sukulenty

Tato drobnější euforbie s trochu krkolomným druhovým názvem byla popsána teprve v roce 1987, takže může být v botanickém pojímání času považována za stále ještě málo rozšířenou novinku. Nemusí to ale zůstat nadlouho, protože její pěstování je až překvapivě snadné (zatím se tak jeví), i když samozřejmě za dodržení určitých základních pravidel.
Zvláštní druhové jméno rostlina získala podle městečka či vesnice Ambovombe, ležící na jihovýchodě ostrova Madagaskar. Co se zmíněné krkolomnosti týče, samotný název rostliny není zhola nic proti příjmení jednoho z autorů jejího popisu. Kromě známého profesora Wernera Rauha je totiž jeho spoluautorem také Alfred Razafindratsira, madagaskarský sběratel a pěstitel sukulentů, a také majitel zdejší pěstírny (nebo školky?). 
V přírodě kolem Ambovombe mívají rostliny podzemní ztloustlý kaudex, který podle údajů v literatuře může dosáhnout průměru šesti centimetrů. Z něj vyrůstá nízký, hojně se větvící stonek či kmínek. Větve mohou dosáhnout délky až 30cm, a na koncích bývají zdobeny zvlněnými listy tmavě zelené barvy. Pokud je rostlina umístěna na slunnějším stanovišti, pak listy získávají fialový až bronzový nádech, a zvlnění je ještě zvýrazněno jejich prohnutím. Rostlina se takto podvědomě brání slunečním paprskům a zamezuje zbytečnému odpařování vody ze svého nitra.
Když se nám podařilo získat dvojici semenáčků Euphorbia ambovombensis, samozřejmě jsem část jejich kaudexíků ponechal již nad povrchem. Nebylo to z nějaké unáhlenosti, ale spíše z ryze praktických důvodů, abych mohl lépe sledovat zdraví těchto miniaturních zásobáren vody a živin v počátečních fázích pobytu rostlin u nás.
Docela mne překvapil jejich rychlý vývoj a akčnost. Kaudexíky po nějakém čase viditelně zesílily, listů přibývalo jako hub po dešti, a protože se nám ve skleníku vcelku brzy podařilo nalézt zdravý světelný kompromis, obě rostlinky ozdobily nádherné květy (cyathia). Trochu mi připomínají maličké stolní lampičky, a překvapilo mne jejich množství. Obě rostliny kvetou prakticky nepřetržitě od konce června až do současnosti, a protože se jejich stonky začaly už také větvit, zárodků nových květenství hnědavé barvy neustále přibývá.
Protože mi rostlinky vzhledově i svým chováním silně připomínají předchozí vývoj jiného madagaskarského pryšce E. francoisii, pokouším se i tyto pěstovat úplně stejným způsobem. Ani plné slunce, ani stín, vodu dávám pravidelně, ale pouze v mírnějších dávkách tak, aby substrát stačil v co možná nejkratší době vyschnout. Do klasického univerzálního substrátu pro většinu našich sukulentů jsem těmto miniaturám přidal větší podíl říčního písku (asi 1/2), což zajistilo jeho dostatečnou propustnost a zrychlilo vysychání po zálivce.
Jak jsem zůstával k tomuto typu rostlin dlouý čas vcelku vlažný, v poslední době jim začínám přicházet na chuť. Jestli se podaří získat, a hlavně pak ohlídat vystřelovaná semínka, asi se ještě kvůli té madagaskarské droboti dám znovu do vysévání, které jsem v posledních letech výrazně omezil.
Euphorbia ambovombensis je typem rostliny, která může zaujmout každého pěstitele, zvláště pokud zápolí s nedostatkem místa. Když ji člověk trochu sleduje, musí dát za pravdu Miroslavu Donutilovi a jeho sloganu, že „pořád se něco děje“.
Pro ilustraci o velikosti rostlin na fotografiích uvádím, že jejich kmínky mají u země průměr 2cm, a vysoké jsou od báze k vrcholu stonku necelé tři centimetry! Celá ta paráda se pohodlně vměstná i s pořádnou rezervou do květináčku o průměru 5,5 centimetru. Obě rostliny kvetou již od konce června, kdy byla pořízena první z fotografií, a na posledním snímku můžete vidět úrodu květů na jedné z nich na počátku září.