ECHEVERIA x set-oliver
Tento mezidruhový kříženec se do mého povědomí zapsal především neuvěřitelným množstvím květů. Často tomu v říši sukulentů bývá tak, že pokud je květů hodně, bývají vcelku nenápadné. V případě této rostliny to ovšem neplatí, protože její nádherné květy zářivého zbarvení nezapřou ani jednoho ze svých rodičů. Vzhledově se Echeveria x set-oliver trochu podobá jednomu o mnoho známějšímu kříženci Echeveria 'Doris Taylor', o němž jsme už v minulosti psali (Pěstitelská praxe/19.7. 2008).
Rostlina z dnešního článku je však menší, její listy úzké a se špičatým zakončením. Jsou dědictvím po Echeveria harmsii, o jejímž pěstování a nejdelších květech v rámci rodu jsme v minulosti v této rubrice už také psali (4.7. 2009), a stejně tak i jejich na slunci červenající špičky. Povrch listů má kříženec hustě porostlý sklovitými chloupky, jak to známe u Echeveria setosa, která je druhým z jeho rodičů. Pozdně jarní květy v kombinaci oranžovočervené a žluté jsou rovnocenným dědictvím po obou rodičích. Po E. harmsii bývají protáhlejší, po E. setosa zase mají větší podíl žlutého zbarvení na vnější straně okvětních lístků.
Zatímco Echeveria setosa je ve všech svých podobách rostlinou po celý život přízemní, i když samozřejmě pouze za splnění určitých podmínek ze strany pěstitele, křížen
ec co se růstu týče dědil spíše po druhém z rodičů. Echeveria x set-oliver po nějaké době nabírá stromkovitý růst a jsou v podstatě jen dvě možnosti, jak se s tím vyrovnat. Buď se spokojíme s rostlinou v její přirozené (často dosti neuspořádané) podobě, nebo se po nějakém čase budeme snažit jeji podobu změnit, ať už jen částečně nebo zcela.Obojí je možné, a obojí má něco do sebe. Protože jsem přívržencem občasného zmlazování rostlin, které považuji za ryze praktickou záležitost, přispívající navíc ke zdraví rostliny samotné (o jejím vzhledu nemluvě), moje volba byla v případě tohoto zajímavého křížence jasná. Už jenom proto, že jsem chtěl rostlinu vegetativně namnožit, začal jsem postupně odkrajovat nejvíce neposlušné růžice z trsu, které pak velice snadno a rychle zakořenily v perlitu dole pod parapetem. Pahýl, který zůstal 
po odstranění posledních růžic, jsem následně využil jako matečnici k dalšímu množení. Torzo rostliny jsem přesadil do většího květináče, na nějaký čas postavil do polostínu pod parapet a více zaléval. Výsledkem bylo množství nových listových růžic, které v krátkém čase dokonale zarostly ošklivé pahýly po radikálním ořezu. Ještě dříve než se tak stalo, z odebraných růžic už byly květuschopné kytky, zasazené v samostatných květináčích.Co se týče samotného pěstování tohoto křížence, zásadní roli v něm hraje maximum slunečních paprsků, které zajistí husté listové růžice, červené konce listů i hustý porost chloupků na jejich povrchu, a následně i hojnost zářivých květů, kterých bývá opravdu neuvěřitelné množsví. Navíc se jedná o květy velice trvanlivé, z nichž jsme se loni zhruba od poloviny května radovali dlouhou řadu 
týdnů. Kvetou už i růžice o průměru pouhých tří centimetrů!
Druhým pilířem pěstitelského úspěchu je zálivka v menších dávkách. Ne snad kvůli přemokření substrátu a následné hnilobě, ale právě kvůli zachování přirozeného tvaru a vzhledu rostlin. Většina pěstitelů totiž těm svým nedopřeje maximum slunce a příliš štědrými dávkami vody pak promění kompaktní listové růžice tohoto křížence v nevzhledné beztvaré zelí. Echeveria x set-oliver velice dobře snáší i letnění pod širým nebem, kde si naopak s vodou nemusíme vůbec lámat hlavu, protože rostliny ji stihnou za pomoci slunečních paprsků a čerstvého povětří zpracovat neuvěřitelně rychle, a to i po déle trvajících deštích. Nevýhodou letnění bývá občasné lámání dlouhých květních stvolů silnějším větrem a s tím spojenou nestabilitu takových rostlin.Echeveria x set-oliver spatřila světlo světa v roce 1932 řízeným 
křížením Echeveria setosa a Echeveria harmsii ve sbírce pana Victora Reitera. Na cestu sukulentářským světem se pak vydala o pět let později, kdy byla oficiálně uvedena na trh. Pokud vám připadá podivné její pojmenování, musíme se vrátit trochu proti proudu času. Echeveria harmsii se tak totiž nejmenovala hned od svého objevení v mexické přírodě a následného vědeckého popisu. Napoprvé to byla ještě Oliverella elegans. To bylo v roce 1903, ale již o dva roky později se už jmenovala Oliveranthus elegans. Dnešní pojmenování Echeveria harmsii získala teprve roku 1931 a v době jejího křížení s Echeveria setosa (1932) v režii pana Reitera se její nové jméno vlastně ještě ani nestačilo dostat do povědomí pěstitelů!Kříženec Echeveria x set-oliver úplně poprvé vykvetl ve sbírce svého duchovního otce pana Reitera v listopadu roku 1933. Od té doby se rostlina rozšířila po celém světě a díky svému mimořádně hojnému kvetení i odnožování se mezi pěstiteli stala velice oblíbenou. Dalo by říci, že je to taková sametově hebká mexická továrna na květy, protože dospělý trs Echeveria x set-oliver je schopen vyprodukovat i neuvěřitelných čtyřicet květních stvolů najednou!
Na úvodní fotografii je kvetoucí rostlina Echeveria x set-oliver, na druhé její nádherné květy zblízka. Na obr.č.3 je trs listových růžic, zarůstající odstraněný vrchol rostliny, na obr.č.4 jedna z bočních růžic. Na závěr ještě jedna také již rozkvétající zakořeněná odnož o průměru pouhých tří centimetrů.
