
Po úvodním snímku nádherného květenství E. runyonii následuje pohled shora do listové růžice jedné z rostlin, ukazující na nádherně pravidelný tvar. Na třetí fotografii je rostlina s květenstvím a na čtvrtém pak společně s dalšími dvěma podobnými rostlinami. Ta vlevo je kultivar E. runyonii, zvaný 'Topsy Turvy' a zadní růžice patří Echeveria lilacina.