Jdi na obsah Jdi na menu
 


EUPHORBIA CYLINDRIFOLIA ssp. tuberifera

19. 5. 2013

p1050589.jpgTato euforbie z jihovýchodu ostrova Madagaskar je opravdovou lahůdkou pro milovníky miniatur. V přírodě sice její podzemní hlízovitý kaudex dorůstá průměru až 15cm, ale v kultuře se takových rozměrů hned tak nedočkáme (pokud si nepořídíme importní dospělou rostlinu!), zvláště když rostlinu pěstujeme tak trochu spartánkým způsobem. V tomto ohledu mohu psát o vlastních zkušenostech z posledních čtyř let.
Euphorbia cylindrifolia ssp. tuberifera byla objevena teprve někdy na počátku šedesátých let minulého století znalcem madagaskarské sukulentní flóry prof. Wernerem Rauhem. Podle strohých údajů v literatuře se tento poddruh od druhého (E. cylindrifolia ssp. cylindrifolia) liší pouze výrazněji řepovitým kořenem a delšími nadzemními výhony. U malých semenáčků, jaké pěstujeme doma my, nám nezbývá než věřit údajům na jmenovkách u kupovaných rostlin! Popisované rozdíly se při pěstování v kultuře beztak za nějaký čas zcela vytratí!p1110238.jpg
Euphorbia cylindrifolia  roste v kultuře neskutečně pomaličku. Alespoň tedy v naší sbírce, kde její roční přírůstky počítáme spíše v milimetrech. Kolikrát mi připadalo, že kytky nerostou vůbec. O  jejich zdraví mne přesvědčila teprve béžová či lehce oranžová cyathia, zdobící vrcholy rostlin opakovaně i několikrát během jediného roku!Kvetou již malé semenáčky, které také od útlého věku vytvářejí ztloustlý (a z části pak povysazovaný) kmínek s bočními výhony. Čím déle ponecháme ztloustlé kořeny pod zemí, tím ze silnějšího kmene se v budoucnu můžeme radovat. Je tomu tedy podobně, jak to známe například u našich oblíbených trichodiadem. Zvláštní jsou u této miniatury listy, jejichž délka se u našich rostlin pohybuje v rozmezí jednoho až tří centimetrů. Jsou tuhé, tmavozelené a zvláštně srolované, jak to známe třeba u některých jihoamerických druhů sukulentních pepřinců (např. Peperomia graveolens). Rostlina je takto od přírody účelně vybavena k boji s palčivými slunečními paprsky, protože zmenšená plocha listů zamezuje zbytečnému odpařování vody z jejich nitra. Na plném slunci nebo při delším období sucha získávají listy červenohnědý, červenofialový a někdy až bronzový nádech. Listů nebývá na vrcholech větví mnoho. V našich podmínkách jich obvykle stačí přirůstat stejně jako jich mezitím odspodu zaschne. 
p1110135.jpgTrojici našich semenáčů pěstujeme podobně jako ostatní euforbie podobného typu (E. francoisii, E. ambovombensis, E. decaryi atd). Chráníme je před slunečním úpalem a k přistínění dokonale poslouží jejich vzrůstnější příbuzenstvo. Zaléváme pravidelně po celý rok v malých dávkách, mezi nimiž vždy ponecháváme dostatečně dlouhou dobu na dokonalé vyschnutí substrátu. Vodou je bez obav poléváme shora přímo na těla! Substrát už z pověrčivosti mícháme s výrazně větším obsahem křemičitého písku, než v jakém roste většina ostatních našich sukulentů. Také zimování volíme raději teplejší (15C°C i více), stejně jako u mnoha dalších zástupců rodu Euphorbia. Zdá se, že naše péče rostlinám docela vyhovuje.
Prvních květů (cyathií) jsme se dočkali u rostlinek o průměru necelého jednoho centimetru a vysokých sotva centimetry dva! Od té doby kvetou pravidelně vždy v mnoha vlnách.p1070227.jpgEuphorbia cylindrifolia ssp. tuberifera nepatří mezi sukulenty pěstitelsky úplně jednoduché, ale znám i choulostivější druhy. Největším nebezpečím pro tuto pomalu rostoucí miniaturku jsou přemíra vody a chlad. Vzhledem k jejím požadavkům i rozměrům a rychlosti růstu je to ideální rostlina za okna našich bytů, která nám při troše štěstí může být i na úzkém okenním parapetu příjemným společníkem dlouhá léta. Společně s množství dalších podobných druhů patří do zajímavé skupinky rostlin, kterým říkávám „euforbie do kapsy“. Za nepatrnou péči a minimum času nás tyto madagaskarské rostliny celoročně odměňují přímo královsky!
Na dvojici úvodních snímků je stejná rostlina E. cylindrica ssp. tuberifera, zachycená nejprve v květnu loňského a potom i ve stejném měsíci letošního roku. Pěstujeme ji asi čtyři roky! Na obr.č. 3 je jiná rostlina stejného druhu, pěstovaná na více přistíněném stanovišti. Má tudíž více listů, které jsou zároveň i větší! Na poslední fotografii je již květuschopná rostlina, pěstovaná však více spartánsky. Pro představu o její „velikosti“ je k porovnání přiložena běžná zápalka!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář