sukulenty.estranky.cz

Rostlina z dnešního článku má kromě toho z titulku ještě jedno jméno, které je ale mnohem delší (Euphorbia submammillaris f. pfersdorfii) a místy i mizerně vyslovitelné. Možná že se jedná o dvě různé  kytky, v tom případě  ovšem podobné si navzájem jako vejce vejci. Přikláněl bych se ale k názoru, že pod oběma jmény se skrývá pouze jediná. Příliš toho není známo ani o jejím původu. Mnozí jsou toho názoru, že se jedná o křížence, ale o rodičích se opět nikde příliš informací nedozvíme. Jiní mají zato, že jde pouze o miniaturní a ještě hojněji odnožující formu notoricky známé rostliny Euphorbia submammillaris. Tu měl alespoň jednou ve své sbírce snad každý sukulentář a svého času dokonce i vcelku hojně zdomácněla za okny českých domácností. 

Kytka o níž pojednává tento článek je její dokonalou zmenšeninou. 'Multiprolifera' je tudíž označení velmi výstižné, protože volně přeloženo znamená „hojně odnožující'. Když se podíváte shora na trs té rostliny, nemáte šanci počet jejích stonků spočítat. A navíc co platí jeden den, nemusí být pravda za týden, protože při vrcholech těch stávajících neustále přirůstají další a další. Rostlina je to v podstatě stejně odolná jako zmíněná Euphorbia submammillaris. Snáší dobře plné slunce, které drobná tělíčka zbarvuje do zajímavých odstínů červenohnědé. Skromnější zálivka je zase zárukou tak hustého nárůstu stonků, že mezi nimi neprostrčíte ani sirku. Rostlina se sice přizpůsobí i horším světelným podmínkám, ale v tom případě bývá zelená a její trsy nejsou ani zdaleka tak kompaktní. Celkově potom ztrácí svoje přirozené kouzlo, kvůli kterému se ji rozhodně vyplatí pěstovat. 

Euphorbia 'Multiprolifera' je abnormálně odolná vůči suchu. Bez vody vydrží v podstatě libovolně dlouho. Každopádně tak dlouho, že by drtivá většina jiných sukulentů po takové době už dávno uschla. Proto ji můžeme také bez obav zimovat úplně nasucho, a v takovém případě klidně i na chladnějším stanovišti (5-10°C). Poklesy teplot k bodu mrazu snáší rozhodně lépe než letní vedra! Teplejší a přitom světlé zimování s občasnou udržovací zálivkou je ale asi nejschůdnějším řešením.

Naše rostliny pěstujeme od jara na plném slunci v letním makroloňáku, v době veder je ale stěhujeme buď na spodní parapet, nebo alespoň do stínu vyšších rostlin. Zaléváme pravidelně, ale vždy raději v malých dávkách, za teplých dnů klidně shora přímo na jejich drobná těla. Trvalejší přemokření totiž může vést k hnilobám, zvláště když jsou rána chladná, nebo naopak nastanou tropické noci, kdy teploty neklesají pod 20°Celsia a kořeny rostlin přestávají pracovat na plný výkon. Jakmile taková situace nastane, rostliny pouze po večerech kropíme. Zálivka jednou týdně bohatě postačí i v typickém letním počasí a na dovolenou od ní můžeme odjet bez obav kdykoliv se nám zachce. Letnit pod širým nebem jsme je zatím nikdy nezkoušeli. 

Prospěšné je také zvolit přiměřeně velké nádoby, vždy raději mělčí než hlubší, protože substrát v nich rychleji vysychá. Tato euforbie sice za jedinou sezónu vytvoří desítky a možná i stovky nových těl, ale ta jsou tak nepatrná, že přírůstky se nezdají být nijak ohromující. Jako všechny euforbie, i tato roní při poranění bělavý latex, který je jedovatý. Při manipulaci s rostlinou se proto vyplatí opatrnost. Mléko by se především nemělo dostat do očí, a proto je na místě hned po manipulaci s rostlinou si umýt ruce, na nichž mléko zanechává lepkavé skvrny. 

Totéž ve zvýšené míře platí při množení rostlin, které je sice snadné, ale vyžaduje určitou dávku trpělivosti. Vyplatí se z rostliny odříznout vždy rovnou celý trs drobných těl, nejlépe narůstajících na jediném silnějším stonku. To je vhodné především pokud se rozhodneme vytvářet v budoucnu z řízkovanců miniaturní stromečky. Řezné rány je vhodné na krátkou dobu namočit do vlažné vody, čímž rychle zastavíme vytékající mléko. Rány je poté třeba ponechat alespoň dva týdny ve stínu zacelit, než řízky klademe na množárenský substrát, kterým může být agroperlit, pemza nebo říční písek. Nedostatečně zahojené rány podléhají velice často hnilobám a houbovým onemocněním. Kořenění bývá někdy dosti zdlouhavým procesem, při němž se pěstitel musí obrnit trpělivostí. Základem úspěchu je dostatek tepla, urychlujícího celý proces.

Euphorbia 'Multiprolifera' je rostlinou mnoha tváří. Nejčastěji ji samozřejmě pěstujeme v její přirozené podobě, tedy v neustále se rozrůstajících bocháncích. Pokud rostlina dostane vše, co k zdárnému růstu potřebuje, bývá velice dekorativní. Se zelení stonků kontrastují rudé trny, zprvu měkké a ohebné, jak to známe u spousty jiných euforbií. Později tvrdnou a připomínají ty kaktusové. Jen květy (cyathia) jsme u této rostliny zatím nikdy neviděli, a podobně jsou na tom patrně i ostatní pěstitelé, kteří o této skutečnosti informují na nejrůznějších sukulentářských webech. Druhou možností je, že jsou cyathia tak nepatrná, že jsme si jich v letním shonu ani nevšimli. Vzhledem k milimetrovým rozměrům samotných stonků by nebylo divu. Takto pěstované rostliny přesazujeme každoročně, vždy jen do o maličko větší nádoby a substrátu s velkým podílem říčního písku.

Druhou možností je částečné tvarování této rostliny. Stromečky z hojně větvící euforbie jsou vždy pouze dočasného charakteru. V žádném případě nemá význam jejich tvarování klasickým řezem, a to nejen kvůli pomalému a nejistému obrůstání, ale především výronu latexu z řezných ran. Mléko z houštiny větví prostě nedostaneme, a zanechává po sobě stopy, na které se okamžitě chytá prach a jiné nečistoty. Tvar koruny proto můžeme částečně upravovat pouze ubíráním jednotlivých větví při jejích okrajích, kde si ránu po řezu snadněji ohlídáme. Zvláště kouzelné jsou miniaturní stromečky ze zakořeněných řízků. Zasazeny v malých miskách vypadají úžasně a při troše fantazie v nich zmenšeninu stromu opravdového spatříme docela snadno. Zprvu se vyplatí kmínek v úpatí podepřít kamínky, protože rostlina je ještě nějaký čas vratká. Jakmile prokoření tu trochu substrátu v misce, kamínky můžeme odstranit.

Možností pěstování je tedy více, a záleží jen na fantazii pěstitele. Stačí splnit rostlině to málo, co po nás žádá, a je to kytka parádní na všechny možné způsoby. Odjet od ní klidně můžeme na libovolně dlouhou dobu a když se vrátíme, nalezneme ji většinou ještě mnohem krásnější než předtím. A navíc vzhledem ke způsobu růstu nabízí svému majiteli neustálý dostatek materiálu k případným experimentům. 

Na úvodním snímku je trs Euphorbia 'Multiprolifera' (resp. E. submammillaris f. pfersdorfii), přerůstající pomalu okraje květináče. Na druhém je trs v plastové misce o průměru 12 cm, a na třetím už mnohem větší v míse o průměru přes 20 centimetrů. Předposlední fotografie patří prvnímu pokusu o částečné tvarování, stromeček je zasazen v miniaturní oválné misce od Lothara Bönische. A na závěr další pokus o stromeček v misce od kamaráda Jardy Pospíchala z Nové Říše.