sukulenty.estranky.cz

Tato sloupovitě rostoucí euforbie z Kanárských ostrovů svým vzhledem silně připomíná klasické cereusy z říše kaktusů. Tělo rostliny je rozděleno na 4-6 žeber, jejichž vrcholy jsou zdobeny krátkými trny. Ty jsou však neuvěřitelně tvrdé, a protože tělo rostliny je protkáno kanálky s jedovatým latexem, je vhodné při pěstování manipulovat s touto kytkou velice opatrně.
V přírodě rostlina hojně větví a tvoří neprostupné shluky těl, zabírající často i několik metrů čtverečních plochy. Rostliny odspodu korkovatí a jejich sluncem vybělená těla zůstávají zelená často jen na vrcholcích. S tmavým povrchem těla nádherně  kontrastují červenavé květy a plody, zdobící vrcholy vysokých rostlin. V kultuře jsem ale rostlinu ještě kvést neviděl. 
Jedná se o rostlinu odolnou, která však nesnáší dlouhodobě přemokřený substrát. Od jara do podzimu ji mírně zaléváme pravidelně každý týden (pokud není slunečné počasí, klidně zálivku vynecháme), a je také vhodná pro letnění na plném slunci. Protože kulturní rostliny zůstávají dlouho soliterní, nebývají při své výšce příliš stabilní a vyžadují nějakou oporu, k níž je vhodné přivázat je měkkým provazem nebo proužkem hadru. U menších rostlin bohatě vystačíme s jejich obložením kameny.
V zimě snáší Euphorbia canariensis  poklesy teplot až k bodu mrazu, ale to pouze v případě zcela suchého zimování. My rostliny zaléváme mírně několikrát za zimu (5-12°C), a vodu vysají obvykle během 2-3 dnů. Ani po měsíci absolutního sucha se jejich tuhá pokožka nesvrašťuje a rostliny nemění tvar.
Protože v kultuře takřka neodnožují, množí se převážně výsevem semen, která klíčí velice dobře, pokud jsou čerstvá. Semenáčky Euphorbia canariensis jsou jedny z vůbec nejkrásnějších zjevení, které je možné v říši sukulentů spatřit. Připadají mi jako děti, oblečené do kabátů dospělých. Jejich pokožka je hnědá, krabatá a plná varhánků, a teprve později do ní semenáče dorůstají. Ostny už přitom dosahují v té době velikosti jako u starších rostlin a žebra se kroutí, zatímco u dospělých rostlin jsou později zcela rovná.  Kdo tyto v přírodě obří rostliny alespoň jednou nevyseje, připravuje se o mimořádný zážitek!
Euphorbia canariensis je sice rostlina docela běžná, a dá se říci že vhodná i pro začínající pěstitele, ale svým vzhledem může zaujmout takřka každého. Pokud dostane velkou nádobu a výživný substrát, dokáže narůstat poměrně rychle. Protože místa máme permanentní nedostatek, pěstujeme Euphorbia canariensis v poměrně mělké misce, kde je zasazeno více rostlin pohromadě. Menší objem substrátu a omezený prostor pro jednotlivé rostliny jejich růst zpomaluje, takže i po mnoha letech se drží v přijatelných mezích. Má to ještě jednu výhodu. Substrát v mělkých a malých miskách rychle vysychá, a nehrozí tudíž tolik obávané trvalejší přemokření, které nemá ráda ani tak odolná rostlina, jakou Euphorbia canariensis bezesporu je.
Při nedávném pobytu na ostrově Tenerife jsme poznali, že dobře děláme, protože přesně v takových, a mnohdy ještě horších podmínkách tam rostliny spokojeně vegetují. Obrovské trsy těl vyrůstají často jen z úzké trhliny v lávovém poli. Desítky či stovky sloupovitých těl jsou nahloučeny jedno na druhé, a všechny dohromady berou sílu k růstu v podstatě z ničeho. Největší populace Euphorbia canariensis jsme viděli v jednom údolí, kam jsme zabloudili vlastně omylem ze značené turistické cesty. V lávové pustině  jen pár kilometrů od hlavního města byly trsy euforbií naprosto dominantní, a spolu s nimi zde rostly takřka výhradně další sukulentní rostliny, zatímco ty ostatní takticky vyklidily pole, na němž se nedalo žít.
Obřích trsů Euphorbia canariensis jsou zde tisíce, ale nalézt malý semenáček v nepřehledném terénu je velký problém. Na svých toulkách po ostrově jsme jich nakonec několik viděli, a byly stejně krásné jako ty, které jsme kdysi mívali doma, a z nichž už jsou dnes už vysoké sloupy. Budeme se muset na ostrov ještě někdy vrátit, protože nejkrásnější jsou tyto rostliny obřích rozměrů v době květů. Jenomže to období připadá na přelom jara a léta, kdy se my musíme věnovat spíše pohledům na sukulenty u nás doma, protože právě v tuto dobu vyžadují maximum naší péče.
Po úvodním pohledu zblízka na Euphorbia canariensis následuje nádherný trs sloupovitých těl, vyrůstající ze skalní praskliny  v pohoří Anaga. Na třetím snímku vidíte malý semenáček s ještě částečně krabatou a nahnědlou pokožkou. Hledat podobné rostlinky je docela fuška, a tuto jsme nalezli v jedné soutěsce poblíž městečka Los Silos. Předposlední fotografie dokumentuje dominanci Euphorbia canariensis na lávových stráních pod Pico de Inglés (Anaga), a na poslední fotografii jsou naše rostliny ve skleníku, sesazené už léta v mělké misce.