ECHEVERIA SETOSA var. ciliata
Většina mexických druhů rodu Echeveria kvete v zimě nebo hned na počátku jara, a jen několik z nich tvoří výjimku. Patří mezi ně také všechny rostliny z okruhu Echeveria setosa a mnozí její kříženci s dalšími zástupci rodu. Kvetou většinou uprostřed českého léta v závislosti na délce předešlé zimy a vývoji jarního počasí. Nejčastěji jsou z tohoto okruhu rostlin pěstovány Echeveria setosa var. deminuta, mězi pěstiteli známá spíše pod názvem E. rondelli, a také kříženec E. setosa s E. pulvinata, nazývaný Echeveria 'Doris Taylor'. Právě tato rostlina je většinou sukulentářů považována za opravdovou E. setosa, která ovšem vypadá úplně jinak, pěstuje o poznání méně, a jeden čas dokonce ze sbírek téměř vymizela.
Echeveria setosa var. ciliata je jednou ze čtveřice podruhů E. setosa (ještě v. setosa, v. ciliata a v. minor), a v přírodě se její naleziště nacházejí v mexickém státě Oaxaca. Tvoří listové růžice o průměru 5-12cm, v nichž bývá hustě poskládáno 30-80 listů různě zelené barvy s méně výrazným ochlupením. Květní stvoly dosahují výšky okolo dvaceti centimetrů, a kvítky na jejich koncích bývají v zářivé barevné kombinaci červené a žluté, podobně jako u ostatních poddruhů Echeveria setosa.
Podobně jako všechny ostatní poddruhy, i rostlina z dnešního článku má ráda maximum slunce a méně vody než většina jiných echeverií. Na vodu totiž reaguje dosti spontánně, takže je na pěstiteli, aby se podle toho s vodou zařídil. Jakmile vidí listy příliš roztažené a skoro nezdravě zelené, je na čase dopřát rostlině vodní půst až do chvíle, než se srovná do normálu. Když zase s vodou příliš dlouho váhá, listy v růžici se stáhnou k sobě a téměř pod nimi zmizí růstový střed. Nic se samozřejmě v takovém případě neděje! Rostlina v té chvíli nijak nestrádá, a bez vody by klidně vydržela ještě mnohem déle. Totéž můžeme pozorovat uprostřed letních veder, kdy rostlina tímto způsobem kvůli zbytečnému odpařování vody zmenšuje na minimum plochy listů, vystavené slunečním paprskům!
Trvalejší přemokření substrátu bývá příčinou nepřirozeného vzhledu rostlin, a v případě kombinace s chladem i občasných hnilob kořenů! Zimujeme v chladnu (5-10°C) téměř nasucho, a zaléváme pouze výjimečně a v malých dávkách teprve ve chvíli, kdy pozorujeme velký úbytek starších listů po obvodu růžice. Pokud to s vodou uprostřed zimy přeženeme a přivedeme rostlinu do růstu při chronickém nedostatku světla, trvá hodně dlouho, než škody na vzhledu rostliny napravíme. V nejhorším případě je vždy v záloze ještě jarní zmlazení takové růžice. Nějaký čas po úplném zastavení zálivky z ní pak odebereme pouze nejmladší část, kterou poté zakořeníme.
Echeveria setosa var. ciliata je pohodová kytka pro všechny, kteří jí mohou poskytnout dostatek sluníčka. Krásnou rostlinu z ní ale mívají pouze ti, kteří kromě toho ještě občas zapomínají zalévat! Pro začínající pěstitele je to zase rostlina jako stvořená k osvojení optimálního dávkování vody.
Rostlina na úvodním snímku z počátku května se kvést teprve chystá. Ta z druhé fotografie nedostala delší dobu vodu a její listová růžice je částečně zatažená, zatímco rostlina z třetího snímku dostala vody až příliš, což se zase rychle napraví následným vodním půstem. Echeveria setosa var. ciliata na posledním snímku je pěstovaná společně s dalším příbuzenstvem od jara do podzimu venku na plném slunci a dešti. Letos vykvetla v polovině června.